Petr Král: Uskutečňování

Král výřez přebalUskutečňování je kniha, k níž se jen tak nenajde protějšek. Ke svým raným básním — tvořícím „prehistorii“ jeho díla – připojil autor komentář, kde odhaluje konkrétní okolnosti jejich vzniku a podněty – včetně vlivů jiných básníků –, které k němu vedly.

 

 

Za nejenigmatičtějšími texty tak vyvstávají reálná fakta, vjemy a situace, k dobrodružství, jímž je čtení básní a jejich obrazů, se přidává to, které představuje jejich vytváření: rozvoj samotné imaginace a způsobů, jimiž se zmocňuje světa.

 

Básník, prozaik, esejista a překladatel Petr Král (*1941) vystudoval FAMU, pracoval jako redaktor filmové literatury v nakladatelství Orbis. V roce 1968 emigroval do Francie, kde přednášel o filmu, pracoval jako lektor, fotolaborant, tlumočník aj., po roce 1989 působil krátce na čs. velvyslanectví v Paříži, nyní žijeKrál přebal v Praze. Publikuje česky i francouzsky, překládá z francouzštiny i do francouzštiny. Je autorem básnických sbírek Právo na šedivou, Soukromý život, Staronový kontinent, Pro anděla, Masiv a trhliny, Přesuny, Město je náš les, Kolem vejce aj., próz Pařížské sešity, Základní pojmy, Arco a jiné prózy aj. V roce 2006 vyšel v nakladatelství Akropolis jeho knižní rozhovor s Radimem Kopáčem, nazvaný Úniky a návraty. Roku 2015 vydalo nakladatelství Torst obsáhlý výbor z Králových kritických statí a esejů pod názvem Vlastizrady, za který mu později byla – s přihlédnutím k celému jeho dílu – udělena Státní cena za literaturu.

 

 

Ukázka z knihy:

 

Horko

Dívky které už o půl jedné

vytřely v kuchyni podlahu

odešly brzy odpoledne

Nechaly tu hadr a oblohu

Zmizely ve svých letních šatech

jako by šly až k půli června

Jeho znamení jim rudě lpělo na rtech

Obloha čím dál tím víc černá

A je zataženo Za chvíli

šedý vítr ulic stromy rozkomíhá

Ony se však zas už vrátily

na balkon kde celé odpoledne

třásla listy opuštěná kniha

 

*

 

V. N.

Stín který padal oblohou

vzpomínka na vzducholoď

Kolikrát jsme uvěřili falešné zprávě

že se svatebčané vracejí

jen stará skříň už nevydá tajemství

matčiny fotografie v den zásnub

Uprostřed léta

sestoupíš do sklepa

Nezhášej lampu

dokud ve tmě nespatříš první bludičku

Oceán jak hučí nejsilněji

pod rodným domem Přes trosky soumraků

zůstává neporušené město

Ovoce vonící za ženskými úsměvy

zraje zas až o příští slavnosti

Stejně ještě dnes snídali cestující

na palubě Titanicu

až do chvíle kdy padly první kapky

na knihu zapomenutou v zahradě

 

*

 

Paměť

Když dozněl poslední úder a tys nezaslechl kolik uhodilo

vydej se na cestu

oblek je skořicové barvy

skladiště noci střeží svá pestrá pera

pro zasedání

horko už proniklo i do Opery

(Bude nutné počkat si na poledne:

prázdná věž se zbytky včerejších hesel

jen pár hodin po tom co tu před bouřkou projel motocyklista)

Na prázdninách ale v hlavě nám zněly varovné hlasy

v paměti

křik jak přichází jen zřídka směrem od skal

aby pak pršelo celých čtyřicet dní

umíněně opakované návraty k témuž jasmínovému keři

manželka odříznutá od svých barev přepychem Benátek

kde je pouze hostem

Teprve pak promluv

do ticha mezi chvílí kdy dítě stálo v horku před smetištěm v němž

se leskl střep

a chvílí kdy vykřiklo zatímco z čerstvé rány v dlani

pomalu vytékala krev

 

***

 

 

PAMĚŤ

Horko – Báseň inspirovaná dcerou strašnických sousedů, s níž jsem si v dětství často hrál a z níž vyrostla fešná – i patřičně hříšná – mladá ženská. Obývala pak přístavek na sousední střeše, přímo proti mému pokoji, z něhož jsem ji tam občas mohl spatřit jak na scéně; někdy se mi za velkou skleněnou stěnou – bohužel zastřenou závěsem – zjevila i při večerním svlékání. Tajných poct jsem na ni napsal víc, tahle je sice nejpovedenější, podle deníkového

 

záznamu o jejím vzniku je ale dost komicky nepřímá: Iva si tenkrát naproti jen povídala s kamarádkou, když s ní odešla, na balkon před jejím přístřeškem si místo ní sedl „starší pán“ (nejspíš její otec); jemu patřila i kniha, kterou tu pak nechal a jejíž listy mě tak hypnotizovaly, když se občas ve větru zvedly nad stůl a zatřásly se nad obrubou balkonu.

 

Po letech jsem text zařadil do antologické části svazku Éra živých (Arkýř, Mnichov 1981); odtud byl zřejmě převzat – spolu s Terčem z oddílu Konstelace – do polistopadové antologie Jany Štroblové a Zdeňka Heřmana Ach, ta láska nebeská (Albatros 1992). Jana přitom text možná znala už z června 1960, kdy byl přednesen (Zdenou) na „večeru mladé poesie“ v Ledeburských terasách (viz rovněž poznámku k básni Bitvy).

 

V. N. – Jde samozřejmě o poctu Vítězslavu Nezvalovi, která v první verzi dost paradoxně vyšla v Literárních novinách – zřejmě v roce 1960 a k druhému výročí básníkovy smrti. Paradoxně proto, že pocta byla tehdy spojena s ironickým odstupem a báseň měla napůl vyznít jako pamflet: hlásila se k Nezvalovu živému odkazu, ale odvracela se od něj – ve jménu téhož odkazu a jeho nového rozvinutí – jako od oficiálního autora a výrobce státotvorných říkanek, pro které „zradil sám sebe“. Po volných, osobních asociacích na magické vize z básníkových lepších let tak každá sloka končila kontrastními verši, korigujícími ji v duchu, jejž nejplněji vyslovil závěr: „Poslední sbohem básníkovi kolem jehož jezdecké sochy / vyjíždíme“. Vzdor tomu, co má představa tlustého (a bronzového) Nezvala na koni neodolatelného, dnes v textu sám ponechávám jen to, čím pro mě byl básnicky dobrodružný – evokaci tajemství a pokladů, do jejichž zaklínání mě Nezval vtáhnul. Dodnes je to pro mne natolik podstatné, že mi ti, kdo Nezvalův význam snižují – byť sami poukazovali k jeho neslavným koncům – ztělesňují nepřátele poesie vůbec.

 

Paměť – Motocyklista, jenž se přežene básní – chvíli před bouřkou – ve druhé sloce, sem vjel rovnou z Nezvalova textu K mému překladu Rimbauda: „Rimbaudova slova jako kartáče čistila komín mého mozku... Již jsem nemyslil strom jakožto přírodopisný pojem... Byl to nyní strom, ze kterého strhávala služka prádlo před bouří, když projížděl po silnici motocykl stavitele z městečka.“

 

 

nakladatelství Paper Jam, 2018

ISBN: 978-80-87688-74-8

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB