I ti zapomenutí jsou slavní


 

Slavní zapomenutí přebalLetošní výročí Akademie věd – století a čtvrt od založení – doprovází mnoho rozličných akcí, včetně nápadité propagační kampaně vedené prostřednictvím billboardů a citylightů. Taková oslava se ovšem nemůže obejít ani bez knih.

 

 

 

 

Nakladatelství Academia, v jehož produkci najdeme mnoho titulů, které jsou s aktuální badatelskou činností na půdě Akademie věd spojeny, se u příležitosti jubilea vypravilo do akademického archivu, aby odtamtud znovu na J S Preslsvětlo dne vyneslo soubor perokresebných podobizen vybraných českých vědců a umělců.

Soubor 69 podobizen českých vědců a umělců 19. století sestává ze dvou částí. První z nich tvoří sbírka 49 perokreseb Maxe Švabinského, určených pro Památník na oslavu padesátiletého panovnického jubilea Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Vědecký a umělecký rozvoj v národě českém 1848–1898, který vydala v roce 1898 Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, druhou pak soubor následně vzniklých dvaceti kreseb, které provedl s největší pravděpodobností Švabinského žák Arno Nauman kreslířským stylem svého učitele a které zobrazují členy čtvrté, tedy „umělecké“ třídy České akademie věd a umění. (Na vysvětlenou: akademii zprvu tvořily čtyři „třídy“: v první byli sloučeni badatelé v oborech filozofie, společenské vědy a historické obory, ve druhé reprezentanti přírodních věd, třetí byla filologická a čtvrtá sestávala z umělců. )

Prvotní podnět ke vzniku souboru vzešel od prezidenta akademie Josefa Hlávky, který již roku 1895 navrhl, aby k panovnickému jubileu „vydán byl slavnostní spis, vyličující veškerou činnost českého národa na poli vědeckém, literárním a uměleckém za panování Jeho Veličenstva“. A gremium české akademie tento návrh podpořilo: „V poradě vesměs uznáno, že tento způsob oslavy jubilea Jeho Veličenstva byl by nejdůstojnější a nejpřiměřenější; publikací takovou ocenily by se zajisté výkony pracovníků starších, čelilo by se jistou měrou protivníkům našeho života národního, a pohled do minulosti poskytl by posily a povzbuzení ku práci příští.“

Cíl byl stanoven, jen na konkrétní podobě slavnostního spisu se nemohli akademici shodnout. K albu portrétů významných osobností, které měly nejen vhodně a proporcionálně reprezentovat různé obory české vědy a umění v uplynulých padesáti letech, se dospělo až po mnoha diskusích. Protože to ale současně být osobnosti všeobecně uznávané, jejich zařazení do galerie zasloužilých by nezavdávalo důvod ke kritice, padla volba na postavy, které byly v roce vydání publikace již po smrti.

Vytvořením portrétů byl pověřen Max Švabinský – sice velmi mladý, tehdy ani ne pětadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, ale obecně považovaný za vynikajícího a precizního portrétistu. Skvělou pověst stvrdil mimo jiné i portrétem Josefa Hlávky a jeho manželky, měl tedy v Hlávkovi zdatného přímluvce. Za jeden originál žádal honorář „pět a dvacet zlatých“. Podklady mu sice měly dodat jednotlivé třídy akademie, povětšinou si je však musel opatřit sám. Ale to jsou peripetie, které doprovázejí vznik nejedné podobné publikace.

PůrkyněPamětní spis nakonec vyšel, publikaci financovala Česká akademie věd a umění ze svého rozpočtu, respektive jednotlivé třídy hradily vždy svou část, protože rozsah příslušných svazků nebyl shodný. Celkové náklady na publikaci činily 16 380 zlatých a 55 krejcarů.

Soubor kreseb Maxe Švabinského výstižně zhodnotil před téměř devadesáti lety Arne Novák: „Jsou mezi nimi fysiognomie, které dávno vymizely z paměti a o nichž zůstaly nedostatečné obrazové dokumenty. S nimi se střídají tváře, o něž se výtvarné umění několikráte pokusilo, a které proto trvale žijí v představách potomstva. Kmitne se tu i několik hlav, zvláště básnických a výtvarnických, jež jenom předčasný skon vyřadil z družiny předchůdců a učitelů generace Maxe Švabinského. Opíraje se o kusé a nedokonalé pomůcky, které zkoumal a třídil s kritickým důmyslem historika, pracuje namnoze v cizině, jež ho však okřídlovala touhou po duševním bohatství domova, doplňuje zkušenost oka poznáním intuitivním a návodem sympatie srdce, domýšlel, rekonstruoval, slohově jednotil Max Švabinský tyto podobizny předáků vědeckého a uměleckého života u nás od r. 1848. Nezdařily se mu stejně, a mnohou z nich zavrhuje dnes sám jako pouhou parafrázi předloh, kdežto jiné působí doposud silou skladné a výrazné karakteristiky, zatlačivše úplně starší podobiznovou tradici o zpodobněných osobách.“

K souboru vytvořeného Švabinským se později připojilo i dvacet portrétů, které zpodobovaly zasloužilé členy čtvrté, tzv. umělecké třídy akademie. Jejich autorství není doloženo. Soudilo se, že by mohlo jít o dílo Augustina Němejce, ale s větší pravděpodobností je vytvořil malíř a grafik Arno Nauman (1887–1959), žák Maxe Švabinského.

V novém vydání jednotlivé portréty z obou souborů doplňují informativní encyklopedické biogramy, zpracované současnými historiky-pracovníky Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky. Jak konstatují editořiE Wayer – publikace má připomenout a v konkrétních případech pro naši současnost objevit vybrané osobnosti, jež se v různých oborech podílely na českém intelektuálním a kulturním rozvoji v 19. století, mezi nimi i mnohé členy a činovníky České akademie věd a umění. Mezi ně ostatně patřil i autor portrétů Max Švabinský.

Slavní i zapomenutí (editoři: Vlasta Mádlová, Josef Tomeš). Academia, 168 stran, 450 Kč, ISBN 978-80-200-2532-6.

 

 

Popisek k obrázkům:

Z publikace Slavní a zapomenutí vybíráme portréty přírodovědce Jana Svatopluka Presla, lékaře, fyziologa, přírodovědce, filozofa a spisovatele Jana Evangelisty Purkyně a matematika Emila Weyra.

 

REPRO: Academia

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB