Irena Šťastná: Sen o třetí plíci

 

Šťastná výřez přebalIrena Šťastná prokázala svoje kvality předchozími čtyřmi básnickými sbírkami. O její kompaktní a soustavné tvorbě svědčí i nominace na cenu Magnesia Litera (2016) a Drážďanskou cenu lyriky (2012). Nemalou pozornost vyvolala poslední vydaná sbírka Žvýkání jader (2014). Sen o třetí plíci plynule rozvíjí autorčinu předchozí tvorbu, přibývá ale existenciálních a tíživých tónů. Mnohdy skoro surrealistické obrazy získávají podobu minipříběhů. Krutosti života se zhmotňují do skoro symbolické podoby dravců či šelem objevujících se v básních. Jejich konání zrcadlí vnitřní pohnutky a stavy duše, zároveň je však obrazem přírody lhostejné k běhu lidského osudu.

 

 

Irena Šťastná (*1978) - vpravo na snímku - je autorkou básnických sbírek Zámlky (Host 2006), Všechny tvoje smrti (Literární salon Terezy Riedlbauchové 2010), Živorodky Irena Šťastná(Perplex 2013) a Žvýkání jader (Srdeční výdej 2015). Spolu s Milanem Šťastným napsali knížku pro děti Na mamuta (Běžíliška 2016).

 

Ukázka z knihy:

...

Odkorni mne

– požádám u cesty.

Podél leží šlachy příkopu

s vyčnívajícími plasty.

Zatím dravci

s tuhým svalstvem

nehybným zobanem

v pozoru

rozestavěni po polích.

Kořist už vzlíná z půdy.

Laškuje a ukazuje hřbety.

Celé stromořadí

zapisuje obměny pozic.

Upiješ hlasitě mízu.

Hustou strnulou.

Dokončíš větu

načatou v květnu.

Mluvíš v trysku.

Znova polkneš

teprve v září

rozpažená

od jednoho

třešňového kmene

ke druhému

celou alejí

až k cizím plotům.

Káně mrkne.

Vítr načepýří

jeho chocholku za hlavou.

Hlodavec tryskem

od doupěte k doupěti.

Jsme v uzlech.

Větev se chce

zlomit nebo ohnout.

Navrstvené měsíce

ukazují vzdálenosti

s nedobrými výhledy

i poraněná záda.

Tu káně

vychýlí hrudní kost.

Rozpaží. Popadne.

Urve. Odlétá.

Až nyní je čas

vrátit se do vsi

s dobrým pocitem

jako všichni

svědkové tragédií.

 

 


Šťastná přebal...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Světlo

v areálu

dolu Heřmanice

nažloutlé unavené

samo

v sobotním příšeří

v rámu oschlých plivanců.

Dává součet chlapů

co tu rubali

čalouníci

pod dohledem dlouhých trav

na rozkývaném rumišti.

Před zavřenou šachtou autobus:

pod nátlakem

vylučuje pasažéry

s křehounkým ústrojím.

Je dávno po západu slunce.

Ozvy jsou neslyšné

přesto hroudnatá země

sípe uniká a chroptí

a psi z daleka neštěkají

vůbec tu nežijí.

U cesty komíhavý opilec

za okenicemi

žadonění jež stéká

o krok stranou

dál od lógru tmy

pečlivě značkuje okolí.

Tento dům sesedá

ztichlý bezzubý

tamten nikdy nestál

kdekdo při močení usedá

jako nakonec onen chlápek

na okraji hlušiny.

Když se otočí:

zaprášené bělmo

ještě polyká naprázdno

předvčerejší pivo.

Až do výplaty

bude na suchu.

 

 


...

 

Kos odpískne statistiku přeživších.

Noc bez pigmentu kráčí spát

za igelitový sáček

vzdutý ve křoví.

Dáme si

dvoustý kloakální polibek

těžký a zdlouhavý.

Foukneme na zrcadla.

K ležící postavě

nepoklekáme.

Žádná tu nečeká.

Chvátají míjí někam míří.

Hrudkovitá bílá stěna

dokulata dokola

jí je obehnána naše oblast

stékají po ní cizí sliny

rozevřu rty

nahnu se oním směrem

nechat je prostoupit

doutnat doutnat.

Pokojně se rozestupují hodiny

kdekdo vplouvá do zdymadel

zemdlený mrtvý unavený.

Pohyby. Hmoždíř. Želé. Aspik.

A ospice jako po dávném milování v komářím hejnu.

Více nezůstane.

Jdeme do starého lomu.

Trávu

kosit trávu.

Žnout den na minuty.

Pak očistit ostří brouskem.

Být v mokrých nohách. Být.

 

 

 

nakladatelství Protimluv, 2018

ISBN: 978-80-87485-55-2

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 28 Květen 2018 08:49 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB