Milan Kundera: Ptákovinu jsem měl vždy moc rád


 

ptákovina přebalŠťastnou náhodou byl v archivu pražského Divadla Na zábradlí objeven zvukový záznam představení hry Milana Kundery Ptákovina, které se tu konalo 14. ledna 1970, těsně před mocenským zákazem inscenace nepohodlného autora. Záznam nyní vydává Supraphon na dvou kompaktních discích. Souběžně s tím vychází text hry (s autorovou předmluvou) v brněnském nakladatelství Atlantis.

 

 

Milan Kundera v autorozhovoru, který vznikl v roce 2008 u příležitosti nového uvedení Ptákoviny v Činoherním klubu, říká, že hru napsal v průběhu „jediného šťastného týdne roku 1966 v malém pokoji malého hotelu v Trenčianských Teplicích", kde byl po pět dnů vždycky dopoledne sám. Nálada, v níž jeho absurdní groteska vznikala, ovlivnila i jeho další vztah k ní. „Tím chci říct, že jsem Ptákovinu měl vždycky moc rád."

Na česká jeviště se ovšem hra dostala až během roku 1969, na jehož počátku vyšel také text v měsíčníku Divadlo. Ptákovina se hrála v Liberci, Ostravě, Brně a v Praze, ovšem jen krátce, po dobu několika měsíců. Pak, řečeno Kunderovými slovy, „dopadla na zemi definitivní tma a hra byla zakázána".

Pražské nastudování v Divadle Na zábradlí bylo excelentní. Zejména díky výkonům Miloše Kopeckého a Josefa Chvaliny v rolích předsedy a ředitele. Mimořádné výkony pod režisérským vedením Václava Hudečka podávali i ostatní interpreti, například Světla Svozilová, Eva Svobodová, Helena Lehká, Inka Čekanová, Hana Smrčková, Jan Přeučil či Oldřich Vlach. Samotný autor přiznává, že se mu představení líbilo moc a že ho viděl nejméně desetkrát. „Uvaděčky už měly legraci z toho, že se z celého publika nejvíc směje autor," říká Milan Kundera v autorozhovoru.

 

Takto se hrála Kunderova Ptákovina v Divadle na Zábradlí v lednu 1970. Ukázku z nahrávky vydané Supraphonem si můžete níže poslechnout

 

 

 

Download Name Play Size Length
download Prvni polovina predstaveni
Divadlo Na Zabradli

2.4 MB 1:43 min
Joomla! web design... 

 

 

 

Zápletka příběhu je jednoduchá," čteme v tiskové zprávě, kterou vydavatelství Supraphon uvádí unikátní záznam Ptákoviny. „Ředitel školy nakreslí na tabuli kosočtverec, který představuje ženské pohlaví, nechá tuto událost vyšetřovat a sarkasticky se baví reakcemi svých kolegů. Vyšetřovací komise křivě obviněného žáka, snaživě přiznávajícího neprovedený čin, odmění údělem fízla. Ředitel, opojený svou mocí, však nerozvážně přiznává manželce předsedy vše, co si doopravdy myslí o jejím muži a tím spadne do pasti, takže se stane proti své vůli jakýmsi sexuálním otrokem..."

V závěru hry zaznívá z úst vítězné nevěrné chlípnice zásadní sdělení: „Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému..." Platilo to v době vzniku hry, platí to stále. I přes tohle v podstatě vážné poslání, je Ptákovina především komedie. „A komedie do té míry nevážná, že je to vlastně víc než komedie: že je to PTÁKOVINA!" jak praví autor.

Přestože Milan Kundera měl Ptákovinu v oblibě, při pokusu přenést ji do nového prostředí, v němž se ocitl po odchodu z Čech do Francie, narazil na podivnou překážku. „Hra je založena na kresbě kosočtverce. Myslel jsem si, že ten symbol je znám na celém světě. Ale pak jsem zjistil, že Francouzům to vůbec nic neříká, a že tomu neslušnému znaku rozumějí pravděpodobně jen Češi. A bez magie kosočtverce ztratila hra své boží požehnání. Nevěděl jsem, jak ho nahradit. A protože život ve Francii mne zcela pohlcoval a divadlo nebylo nikdy mou první vášní, stala s Ptákovina pro mne jen blednoucí vzpomínkou," říká Milan Kundera v autointerview.

Vzpomínkou zůstávala Ptákovina i po roce 1989. Až do nové inscenace, kterou ­– čtyři desetiletí po vzniku a prvním nastudování ­­– připravil, s Kunderovým souhlasem a po jeho drobných zásazích, v pražském Činoherním klubu Ladislav Smoček, jeden z mála režisérů, kteří (podle Kunderových slov) „ještě berou vážně dramatický text".

 

 

Vydání unikátní zvukové nahrávky neopakovatelné inscenace i knižní edice textu upoutají k Ptákovině dozajista zaslouženou pozornost. Vždyť jde o jeden z nejpozoruhodnějších plodů české dramatiky šedesátých let.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB