Výbor básní Petra Motýla: Lidské bytí nahlížené skrze sklenici od piva


Petr Motýl. Fotografie Petra Motýla, WikipediaVe druhé polovině minulého roku vyšel v ostravském nakladatelství Protimluv výbor básní Petra Motýla (*1964) s názvem Jako černá perla v uhlí. Motýlova tvorba je – přestože se autor narodil v jižních Čechách – pevně spjata právě s prostředím severní Moravy, především pak s Ostravou.

 

Kompilační sbírku Motýlovy poezie sestavil Petr Král, další tuzemský básník píšící ovšem nejen česky, ale i francouzsky. A právě francouzština stojí možná trochu překvapivě za vznikem tohoto výboru. Král totiž zamýšlel Motýlovu tvorbu představit francouzskému publiku, a proto vybral penzum básní, které do chystaného souboru zahrnul. Přestože z vydání francouzského překladu nakonec sešlo, později tento kompilát vyšel v češtině, a to v rozsáhlejší verzi.

Od Krále se v knize želbohu nedozvíme nic o jeho editorském záměru, ani o klíči, podle něhož jednotlivé básně vybral. Pouze si lze na základě velmi jemných náznaků domyslet, že usiloval o vykreslení Motýlova básnického rozpětí a o prezentaci základního principu Motýlovy poezie, jež se „pohybuje mezi dvěma základními polohami, ukazující jaksi střídavě dvě komplementární stránky světa“. Těmito dvěma polohami Král míní vlastně základní dualismus dobra a zla, popřípadě krásy a ošklivosti, která je u Motýla manifestována nejen geografickým zakotvením (špinavá Ostrava versus pitoreskní Čechy), ale také v rovině jazykové: lyričnost básnického slova tu ostře naráží na neotesané, šedivou každodenností zhrublé vyjadřování.

Petr Motýl: Jako černá perla v uhlíZajímavým osvěžením Královy edice je ovšem zahrnutí tří kritických statí – autorem jedné z nich je sám Petr Král, další dvě pocházejí od Jakuba Řeháka a Roberta Antropiuse. Tyto eseje nejenže čtenáři, který není s Motýlovou básnickou tvorbou příliš obeznámen, pomohou se v jeho díle zorientovat a dodají mu patřičný literárněhistorický kontext, ale přinášejí i některé zajímavé interpretační postřehy.

Například Řehák si všímá Motýlovy fixace na motiv piva, přičemž se mu daří jej ukázat (na sbírce 2 000 000 piv) jako konstitutivní součást Motýlova básnického projevu a prostředek, který umožňuje básníkovi uchopit mnohem složitější filozofické otázky, jako je například metafyzičnost lidského bytí (zavíračka / konečnost věcí / nekonečnost vesmíru). Tato teze má jistě opodstatnění i v širším kontextu Motýlovy poezie: stačí se podívat na tituly některých autorových sbírek (Lahve z ubytovny, Nůž a půllitr, Černá pěna Ostravice, Dva ořechy / 10 000 piv), aby bylo zřejmé, že pivní, respektive hospodská kultura je stěžejní součástí Motýlovy poetiky. Důkazem toho je ostatně i sám výbor Jako černá perla v uhlí, kde se jedním z pojítek básní vybraných z různých Motýlových knih stává právě prostředí hospod, pajzlů a putyk, anebo alespoň konzumace alkoholického moku.

Společným jmenovatelem všech těchto obrazů a situací je ale snaha vyjádřit se k obecnějším otázkám lidského bytí, k odvráceným stránkám našeho života a překážkám, jimž se nelze vyhnout a které se neodvratně opakují. V tomto smyslu je opilství a zírání na svět skrze sklenici od piva dokonalou metaforou. Něco podobného ostatně potvrzuje i Petr Král ve své eseji Motýl hladce i obrace, když tvrdí, že Motýlovy „básně […] umocňují ozvěny hospodských situací k obecnějšímu obrazu lidského bloudění“.

Při pohledu na motýlovský soubor nás může zamrzet, že v něm není zastoupen jeho debut Ten veliký kamenný dům nebo hrad tam daleko, daleko v horách (1990), jehož wernischovská hravost představuje jednu z důležitých poloh Motýlova básnictví. S povděkem lze naopak kvitovat přítomnost Motýlova vlastního životopisu, nerozvláčného, a přesto výstižného, psaného lehkou rukou a s potěšujícím nadhledem.

 

Petr Motýl: Jako černá perla v uhlí, ed. Petr Král, nakladatelství Protimluv, Ostrava, 2018, váz., 136 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB