Hranatej svět

 

Ždichynec výřez přebalTvary se stíraly a jenom snem už byly, na dávném plátně lehýnce hozeným náčrtem, jenž mistr v pravou chvíli dokončí dík jen vzpomínce – verši prokletého básníka Charlese Baudelaira otevírá se lyrický opus s příznačným titulem Hranatej svět. Zbrusu nová básnická sbírka českého lékaře a spisovatele, autora populárních a vědeckých prací z lékařského oboru, esejisty a básníka Bohumila Ždichynce, pokřtěná na konci dubna, obsahuje verše z posledních let a několik upravených necenzurovaných básní z období před listopadem 1989.

 

 

Autorova filozofující poetika prolíná celým dílem – poetické a často aforistické rozjímání o stavu věcí, světa i ducha rozkrývá věčný svár mezi rozumem a vůlí, znovu se ptá, zda pravda je údělem hledání na hraně vědomí a klamu. Nezapře v sobě lékaře-básníka-vědce s představou světa jako stavebnice složené z kostek, kde stavebními kameny jsou geny, chromozomy a buňky spojené dějem látkové výměny. Připomíná, že dosud známe zhruba jen pět procent hmoty a energie ve vesmíru a netušíme, co je zač zbylých devadesát pět procent temného sektoru hmoty a energie, do něhož se teď fyzici snaží vlámat. Poznání vnímá Ždichynec přebaljako poezii myšlení – imaginativní kubismus je trvalá výzva. Vyjde-li poezie z uzavřeného kruhu okouzlení sama sebou, může reflektovat vývoj civilizace, ale i poznáváním krásy okolního světa posouvat myšlení vpřed. Může vědu a víru spojovat poezie? K tomu je třeba, aby se v našem těle potkala mysl se srdcem a začali jsme ve svých všedních dnech hledat místa, kde je možno eliminovat negativní působení civilizačního stresu, podotýká v jednom z „útržků z deníku“, kterými protkal toto básnické dílo.

 

Pět zastavení, pět kapitol, pět témat – v pěti oddílech: Odpojený muž, Ztracené slzy času, Život jako zen, Taneční hodiny proměny, Stenty v duši – graduje Ždichyncovo kultivované literární i myšlenkové poselství, které je souborem poetických i nepoetických meditací. Sbírka je naplněna poetickými „klipy“ ze současnosti, jsou to vesměs texty, které bychom mohli označit za svébytné a svérázné vteřinové romány ve verších či miniromány v poezii. Jak trefně píše Vladimír Novotný v doslovu: Vždyť ani předpokládané nepomyslné hrany nemohou být v okružích všudypřítomné tekutosti dostatečně hranaté, stejně jako se zapeklitě tekutá doba navenek nepřetržitě a z vlastní podstaty tříští o všudypřítomné hrany zakukleného a do sebe zahleděného lidského živobytí.

 

Závěrem se vraťme k výše zmíněnému imaginativnímu kubismu, tedy k oné prapodstatě autorova „hranatého světa“. Jsme uživatelé předmětů civilizace a žijeme v prostředí, jehož principu fungování nerozumíme. Nevědomí je byvším vědomím, které bylo zapomenuto, ale tím nezmizelo ze světa, tvoří latentní vrstvu duševního života. Z něho nic nemizí, imaginace a paměť jsou dva aspekty jedné a téže mince. Vzpomínky jsou zasunuty v paměti jako obrazy, které v člověku reflektují emoce, imaginací probouzené znovu k životu. K pochopení hyperprostoru přispěl matematik a mystik Charles Hinton vytvořením čtyřrozměrné krychle a především Albert Einstein, který označil čas jako čtvrtý rozměr a fyzikální veličiny sjednotil ve speciální teorii relativity. Imaginativní kubismus je všude kolem nás, jen si všimnout. V architektuře a designu dostávají tento tvar interiéry i elektrické spotřebiče či vybavení moderních kuchyní a koupelen. Kubistický vhled z prostředí civilizace nezmizel, je smysluplný. Je harmonií životní krásy. I poezie má schopnost spojovat nespojitelné, je tu princip imaginace.

 

 

Vydal AESCULAPUS, Praha 2018

 

Ukázka:

 

 

SVĚT MEZI ŘÁDKY

 

Pohled z Vyšehradu

Panoráma Prahy nabíjí energií,

nad prejzovými střechami v Nuselském údolí

v podvečeru světélkují korálky aut

navlečené na nitce mostu sebevrahů,

v jehož útrobách duní vlaky metra

vezoucí poutníky s iPhony v uších,

ale při pohledu z odvrácené strany

spojuji Vyšehrad s českou historií.

Zvonkohra z baziliky sv. Petra a Pavla

v proroctví kněžny Libuše otvírá hroby,

na Slavíně vstává z mrtvých elita národa.

O lásce i zklamání rezonují živé verše

Karla Hynka Máchy a Vítězslava Nezvala.

Beru do dlaně posvátnou českou prsť

a posílám po větru ze skály k řece,

dole v podolské porodnici žena Jitka

pomáhá na svět dětem a touha žít

nadnáší v přístavu zakotvené jachty.

Čekají na dětské sny, s nimiž proplují

až do Hamburku i dál po moři.

Čas pádí k Neumětelům za Horymírem

a jeho Šemíkem, dívám se dolů k Vltavě

neschopen přeskočit svůj stín,

pozdí se a padá dávný splín.

Za zdí Slavína v zasychající trávě sedí

a o strom se opírá neznámý básník

a čte francouzské verše o Praze,

kde Praha je Paříží střední Evropy,

verše, v nichž čas má cenu zlata.

 

 

Saudade kamenných tónů

Večernice mrkla okem a Velký vůz se rozjel,

z oblohy sestoupil mág, sálem se plouží jazz,

labuť u baru se kýve v bocích,

popíjíš portugalské víno. Život je skvělý,

když bezstarostnost láme hrany.

Jess Graham přerušil tóny vlnobití

a vzpomíná na teskné písně v Lisabonu.

Zkamenělé noty tančí v kruzích

vlnících se k nebi, dýchají tisíciletou minulostí,

empatickou melodií brání démonům zla

navštívit opuštěnou chvíli.

V kytarovém fado zpěvákův smírčí hlas

vidí svět z člověčí perspektivy.

Svobodný lidský duch v symbolu

mlčící menhiry se vznáší k harmonii.

 

Flašinet žije

U Čertovky na Kampě stál stánek,

kde prodával básně vousatý antikvář.

Vedle něho hrál smutné šlágry

starý flašinetář.

Lidé kamsi spěchali, jen já se zastavil

a vložil hráči do misky několik mincí

za obehranou českou písničku.

Prodavač poezie se usmál a vybral mi

knížku Soukromé Benátky.

Jak jste poznal, že patřila mně?

Z vašeho pohledu, stačil říct.

Ohlédl jsem se: přelud byl pryč.

V letním podvečeru na Kampě

všichni okolo někam chvátali

a flašinetář hrál sólo Škoda lásky.

 

Tiché místo v srdci Prahy

V Ledeburské zahradě Sala terrena,

u ní lepá fontána se sochou Herkula.

Mladí milenci rty čerpají

pozitivní energii, dívka v maskáčích

a chlapec s umně vytetovanou orlicí,

na hrudi nápis Svoboda a volnost.

Chtějí se dovědět, co láska je.

Romeo a Julie digitálního věku,

noc mají sami pro sebe.

Hudba galaxií rotuje prostorem

v plameni tónů božské svíce.

Šepotem rtů se zachvěl Dominik,

zvon ve svatovítské katedrále.

Noční sten rozpínaných knoflíčků

narušuje trýznivá lehkost hmyzího roje

obléhající světlo lampy nad milenci,

až střídáním generací

rozdrobí se láska v tichu kremací.

 

Poplach v Dallasu

Svět se v lidské krutosti nezmění, nezkusíme-li

otupit jeho hrany, aby se v něm nechalo žít.

Hacker spouští v městě poplach, nocí zní sirény,

drásavý zvuk probouzí šedou kůru mozku.

Věda zaměnila Boha za ďábla v tělech robotů.

Heslo novodobé mafie: zabít a uklidit po sobě.

Bacily tetanu přežívají pod našimi kroky,

nebo je to rakovina či jakási bílá nemoc?

Neměnnost i naprostá zaměnitelnost všeho se vším

v maniakální touze neustále poměřovat slzy a smích

zákonem vše nebo nic – bude tomu tak dál?

V úctě k životu zkusme tedy Kainovy geny

v genomu postcivilizace deaktivovat,

ať se rodí lidé s mozkem ve vlastní hlavě.

 

Imaginativní kubismus obyčejného dne

Sem svědomí nesmí, zde slepě čeká tma

s rozkládajícími se molekulami pravdy.

Tápu po záchytném bodu, než krychle snu

zřítí se jak domek z karet.

Ve výkřiku srdce žalují holé ruce

na Národní třídě v Praze.

Nic moc se nestalo a zklamaná graffiti

jak korzárské fregaty plují v ústrety

oprýskané unijní zdi.

 

IoT Smart Cities

Zaplevelená plantáž multikultur a hranaté eurohlavy

na korpusu lidských práv, podivnej strach v očích,

korektnost plná sazí a slz kam se jen podíváš.

Nástražné systémy už odpalované na dálku

pomocí mobilů, svět lidí na internetu věcí,

sdílení zfalšovanejch dat, poušť v nás.

Sdílíme současnej hranatej svět

jako zážitkovej ráj na cestě

do pekel s tím taškářem

fejsbuku v zádech.

Budiž chytré město i ves,

nelez ďáblu do želez.

 

Hra s Iphonem

V brýlích HTC VIVE jsem proletěl nad Hradčany

a přistál u kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Na Slavíně jsem pozdravil celebrity.

Malíři, básníci, sochaři a hudebníci vyzývavě mlčeli,

lékaři neléčili a právníci ponechali právo

v rukách lotrů, aby ho zneužívali.

Na knížecím hradišti zapomenutý developer

zastřílel si lukem na vyhynulá zvířata.

Ve vzpomínce na budoucnost mne ošálila skutečnost.

Byla to počítačová hra živých, kteří si realitou

nechtěli pálit prsty.

Když jsem se na tomto tichém místě rozhlédl,

hřbitov byl pojednou přeplněn živými mrtvými.

 

 

(Ukázky z knihy Hranatej svět, dostupné na www.kosmas.cz)

 

 

KřestHranatej svět

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Snímek ze křtu knihy:

Kmotry nové knihy se stali kulturní publicista Mgr. Karel Ulík, literární vědec a kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. a básnířka i esejistka PhDr. Olga Nytrová, předsedkyně Pražského klubu spisovatelů. Recitovali herci Radka Tesárková a Vojtěch Hájek.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 13 Květen 2018 11:33 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB