Ewald Murrer: Tma se mne dotýkala



 

Murrer výřez přebalEwald Murrer publikuje střídmě, jeho básním je vlastní tlumená atmosféra a uměřenost ve výrazu. Jeho texty bez vazby na konkrétní čas a prostor jsou obrazy, v nichž se prolínají spatřené detaily a výjevy s vytříbenými představami stvořenými imaginací. Převládající náladou je melancholie a smutek, které se pojí s obrazy stínů a temnot; ale jako protiklad tohoto ladění se vrací sugestivní obraz slunce planoucího na noční obloze… (Sebe)obraz básníka, který v samotě jen „hledí z okna a píše báseň“ však narušuje ironický odstup, s nímž si autor vypůjčuje motivy a postupy dekadentní poezie. Působivé obrazy, přesná pojmenování, neobvyklé detaily si dokážou čtenáře podmanit, odvést od všedních událostí a přimět ho sledovat s autorem proměny krajiny, nebe i vlastní mysli.

 

 

Ewald Murrer (*1964) je autorem básnických sbírek Mlha za zdí (Mladá fronta, 1992), Vyznamenání za prohranou válku (Vokno, 1992), Zápisník pana Pinkeho (Inverze, 1993), Situace (Krásné nakladatelství, 1995), Sny na konci noci (Petrov, 1996) a Nouzové zastavení času (Host, 2007). Publikovat začal v osmdesátých letech v prostředí undergroundu, podílel se mj. na legendárním sborníku Už na to seru, protože to mám za pár, jeho texty jsou zastoupeny i v antologii poezie druhé generace undergroundu U nás ve sklepě (Revolver Revue, 2013). Jeho báseň Nad řekou plyne stříbřitý opar z Murrer přebalpřítomné sbírky zařadili editoři Sylva Fischerová a Jan Šulc do antologie Nejlepší české básně 2017.

 

 

Ukázka z knihy:

 

 

STÍNY

 

Stíny se lámou

Padají se zdí

Drolí se do tmy

Jsem stín

 

*

 

STÝSKÁ SE MI

Stýská se mi

po cestě, na kterou prach kreslí obrazy,

po šepotu olší,

po křiku ptáků náhle vyplašených.

Smutek přišel jako tichý host,

hrající pro mne píseň

zoufale monotónní…

 

*

 

VE VODÁCH VODOPÁDU SE TVÁŘE NEODRÁŽEJÍ

V hluku vodopádu

zanikají slova.

Trosky mého člunu již plují daleko.

 

*

 

NAD ŘEKOU PLYNE STŘÍBŘITÝ OPAR

Hutnými mraky s otisky ptačích pařátků

tiše proplouvají ryby s třpytivými šupinami.

Lodě stoupají spletí černých čar korun

jako neslyšné páternostery k nebi.

U dna číhá pravěká nestvůra.

Ruce se hřejí na šálcích čaje,

drobky z koláčů křupou pod nohama.

Dívám se z okna a píši báseň.

 

*

 

NA POČÁTKU JARA SE ZDÁ, ŽE PODZIM JEŠTĚ NEPŘIŠEL

Je melancholie v pomalém míchání kávy

filigránskou lžičkou

v opuštěné místnosti.

Je nostalgie v pomalém míchání kávy

v opuštěné kavárně.

V cigaretovém kouři jsou zakleta dávno minulá gesta.

Hlasy z ulice obtěžují.

 

*

 

OKNO JE OTEVŘENO

Okno je otevřeno do teplé noci,

světlo ze tmy láká hmyz.

Noční motýli usedají na stěny

jako sbírka z kabinetu kuriozit.

Piji víno z laciné láhve,

přemýšlím, při kolikáté sklence zemřu.

Opilost přichází zvolna jako usínání.

Slyším neslyšné zvuky lišajích křídel.

Krásnoočka tonou v kaluži krve,

tekoucí z mých pořezaných žil.

 

*

 

OSWIECZIM-BRZEZINKA

Procházím branou do koncentračního tábora.

Již jsem si prohlédl prodejnu suvenýrů

– trička s pecemi, pohledy s nápisem Arbeit macht frei!

Jsem ponořen v každém centimetru zdi

a zaražen a mlčící utíkám pryč,

šťastný, že zase mohu odejít,

v čase, který si sám určím.

Svobodně nasednout do svého německého auta

a odjet do nejbližšího supermarketu.

Zapomenout na vše

při očistném obřadu nakupování.

Čaj za Sáru, salám za Izáka,

chléb za Jákoba, čokoláda za Chaima…

 

 

 

nakladatelství Argo, 2018

ISBN: 978-80-257-2551-1

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 27 Červenec 2018 09:41 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB