Všední poezie neexistuje



 

Šustková výřez přebalBásně Terezy Šustkové (*1991) jsou vnímavou a procítěnou poezií. Nyní jejich konvolut s názvem Skrýše vychází péčí brněnského nakladatelství Host jako 98. svazek edice Poesie Host.

 

 

Klidné, avšak emocionální jsou verše v této autorské prvotině. Je z nich patrná touha po vyrovnání se s mnohdy krutou realitou světa, jež se střetává s přítomným okamžikem, s životem i se smrtí. Tato touha vyzařuje soucitnou vnitřní sounáležitost s údělem věčně uplývajícího času, vývojem směřujícím pouze kupředu a zachytitelností momentu tady a teď. Šustkové poezie jde ale dál. Jednotlivé básně jsou mistrně ohraničeny tématem, často až surrealistické obrazy reality budované na půdorysu několika málo trsů veršů svou obrazností plní čtenářovo srdce pokorou a z ní pramenící důstojností. ProstéŠustková přebal motivy skrze imaginaci básnířky získávají zcela nové a nečekané významy, lyrické já zde často nacházíme lačně se hlásící o slovo, možnost vyjádření, které se mu v kondenzované formě dostává.

 

„Věřím ve věčnou platnost slova,“ vyznává se lyrický mluvčí v básni Pro K. Jeho vnitřní kontemplace, rozmluva, je zde přímém v kontaktu s dialogickým partnerem, druhou nepřítomnou osobou, které je adresováno vyznání, vděk i nevděk, smíření, proces uvědomování či v ideálním případě jasnozřivé uvědomění. Prostřednictvím tohoto rozmlouvání hledá lyrický mluvčí vlastní ukotvení ve světě. Coby jistý klíč pro čtení a interpretaci tak může posloužit dvojice básní, jež jsou řazeny za sebou. První báseň se jmenuje Kostelní Vydří, druhá je nepojmenovaná, avšak je dedikována katolickému básníku Janu Zahradníčkovi. Báseň Kostelní Vydří explicitně zmiňuje jména představitelů katolické inteligence, konkrétně vydavatele Josefa Floriana a básníka Ivana Martina Jirouse. Jeho dceři Martě jsou ostatně Skrýše již v úvodu věnovány. Intertextové aluze tak pomáhají identifikovat onoho explicitního komunikačního partnera, jehož přítomnost se jako Ariadnina nit vine celou sbírkou.

 

V jednotlivých básních se objevují poetizované přírodní motivy, jsou tematizovány osobní vztahy, poukazuje se na křehkost života a mezilidského soužití. Rozhodnutí jsou vratká a vratná. Tradiční křesťanské hodnoty jsou všeobecně opomíjeny a v kontrastu s lidskou nedokonalostí a nedostatečností získávají nové rozměry: kupříkladu vztah hudby polského skladatele Krzysztofa Pendereckého k Bohu, jeho oslava skrze hlubokývnitřní prožitek víry, pocit sounáležitosti a pokory, tu svou demonstrativností neodvratně směřuje spíše k profánnosti.

 

U Terezy Šustkové stojí slovo na počátku, ale explicitně i na konci.

 

 

Ukázka z knihy:

 

PTAČÍ VÝKŘIK

Zůstala jsem osamělá s prvním sněhem,

večerem umučeným,

s tvým přátelstvím, co řeže,

skřípá ve mně

jako ve staré pumpě,

protože jsem nepokorná

a hladová jako v zimě myš.

Buším do slov.

Buším kladivem do kamene.

A ty?

 

 

POLSKÁ MODLITBA

 

Mrtvá ústa rozrážejí bubínky.

Pendereckého smyčce kvílí,

ale neukvílí.

Dovolávají se Boha,

kterého vyhnali.

 

 

TŘI TEČKY

Chybí ve mně trámy,

vzdala jsem se svých kostí.

Na konci dopisu utíkám pryč.

Nemám, co neprošlo tvými ústy.

 

 

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Počet stran: 80

Vazba knihy: brožovaná

ISBN: 978-80-7577-463-7

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 25 Červen 2018 14:56 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB