Antikomunista, mukl a vypravěč Jiří Stránský

Email Tisk PDF

Stránský přebalNovinářka Renata Kalenská je už autorkou nejednoho knižního rozhovoru (mj. s Otakarem Motejlem, Janem Saudkem či Vratislavem Brabencem), avšak práce na knize Doktor vězeňských věd pro ni byla nepochybně zkušeností výjimečnou. Sešla se nad ní totiž se spisovatelem, scenáristou a publicistou Jiřím Stránským, s nímž „je krásné se přátelit“ a kterého obdivuje pro „jeho lehkost, se kterou prožil svůj těžký život“. Neskrývané sympatie panující mezi oběma protagonisty knižního rozhovoru, vydaného nakladatelstvím Motto, byly zjevné při únorovém křtu dotyčného titulu v Mlýnské kavárně a vyčíst je lze i bezmála z každé z jeho půl druhé stovky stran.

 

Rozhovor sice vznikal na etapy, během deseti setkání Kalenské se Stránským na přelomu let 2015–2016, avšak na samotný text to nemělo vliv, respektive případné důsledky této okolnosti v posledku korespondují s osobitým stylem, který knize vtiskl Jiří Stránský. Ten se vyznačuje jistou rozbíhavostí a repetitivností – těžko přitom soudit, do jaké míry je to dáno autorovou vrozenou dikcí a nakolik se zde promítá jeho úctyhodný věk. Renata Kalenská rozhodně neměla s režírováním celého dialogu – v jehož průběhu dvojice přešla z počátečního vykání na tykání – právě nejsnadnější práci a její dotazy nezřídka připomínají spíše hrubé koryto řeky, kterým se valí dravý proud Stránského vzpomínek, úvah a historek. Přesto se trpělivá novinářka nakonec většinou dobere kýžené odpovědi na svou otázku, byť třeba až při dalším setkání.

Pokud jde o samotná témata, potažmo o jejich šíři, Jiří Stránský v sobě nezapře zkušeného publicistu (ostatně v posledních letech o sobě dává vědět spíše jako fejetonista, popřípadě autor knih pro děti než jako prozaik) a není snad problematiky, na kterou by neměl zformulován jasný a pevný názor. Opírá se přitom obvykle o vlastní bohaté životní zkušenosti, ať už získané během let strávených v totalitě a ve vězení, či během působení v nejrůznějších rolích po roce 1989 (prezident Českého PEN klubu, předseda Rady Státního fondu kinematografie ad.). Jeho postoje vyrůstají z celoživotně vyznávaných hodnot a zásad několika společenství, jež ho formovala, ať už jde o skauty, bývalé mukly či rodinnou tradici. Není proto divu, že mnohé z nich vykazují zřídka vídanou konzistentnost a v některých případech – viz Stránského odmítavý postoj ke komunistům – až jistou nesmiřitelnost (kvůli komunistické minulosti některých pozdějších disidentů se ostatně nikdy oficiálně nepřipojil k disentu).

Právě (anti)komunismus zde ostatně patří k nejskloňovanějším tématům, stejně jako otázka, která s ním souvisí – je možné a žádoucí odpustit člověku „šlápnutí vedle“? Stránský na ni dlouhá léta odpovídal záporně, leč postupem času se prý naučil odpouštět (důležitou roli v tom sehrálo dávné setkání s básníkem Janem Zahradníčkem). Přestože Stránského glosy aktuálního dění jen málokdy bývají radostné povahy, sám se označuje za optimistu. A přinejmenším v jednom ohledu tuto definici opravdu splňuje – za nadmíru (někdo by řekl až nemístně) optimistický lze označit jeho pohled na současnou mladou generaci. Se školní mládeží ještě nedávno pravidelně besedoval a tato setkání na něho zapůsobila kladným a slibným dojmem, k čemuž se v rozhovoru opakovaně vrací.

Hojné jsou rovněž jeho odkazy na vlastní tvorbu, ať už knižní, či televizní. S ohledem na výraznou autobiografičnost většiny Stránského děl se to však jeví v kontextu autorova vzpomínání na minulost vcelku logicky a není třeba jej podezírat z přemíry egoismu. Nejčastěji ovšem Kalenskou odkazuje na knihu Komunismus po česku (útlý brožovaný svazeček Stránského úvah vyšel roku 2008 v rámci knižní edice produkované Respektem), na jejímž „pokračování“ s názvem Demokracie po česku prý aktuálně pracuje. Při hodnocení české národní povahy netrpí právě jemnocitem – za naše hlavní nedostatky považuje kupříkladu neschopnost přijmout jakoukoli jinakost, přesahující rozměry „pouhé“ xenofobie, či stádnost vypěstovanou komunistickým režimem.

Jiří Stránský byl životními okolnostmi připraven o možnost získání formálního vzdělání (nemá ani maturitu), přesto nesporně patří mezi současné české intelektuály a nejviditelnější literáty v tuzemském veřejném prostoru. Ačkoliv sám by do politiky nikdy nevstoupil (příležitostí měl přitom vícero), o politické a společenské dění u nás i za hranicemi se dodnes živě zajímá a reprezentuje tak poměrně vzácný druh spisovatele, který je aktivně činný mimo oblast literatury, potažmo umění vůbec. A i když můžeme polemizovat s tím, jaký význam v současné české společnosti Stránskému připisuje Kalenská („nezpochybnitelný symbol“, „ikona“), rozhodně jde o osobnost mnohými respektovanou a nepřehlédnutelnou.

A proč právě titul „Doktor vězeňských věd“? Vysvětlení nabízí jedna ze Stránského vzpomínek: „Nebo jsem přišel na lágr – upozorňuju, že jsem chtěl vždycky všechno vědět a studovat, a nenechali mě udělat ani maturitu – a teď jsem na cimře plné univerzitních profesorů! Připadal jsem si, jako když chodím do školy. Pro mě to byl naprostý zázrak. Občas si ze mě dělali srandu a ptali se: 'Studente Stránský, učil jste se?'“ Přestože své zkušenosti z lágru a vězení líčí bývalý mukl Stránský nezřídka s nadhledem i humorem, obrázek komunistického žaláře coby „univerzity“ či „klidného místa k psaní“ značně stírají jeho vzpomínky na léta padesátá a nelidské mučení, jemuž byl vystaven a které se stalo hlavním zdrojem jeho silné averze ke komunistům kovaným, salonním i pouze dočasným. 

Rozhovor s Jiřím Stránským se přese všechny spisovatelovy trudné prožitky a bolestné vzpomínky (vedle vězení především smrt manželky Jitky a výčitky kvůli tomu, co všechno musela po jeho boku i s dětmi přestát) nese převážně v optimistickém duchu. A i když stěžejním zdrojem informací o Stránského životě a tvorbě zůstává nadále jeho velký knižní rozhovor s Janem Lukešem, který vyšel roku 2005 pod názvem Srdcerváč, také Doktor vězeňských věd nabízí četbu nemálo zajímavou a v mnoha ohledech inspirativní. Rodinné heslo Stránských „Tu radost jim neuděláme“ se na čtenáře přítomné knihy naštěstí nevztahuje...  

 

Fotografie (nakladatelství Motto) ze křtu knížky:

Swarzenberg StránskýPotměšil Kálenská Stránský

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 07 Březen 2017 12:13 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB