RECENZE: Letec a živly

Email Tisk PDF

Antoine-de-Saint-ExupéryKdyž se spisovatel a letec Antoine de Saint-Exupéry vydal 31. července roku 1944 se svým Lightningem P-38/F-5B na foto-průzkumný let z korsického letiště u obce Borgo nad krajinu jižní Francie, tušil, co ho čeká? Z životního osudu a díla, které se mnoha lidem stalo až jakýmsi náboženským textem a směrovkou pro jejich životní cestu, je patrné, že zřejmě věděl, kam a ke komu míří.

 

 

I kdybychom nakonec zrestaurovali každou minutu a vteřinu od Exupéryho osudného startu v 8 hodin 15 minut, stejně bychom se museli vrátit k jeho tvorbě, k rozsáhlé korespondenci (filosofii a poesii svého Antoine de Saint-Exupérydruhu) a ke vzpomínkám těch, kterým kdy Antoine vstoupil do života. Myslím tu na jeho ženu Consuelu a milovanou matku Marii, jež na zahradě svého domu vyhlížela synův návrat až do posledních dní. Ostatně i potom, co byl v roce 1998 vyloven jedním rybářem poblíž Marseille Exupéryho identifikační náramek a dva roky nato nalezena i část vraku jeho letounu, zůstávají jeho filosofické meditace nejdůležitějším pramenem, z něhož je radost v pouštích celého světa nabírat živou vodu a pít.

 

V Exupéryho drobné práci Letec a živly, vydané nakladatelstvím Vyšehrad v překladu Věry Dvořákové a s doslovem Zdeňky Stavinohové, dvou nejpovolanějších znalkyň autorova díla a jazyka, se ukazuje, že ten, kdo má potřebu a je mu dáno říci něco z věcí podstatných a trvalých, nemusí být nutně člověkem mnohomluvným, spíš naopak. Exupéry to moc dobře věděl a podle toho také psal. Vršení slov a úporná snaha dostat jich do řádku tolik, aby nedej bůh někde nezbyla mezera navíc, vyprávění o velkých věcech obvykle nepomáhá. Znal ty neúspěšné, v jádru marné pokusy, popisovat nesčíslnými superlativy události, které nás něčím podstatně změnily. Jeho vlastní prožitek letce, zmítajícího se v oku divokého cyklonu, je vepsán do několika stránek s civilností a pokorou, které jako by z lidských dějin už nadobro vymizely. To nekonečné chrlení slov, jimiž se někdy snažíme přiblížit své skutečné nebo zdánlivě numinózní prožitky, vyvolává, píše Antoine, „nanejvýš pocit trapného přehánění. Člověk chce popsat drama, které neexistovalo." Pravda odhalená na dřeň. Slova bez ornamentů.


Kratičká Exupéryho vzpomínka na jeden ze dnů, kdy zahajoval leteckou linku do Patagonie v sevření hor, moře a živlů, které dávají i berou život, slovy neplýtvá. Šetří jimi stejně jako sám autor / pilot šetří emocemi v okamžicích, kdy s ním bouře smýká o stovky výškových metrů nahoru a dolů a žene ho buď do propasti kaňonu nebo přímo na širé moře. Říkají-li znalci vážné hudby, že z Beethovenových symfonií nesmí vypadnout jedna jediná nota, aby se celý opus nezřítil do hloubi ticha, lze to samé říci i o Exupéryho vyprávění. Nic nechybí. Nic nepřebývá. Co se mělo říct, řeklo se. Není tu žádný patos, žádná nastavovaná vznešenost, která si pro sebe žádá absolutní pozornost a volá – pohleďte! Ponořme se tedy do příběhu, který – třebaže se odehrává tisíce stop vysoko v oblacích – sděluje cosi i o nás samých. Že to, co se jednomu jeví jako nesnesitelné a tragické, druhý vnímá jako zcela běžné a přežitelné. A to, co se mně nebo vám zdá být neživotné, bezbarvé a nudné, někdo prožívá jako nejsilnější chvíle svého života.


Jestliže ve 14 hodin 30 minut zhasla naděje na Exupéryho návrat na základnu perutě 2/33, začala tatáž naděje růst skrze jeho tvůrčí dílo. Ta naděje, zdá se, z paměti lidí Země jen tak nevyprchá. Příběh o letci a živlech, spoluvyprávěný ilustracemi Jana Híska, vás zasáhne jako vítr, jenž dokáže i mnohatunový stroj zanést daleko od pobřeží.

 

Antoine de Saint-Exupéry. Přeložila Věra Dvořáková. Vyšehrad, 48 stran, 148 Kč, ISBN: 978-80-7429-510-2.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz