Nové verše Václava Touchy



 

toucha výřez přebalJubilující spisovatel Václav Toucha (*2. 5. 1943 v Plzni), který na tomto blogu loni odpovídal na otázky (Verše Václava Touchy určené nejen pro surrealistu Petra Krále), věnoval novou svou knížku Jettatura manželce. Prvý díl Obrysy duše otevřel citací (značně důvěryhodného) tvrzení Alberto Caeira: Měsíční svit v korunách stromů je podle básníků něčím víc než měsíčním svitem v korunách stromů. Křepce a jindy s jakousi tíží následuje šestadvacet básní a vzápětí i část druhá alias (ta skutečná) Jettatura. Jettatura v podobě nákladu dalších třiceti básní uvedených jen kousíčkem dopisu Gustava Mahlera (Maxu Kalbeckovi): Přemístěte problém na který bod chcete – nakonec se přece dostane na místo, kde „vaše moudrost“ začne „snít“.

 

 

 

Z druhé části:

 

UHRANČIVÁ CHUŤ UBLIŽOVATtoucha obalka

 

Vydíraná zpověď

uchem jehly našeptaná

do výšivky davového snění

Ukřižován znělkou čistoty

voláš:

Bože můj

Proč jsi jej opustil!

 

 

HLASITÁ VÝPLŇ VYVZDOROVANÉHO TICHA

V mých snech popaměti spíš

Jako bych se dovolával dětství

a obvyklý čas vnímal

jako nekončící intimitu chvíle

 

 

PADÁ LISTÍ DO BÁSNĚ

a moje věčně nehotové srdce

schopné všeho

se ti omlouvá

I na posledním schodu dechu

z tebe stín

v tísněném každodenním čase

potulný tvůj smích

Už nepotřebuju své tělo

samonosný most

od nevidím do tmy

ale bez ruky k pohlazení

sám jsem bezruký

 

 

SE SLOVY TU BDÍT

když dýmá nepokojná mlha

na zaštítěném plácku Čech

a rozedrané hory věků

okázale chrání malost národa

jenž nevystačí si už s krásou

ani v tomto ráji na pohled...

 

 

Z první části:

 

(PORÁŽENÍ JABLONĚ)

Ještě před popravou stromu

uřezal jsem paže větví

a pak s láskyplnou něžností

obnažoval jeho kořeny

jako bych vymýtit chtěl paměť

z odžitého snu

 

 

STÁLE JSI SE MNOU

krajino dětství

úlisná sílo z daru času

heřmánku umanutý

v chlebové vůni žita

nevěrná víro

v překotnost touhy skrytá

 

 

JEŠTĚ JSEM NEZEMŘEL

a už teď jsou nepotřebné

některé mé věci

Nedokážu je oslovit

neboť nemají už svoje jméno

nedokážu je darovat

neboť radovat se nelze

z daru smrtelníka

Ještě jsem nezemřel

a už mi zatlačují oči

kulatou mincí času

a jako by šlo o loučení s nedávnem

mě nazývají člověkem

 

 

MOJE MAMINKA

vždy prokládala štosy prádla

kousky voňavého mýdla

rukama zdrsnělýma látáním

mé věčně propálené duše

chlácholila nedočkavé plameny

mých nedospělých let

a nepřítomným úsměvem

plnila vždy obydlený dům

věrnou opuštěností svého srdce

 

 

Václav Toucha: Jettatura.

Na Malé Straně v Týně nad Vltavou

vydala roku 2018 Nová Forma

66 stran

ISBN 978-80-7453-968-8

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 30 Červenec 2018 07:37 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB