Když vás ta mrcha nenechá na pokoji ani po smrti

Email Tisk PDF

Roth přebalZáchvaty úzkosti, vzteku i sebelítosti, ale i střízlivou sebekritiku a cynickou komiku přináší román patrně nejslavnějšího žijícího amerického spisovatele, cenami ověnčeného Philipa Rotha (*1933), s názvem Žít jako muž(My Life as a Man). Ve Spojených státech vyšel již roku 1974, českého vydání se dočkal až letos. Neočekávejte ale příběh o milých Židech, jak Philip Roth označuje příběhy typu Pan Kaplan má třídu rád a podobné. Takové on nepíše.

 

 

Autor ve své tvorbě se zálibou stírá meze reality a fikce a v románu Žít jako muž v tomto ohledu dosáhl mistrovství. Nejprve totiž předkládá část „Užitečné fikce“, jež jsou výplodem spisovatele Petera Tarnopola, o jehož životních strastech pojednává část druhá „Můj skutečný příběh“. Aby toho nebylo málo, Peter Tarnopol, alter-ego samotného Rotha, píše v těchto povídkách o jeho druhém alter-egu Nathanu Zuckermanovi.

Silný autobiografický charakter Rothovy tvorby je nezpochybnitelný. Ani v tomto románu tomu není jinak, ba autor jde dokonce dále. Odkrývá bolavá místa vlastního života drasticky, až s masochistickým potěšením a takříkajíc na kost. Peter Tarnopol se v působivě intenzivní ich-formě vyznává z vlastních úspěchů i přešlapů. Nechápe, vyčítá, lamentuje, smiřuje se, chodí hystericky v kruhu na pokraji šílenství, obléká se do ženského spodního prádla, a nebýt příhodné smrti zlotřilé manželky Maureen, ze které má až poťouchlou radost, páchá sebevraždu. Zoufale se snaží najít vlastní já, smysl své existence a také odpuštění. Jediná chyba, kterou ale připouští, je přílišná mravnost. Za Peterem Tarnopolem se neukrývá nikdo jiný než sám Roth, který řeší otázku vztahu spisovatele, jeho díla a společnosti, estetiky a etiky, života a morálky. Sám autor se těžce vypořádával se svou slávou a několikrát oznámil konec své autorské tvorby. Jeho do češtiny nově přeložený román je unikátním dokumentem o tom, jak se umělec snaží vypořádat s ranami osudu, které jej zasáhly, a dokonce jej donutily čelit kreativní impotenci.

Otevřená zpověď Petera Tarnopola, nebo spíš nasupené chrlení jednoho silnějšího slova za druhým na účet exmanželky, je překvapivě čtivým materiálem. Čtenář se řádek za řádkem noří hlouběji do nitra spisovatele stejně jako do příběhu lží, intrik, talentu a naivity. Roth z tohoto dokumentu činí bolestnou ilustraci společnosti a světa amerických „zoufalek“ padesátých let. Kontinuita příběhu je soustavně napadána záští k bývalé ženě, stejně jako je naše vědomí sužováno chytlavou písní, které se nejde zbavit. Vynoří se tehdy, kdy už se vám na ni zdánlivě podařilo zapomenout. Přes veškeré snahy o objektivitu a konstruktivnost vždy dojde k účtování s Maureen, ať už prostřednictvím doktora Spiegelvogela, milenek, partnerek, vztahu s rodiči a sourozenci nebo vlastního literárního rozjímání o Anně Karenině, Bratrech Karamazových či Paní Bovaryové.

Spisovatel je redukován na muže, jenž byl ženskou manipulací zahnán do kouta a neví, jak se bránit. Člověk, který ctí velké příběhy plné vášně, zrady, lásky i odplaty, ale je konfrontován s podvodem, jehož konceptu nerozumí. Židovský pilný chlapec, který celé mládí kupil úspěch k úspěchu dle příkladu svého otce, se do konce života vypořádává s jedním pomýleným rozhodnutím, které navíc učinil ve jménu mravnosti. Muž rozumu tak ztrácí pevnou půdu pod nohama a celá jeho existence se drolí. Jeho tvorba se mění v nenávistné kusy papíru, které zavírá do velké krabice na dně skříně, a pouhá zmínka o manželství jej dokáže rozlítit k nepříčetnosti.

Philip Roth se zde se soudy o ženách, mužích, mravnosti, společnosti i estetice nepárá a nešetří peprným jazykem. Složitá konstrukce vět, které se do sebe postupně zanořují, samy sebe komentují a v průběhu knihy se opakují, ilustrují umělcovo rozhárané nitro, které – dokud se nevypořádá s tímto životním příkořím – nemůže tvořit ani žít. Humor hraničící s cynismem, kterým je kniha protkána, však svědčí o tom, že umělec svou krizi překonal. Za břicho se při čtení knihy s podtitulem „Román o manželství“ popadat nebudete, ale najdete zde takovéto skvosty – „Ovšem co má uprchlý milenec oddanému lékaři co vyčítat, že se zavržená milenka pokusila o sebevraždu?“ (s. 140) nebo „Vzlykal jsem, načež mě táta poučil, že je lidsky neproveditelné, aby jedna osoba čůrala jiné osobě do kalhot. Málo toho věděl o síle umění.“ (s. 114) –, které prosvětlují atmosféru zoufalství a beznaděje celé knihy. Výkřik Edvarda Muncha, kterým se pyšní přebal knihy v českém překladu Jiřího Hanuše, je pak zcela na místě.

 

Nakladatel: Mladá fronta
Rok vydání: 2017 (1. vydání)
Překlad: Hanuš, Jiří
Počet stran: 328
Vazba knihy: vázaná
ISBN: 978-80-204-3889-8

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 20 Červenec 2017 12:45 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB