Milan Kohout: Vztek

 

Kohout výřez přebalRadikální sbírka básní světoznámého performera a spisovatele Milana Kohouta obsahuje přes padesát básní, které jsou členěny do dvou oddílů, Ameriky a Evropy.

 

 

Reflektují především období, kdy se Kohout vrátil na několik let zpět do rodných Čech po mnoha letech života v USA a zjistil, že ani v Čechách není společenský systém příliš přívětivý. Celou sbírkou se prolíná téma společenské a náboženské kritiky, Kohout se nevyhýbá ostřejším slovům, spíše naopak. V knize Vztek najdete mnohé ilustrace od výtvarnice, grafičky a malířky Blanky Dvořákové, které jsou svou temnou atmosférou ve skvělém dialogu s radikálními, až apokalyptickými básněmi autora.

 

Milan Kohout (*1955) je Čechoameričan střídavě žijící v České republice a ve Spojených státech. Na Západočeské univerzitě obdržel v roce 1980 titul inženýra elektrotechniky, později se stal aktivním členem undergroundové takzvané „druhé kultury" a také signatářem Charty 77. Po celé řadě postihů, vyšetřovacích vazeb a působení v nejnižších dělnických zaměstnáních (několik let dělal topiče v Národopisném muzeu v Praze) byl vyštván Státní bezpečností z republiky. Poté strávil dva roky v uprchlickém táboře Traiskirchen v Rakousku a po obdržení azylu ve Spojených státech se přestěhoval do Bostonu, kde v roce 1993 získal diplomKohout přebal z vysoké umělecké školy The School of the Museum of Fine Arts. Od roku 1994 je členem legendární bostonské umělecké skupiny Mobius. Jako člen Mobiusu objel řadu festivalů po celém světě a získal řadu cen a rezidenčních pobytů. Po více než deset let vyučoval performanční umění a politiku na TUFTS univerzitě v Bostonu a na Massachusetts College of Art a Video umění na New England Institute of Art. V roce 2011 publikoval autobiografický román Proveď vola světem, volem zůstane.

 

 

Ukázka z knihy:

 

AMERIKA

 

Konec dějin

Polorozpad krásně zabalených mozků
už nepotřebuje diktátora těla

 

Proces navoněného hnití se řídí sám

 

*

 

Svět za druhým rohem

A v panice
že nepřežiju a zhroutí se mně plíce
protože tam moje tělo nepatří
jsem se zeptal muslima Roona:
Proč tady dýcháš?

 

Chvíli se chechtal a pak odpověděl:
Protože je to můj domov!

 

Podíval jsem se mu do očí
a šílený krásou té chvíle
jsem začal dýchat jako pět miliard lidí

 

*

 

Prozření

Možná
že pracovat na reklamách
je jako podílet se na vyšší fázi humanity
Možná nechápu
že svět se mění
a já nejsem schopen myšlenkově zpracovat
jiný způsob společenské interakce a jiné výrobní vztahy
že propojenost sobeckých zájmů je zájem nás všech
že je to jen odraz evoluce a nevyhnutelnost pokroku
že jsem starej dědek
který blábolí cosi o lidské důstojnosti a rovnosti
a nechápe
že mladí mají svůj svět
chtějí být úspěšní
a žít si život naplno ve své zvířecí podobě soutěžení a bezohlednosti
protože je to návrat k přírodě
protože je to tak od nepaměti
a všechny naše sny o lidskosti
jsou jen nepatrným zatvrdlým hovnem
ležícím v času a prostoru
a byli jsme jen úchylkou ve vývoji zvířectva...

 

*

 

Vztek

Vztek je nejlepší rádce
Vztek je instinktem k přežití
Vztek rozpouští všechny pochybnosti
Vztek vyplaví pravdu na povrch
Vztek pročišťuje oči
Vztek je krásný
Vztek je dojemný
Vztek je ušlechtilý
Vztek nás dělá lidmi
Vztek je solidarita
Vztek je pravda
Vztek nic nepředstírá
Vztek je základní lidské právo
Vztek je dech
Vztek je oheň
Vztek je potrava
Vztek je jistota
Vztek je nejčistší myšlenka
Vztek je genetický kód
Vztek je láska k bližnímu
Vztek je průzračná vášeň
Vztek je citlivý
Vztek je vřídlo moudrosti
Vztek je záchrana před smrtí

Vz...tek je jako prásknutí bičem po zádech nespravedlnosti!

 

*

 

Umění je sociální experiment

A tím
že jste na mě nasraný a odmítáte spolupracovat
tak jste blízko průlomu a pochopení
že kumšt je o životě
a ne o tupých esteticko-kognitivních exhibicích v kontrolovaném prostředí galerií

 

ale moji studenti jsou uražený a nepřišli performovat
když tam zrána nesli loutku dítěte mrtvou jako potracené plody lidství za zadním vchodem do banky

 

a přitom souhlasili
že se budeme pohybovat s omezeností volby
odívat se do stejné barvy
a vydávat jen jeden zvuk

 

***

 

 

EVROPA

 

Cihlová škola

Někteří žáci otočili své obličeje jedním směrem
do místnosti vstoupili bojovníci proti komunismu
Krásné mrtvoly v údolí neroztálého sněhu vyfoukly růžový prach
z vlastních tváří
Vážnost věčné touhy po svobodě nadlehčovala moucha hledající chutné hovno
Jsem Čuňas a to není legrace
řekl jeden z nich...

 

*

 

Nějak bude

Svoboda je
nával vědomí o bolesti bytí

 

A zatímco bytí buduje vědomí...

 

Tak si dej ještě jedno pivo
dnes už je po šichtě...

 

*

 

„Národ" sobě

Česko hnědne
solidarita hnědne
hovna se rozlévají Českem
Česko je žere v záchvatech hladového sobectví
sebestředně líže hranice své prdelní díry
vysírající výkřiky vyvolenosti našich hoven
obrácených naruby s povrchem plyše
hebkosti a něžnosti národa milých sviní
bělostně vyšisovaných jednotou krve
rasy uhrů na ksichtech zlých očí
zaflákaných maltou zaprděnosti
ušitou na kozy blondýn
chechtajících se nad růžovými zblitky
hrdého vlastenectví ještě větších koz Libuše
vytrčených nad Prahou
očekávajících národosoběuzurpovaná divadla
prořízlá trapně kvílícími symfoniemi unášenými
podél tekoucí smrdutou stokou
přivlastněnou a nuceně stočenou do kruhu
vody patřící jen nám úžasným vrcholům lidské rasy
žvanícím nabodeníčkově háčkovou hatmatilkou
vytvořenou v laboratoři prvních závanů nacismu
vyššího člověka znějícího jako zvíře
z hub smradlavých nacionalismů kamenných prdelí
sedících na křeslech Palackého nábřeží
nad nezadržitelně plynoucí vodou skrz naše zadrátované území
českých krys a krtků v kalhotkách
žeroucích chutné cizí červy natahané do smradlavých děr české půdy
ale z nich do nebe volajících o pomoc a záchranu národa potomků skutečného praotce Čecha
učícího nás
že:

 

- malý vztek zákeřnosti se povyšuje na mocnou pěst
- malá láska bezohlednosti se lísá k velkým citům
- malá solidarita nenávisti k cizímu nabobtnává v evropský princip lidství
- malá pravda se dá zabetonovat do gigantického bloku nevědomosti
- malá maska svobody se lze napěchovat ksichty skrývajícími zklamání z prázdnoty
- a malá komůrka pro tloustnoucího cardovního xenofoba sedícího u kamínek sebezáhubného hrnečku vař
chrlícího svoji kaši až k prasknutí prostoru
se může převtělit ve vesmír
kde vědomí předchází bytí...

 

Vzbuď se
český bratříčku a sestřičko
nebo se zadusíme!!!

 

Musíme otevřít vrátka!!!

 

 

 

JT's nakladatelství, 2018
ISBN: 978-80-905633-5-3

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 26 Duben 2018 08:35 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB