Sofi Oksanenová odrazuje Ukrajinu od finské cesty

Email Tisk PDF

 

Oksanen SofiNašim čtenářům finská spisovatelka Oksanenová, která napsala čtyři knihy a jednu divadelní hru, není neznámá, neboť se jí u nás věnovalo nakladatelství Odeon (Stalinovy krávy, Čas ztracených holubic a Očista). Viz rovněž v Literárkách .

 

Sofi Oksanenová byla letos v červnu hostem našeho Senátu, který pořádal mezinárodní konferenci „Dědictví totality dnes“, kde měla jeden z úvodních projevů. Mimo zmiňovaných knih je autorkou „Mapy Oksanen Sofi foto Oksanen websovětských Gulagů“ a je odbornicí na pobaltské země. Stala se jí už jen proto, že její matka je Estonkou, která v roce 1970 emigrovala do Finska.

 

Letos tato spisovatelka zaujala nejen literární veřejnost u nás, ale i ve Frankfurtu tím, jak o ní řekl šéfredaktor Odeonu Jindřich Jůzl, že je vnímána rovněž jako politická novinářka. Není divu, že v současném konfliktu na Ukrajině je zájem o názory sedmatřicetileté nejznámější finské spisovatelky. Ty jsou nesmlouvavě kritické vůči Rusku. „Rusko se stále více chová agresivně a jeho vztah k sousedům je hrubý,“ uvedla ve Frankfurtu na knižním veletrhu, kde se Finsko představovalo jako hlavní hostitelská země.

 

Proto novináře více než finské literární záležitosti zajímaly její politické názory a především srovnání Finska s Ukrajinou, kdy severská země se musela ve své minulosti smířit s anexí Karélie. Z tohoto úhlu také popisovala ve svém proslovu na veletrhu období tzv. finlandizace (postavení Finska vůči SSSR na základě smlouvy z roku 1947). Tuto epizodu finských dějin zažila během svých školních let, kdy se podivovala nad tím, že na finských mapách není zakreslená její druhá vlast – Estonsko. Nebo kroutila hlavou nad tím, když ve švédské televizi běželo zfilmování Solženicynova Poloostrova Gulag a finská administrativa se postavila proti tomu, aby film běžel ve Finsku. Do třetice, když finská rocková kapela Sleepy Sleepers vydala v sedmdesátých letech album Anarkiaa Karjalassa – Anarchie v Karélii, tak musela z důvodů zahraničních vztahů se SSSR změnit název na Takaisin Karjalaan – Návrat do Karélie. Nakonec byla gramofonová deska odstraněná ze všech jukeboxů ve Finsku a byl požadován zákaz vystupování této kapely, která v té době byla nejpopulárnější. „Finsko bylo samo sobě nejlepším cenzorem,“ uvedla ve svém proslovu Oksanenová a vzápětí to vysvětlila: „Finlandizace znamenala ztrátu nezávislosti Finska, erozi demokracie a přiškrcení svobody projevu. Jedná se o model, který bych nikomu nedoporučovala, i když si v poslední době řada odborníků myslí, že by to pro Ukrajinu bylo dobré.“

 

V rozhovoru, který byl vydán těsně před knižním veletrhem v časopise Die Zeit, rovněž došlo na srovnávání situace Finsko dříve a současná Ukrajina. Sofi Oksanenová k tomu říká: „Rusko dnes používá stejný jazyk a jeho metody rovněž nejsou nové. Jsou to provokace, propaganda, zakrývání pravdy a zastrašování. Je to základní nástroj KGB, který je nyní používán na Ukrajině. Hnací silou všeho je Putin. S jeho přístupem k moci se Rusko zásadně změnilo. V devadesátých letech tam byl chaos a nyní se vše ale může vyvíjet jinak.“

 

Navíc, když spisovatelka začala přirovnávat Putina k Hitlerovi, finský tisk se obrátil proti ní, že zašla příliš daleko: „Kritizovali mě, že má slova jsou velmi krutá, ale stojím si za tím.“ Naopak Oksanenová vyčítá sama Západu, že s Kremlem vyjednává: „Ruská moc si z diplomacie dělá pouze blázny a neustále lže.“

 

Redaktor časopisu Die Zeit pojal podezření, že je vůči Rusku příliš přecitlivělá, neboť má estonské kořeny: „To nevím, ale je možné, že moje multikulturní pozadí způsobuje, že jsem citlivější. Ale věřím, že spíše zdravý rozum mne přivádí k tomu, že se jasně vyjadřuji. Žiji ve Finsku a zde diskuse o Rusku je všudypřítomná.“

 

Část proslovu Sofi Oksanenové na knižním veletrhu byla velice protirusky zaměřena. Jednalo se o část, která navazovala na historii mladé finské literatury, kterou věnovala ugrofinským menšinám žijícím na území Ruska a jejich jazyku. Tvrdí, že během perestrojky se „vztah Ruska vůči těmto menšinám začal zlepšovat a po pádu Železné opony se vylepšovala také situace zdejší kultury a jazyka… Doba svobody skončila s boji v Čečensku. Vztahy k menšinám se zhoršily, když Moskva pojala obavu z jakéhokoliv úsilí národnostních menšin. Za vlády Vladimira Putina se objevila nová hrozba centralizované moci a začala harmonizace federálních zákonů. Jejím cílem bylo, aby se změnily místní zákony umožňující ugrofinským menšinám využívat místní přírodní zdroje, aby zdejší bohatství teklo opět do Moskvy. Tlak změn se pak dotknul i jazykového zákona a oslabil práva menšinových národů.“ Oksanenová dále citovala profesora ugrofinských jazyků Sirkka Saarinena, který podle ní tvrdí, že se „již nikdo neodváží ozvat na podporu práv ugrofinských národů a veškeré diskuse vyschly. Tvrdí se, že vše je naprosto v pořádku a politika centrální vlády není zpochybňována. Vrátili jsme se k divadlu, jaké bylo za sovětských časů.“

 

Nakonec Sofi Oksanenová brání svůj jazyk finštinu a když se jí novináři často ptají, proč nepíše anglicky, když to dokáže, říká: „Píši finsky – mým rodným jazykem a díky překladům je i tak malý jazyk známý ve světě. Tento jazyk je naprosto bezkonkurenční ve své možnosti aliterace nebo skloňování. Kdybychom my Finové upustili od našeho jazyka a literatury, tak by svět neměl Tolkienova Pána prstenů, neboť tento autor miloval ´směšnou finštinu´, která se stala základem elfštiny“.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 14 Říjen 2014 15:25 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz