Petr Hrbáč: Na okraji topologické propasti



Hrbáč výřez přebalV knize reflektuje básník stárnutí a s vášnivým zaujetím také milovaný svět bylin i dřevin. Nelítostný posun životem je pro něj čím dál vyhrocenější svými mementy — skrytými v hávu metaforických kouzel a asociací. Hrbáč se však nevyhýbá ani silně poetizujícím sondám do dětských či jinošských let. Sbírku rámují scenérie typicky středoevropských ročních období.

 

 

S Petrem Hrbáčem se známe třiačtyřicet let. Když mu bylo sedmnáct, dal mi přečíst několik svých básní, a hned mi bylo jasno: královopolský Rimbaud! V dalších letech a desetiletích jsme spolu prožili Hrbáč přebalmnohou epiku i lyriku, občas i nějaké to drama, a četl jsem jeho verše.

 

Teď jsem s ním na okraji topologické propasti, a hned ho tam poznávám, ty konstanty, obohacené časem jako uran izotopem: vypjaté zvuky („řvoucí starý autobus plní své povinnosti“) přecházející v hudbu („Noc ve zmenšených akordech vyhrává / na xylofony ukryté v jiných vrstvách holografického vesmíru“), botanické horoucnosti („konikleci, ty zázračná a chlupatá fontáno tryskající z promrzlé nicoty“), dendrologická vidění („S každým dalším deštěm / se koruna stromu více podobá / smaragdovému moři s trojokými pannami“), úžehy láskou k tvorstvu („hrabeš tlapkami ve vřelém víru slunečního tančení, / a já jsem zcela bezmocný vůči Tvé kráse“), urputné poutě krajinami („Těch kroků, nášlapů, došlapů, / těch pestřenek! Vrzají klouby, praskají keře“)… A další a další!

 

Nadoraz, s trýznivou vášní.

Smysly a intelekt v orgiastickém tanci.

Kdo jiný než Petr Hrbáč dal by básni název Čajová krása pěnišníku (问客杜鹃 wen ke du juan)?

 

Vít Slíva

 

 

Petr Hrbáč se narodil roku 1958 v Brně, kde také žije. V roce 1983 absolvoval brněnskou lékařskou fakultu, nadále pracuje s touto kvalifikací. Je dlouholetým členem České botanické společnosti při AV ČR. V posledních létech se věnuje fotografování rostlin střední Evropy a Japonska, jež uveřejňuje na svém soukromém webu. Kromě této země, kterou několikrát navštívil, má v oblibě také japonštinu. Privátně se věnuje digitální hudbě (klávesové nástroje). Spolupracoval s literárním obtýdeníkem Tvar a s Českým rozhlasem (jako fejetonista).

 

Básnické sbírky Studna potopeného srdce (1996), Podzemní hvězda (1998), Špička (2002) vyšly v nakladatelství Petrov, Čekali (2007) v nakladatelství Weles a Jak plyne čas / Toki ga tacuni curete (2011) v nakladatelství Srdeční výdej. Povídkové knihy Kalhotový pahýl (1997) a Jeden den stárnutí (2000) a román Kosti, maso, tekutiny (2005) vydal rovněž Petrov. Povídková kniha Tancovačka na předměstí (2014) byla vydána ve Druhém městě. Autorovy texty byly přeloženy do francouzštiny, ruštiny, srbochorvatštiny, polštiny, jsou také zastoupeny v českých i zahraničních antologiích poezie i prózy.

 

Ukázka z knihy:

 

Koncertující květen

(poetické střihy)

 

Bronosovi

Konvalinky, kokoříky,

petrklíče, zimolezy,

všichni květem mámí,

moji dobří známí.

Liška v noci bohatým ohonem naklepává stezku hejkalů,

svítící pařezy chrchlají jak lesní senátoři,

zlatohlávek tmavý titruje květ pryskyřníku hlíznatého

nad rozzářeným Předklášteřím.

Opodál bručí lesy na Pasníku svoje praskavé rubato.

Veverky ztékají kmeny drápkatým baletem,

poněkud přihrble kozáčkovským,

datel černý mlátí do dřevěných puklin.

Kosi samozřejmě předčí všechny řvouny,

jejich trylky jsou stejně rozmanité jako vlnky

vůkol potočních oblázků.

Posléze jdeme s přítelem z Pohledu do Havlíčkova Brodu,

začínáme u zpustlého zámku, jehož klášterní skelet

dosud hrobkově duní, barbarské pampelišky všude kolem

to nijak nevyvádí z pučení,

později na ostružiníku sedí rosnička,

připomíná smaragdovou kamej, škoda že ji nelze pohladit

než právě pohledem.

Rybníčky rozblýskané v lukách u obce Termesivy

pokřikují na nebe a to odpovídá hromovým smíchem

dopadající záře, té nezaplatitelné kuchařky krajinářů,

jejíž vazbu však nezhotovil řemeslník.

V Brodu u řeky nakonec

několik kačerů honí vřeštivou kachnu,

pobíhají po trávníku jako milovníci vojenské historie.

Z betonové roury lezou rozchechtané holky, zmáčené,

cachtaly se pěnivě, coury.

Ptačince, rožce, višně,

javory, jírovce, tomky,

v Zastávce u Brna pyšně

kráčím uličkou Domky.

 

 

Mocná minulost

Pomíjí a voní,

uklidňuje oči unavené

řevem přítomnosti,

stáří koupe v moři snů.

 

 

Věčný chlapec a jeho prokletí

Bazén se zhluboka smál,

sluneční odlesky vyskakovaly z vody

na všechny strany jako myšlenky pološíleného dítěte,

a chlapec, který jednou bude spát více s muži

nežli se ženami,

sál ohromnou energii země bosýma nohama

a místo deště na něj padal

problikávající zelený chorál.

 

 

Napoleonovi vojáci opékají kozu poblíže prosincového Brna

(přízraky)

Jinovatka s mlhou po ránu světélkují až do octových svic.

Hle, oblačnost na východě připomíná žluklé máslo s cukernatícím medem.

Koza je konečně stažena, vojáci pohybují trhavě svými kníry,

v boulích za ušima jim prozpěvují golemovští čmelíci.

Plukovník Bélier vyklepává čtyři čerstvé vši z licousů zrovna na zablácené holínky.

Poslední kapka rosy se v hrůze před ohněm mění v šiškovitý sliz a scvrkává se

v trnkovém křoví.

Opruzená stehna jaksi šumí, ano, jsou to sodovky, ta pomíjivá svatozář pošlých koní!

Až z Chorsábádu (z mešity) sem tu a tam zalétá nezřetelné mečení, které vyuzení

vojáci omylem pokládají za přisprostlý dialekt rakouské němčiny!

Napoleonovy zaražené větry jsou barevnější nežli sklíčka jarmareční lampy,

vojevůdce je léčí česnekem a vzpomínkami na třetí, dřevěnou nohu Josefíny.

Všude si šeptají vrány a myši, rozbité džbány s vínem a pivní mapky,

ty skřetí plachetky!

 

Na sklonku roku

Otevřu dveře do potemnělé chodby,

kde šedé schody a vyhasle okrové stěny

cucají stíny starých snů,

ovane mě chlad

jako pysk zdechlého draka,

dosud se chvějící dávnou ohnivou salvou.

Po ulici stáčiví lidé, smršťují se,

na střešní anténě hřadují

sebevědomí holubi v neuvěřitelném množství,

ale ona se s nimi neskácí.

Bůhvíproč si vzpomenu na Japonce v džungli

před dobytím Singapuru.

 

 

nakladatelství Druhé město, 2018

ISBN: 978-80-7227-407-9

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB