Milovaná i nenáviděná antologie

básně 2017 výřez přebalUž podeváté vyšla v závěru roku 2017 „milovaná i nenáviděná" antologie Nejlepší české básně. Tentokrát výběr edičně připravil Jan Šulc se Sylvou Fischerovou. Dotyčný editorsko-spisovatelský tandem přistoupil ke své práci systematicky: zatímco Šulc se zaměřil na knižně vydané básnické sbírky, Fischerová se soustředila na básně publikované v periodikách. Ani dva editoři samozřejmě nejsou s to absorbovat a vůbec přehlédnout všechny básnické novinky uplynulého roku, přesto jim toto rozdělení sil dovolilo postřehnout o něco více ze svého pole působnosti a také načrtnout širší horizont básnické produkce v tom či onom médiu.

 

 

Jako tomu bylo snad každý rok, i tentokrát pořadatelé antologie veřejně deklarovali, jakým způsobem k výslednému uspořádání souboru básnických textů dospěli; v jejich komentáři tak znovu zaznělo, že publikace nemá ani tak ambice hodnotové (nechce tedy sugerovat iluzi objektivně „nejlepších" básní), jako spíše přehledové. I vzhledem k výše zmíněnému argumentu, že ani dva lidé nejsou schopni postihnout celoroční básnickou produkci (a to ani při rozměrech básně 2017 přebalčeské literární scény), je očividné, že se přítomný výběr básní nemohl vyhnout jisté míře subjektivity. S tím ostatně sami editoři také počítají – předkládanou antologii považují za „výsledek setkání dvou editorů", jde tedy vlastně o průsečík toho, co Šulc i Fischerová z české básnické produkce roku 2017 z různých důvodů doporučují k četbě.

 

Od toho se odvíjí i volnost kritérií, která Fischerová se Šulcem při svém výběru aplikovali. Jedinou strategií totiž bylo „zachytit a reflektovat různost hlasů, básnické různohlasí". Výsledný soubor je proto opravdu pestrý; dostali se sem jak autoři již etablovaní (Hruška, Šiktanc, Typlt, Wernisch), tak debutanti a mladí básníci (Mikyska, Iljašenko) – celkem 34 autorů. Každý přitom samozřejmě pracuje s materií básně jinak, po svém, a tak je čtenář konfrontován s různobarevnou a mnohotvarou masou poezie, a to jak z hlediska formálního, tak i tematického; vedle experimentálních básní (Gold, Havlíček, Hron) nechybí ani poezie vycházející z křesťanských tradic (Volf, Holman, Roth). Navzdory nevyhnutelné kvalitativní různosti vybraných básní tak dospíváme k potěšujícímu zjištění, že nalézt v současné básnické produkci nevšední texty není vůbec obtížné.

 

Nejlepší české básně 2017 jsou tedy přínosem přinejmenším z dvojího hlediska: jednak nabízejí přehled zajímavých současných básní a autorů, jednak jsou svědectvím toho, že česká poezie dnes neživoří a nepřestává usilovat o důmyslné a nápadité opracování básnické formy.

 

 

 

Ukázka z knihy:

 

 

Všechno, co jste mi řekli,

 

byl citát. Tak mladí,
a už zaheslovaní. Objektivní pocity
se subjektivní platností

 

mohou být poskytnuty třetím stranám.
Skládám tvá data
na tvou hlavu.

 

Ukládáš si,
o co jsi mě stáhla.
This is a trial

 

version.

 

(Ondřej Buddeus)

 

Setmělo se a začalo jemně sněžit.
Uprostřed chodníku ležela krabice od dortu
jako dárek
a pomalu ji pokrýval sníh.

 

Uvnitř jsem našel mrtvou kočku s lesklou černou srstí,
stočenou do klubíčka a posypanou flitry.

 

Nohy měla svázané tkaničkou,
aby při sesuvech neničila svůj dům.

 

Měla tam zrcátko, sponky do vlasů a sušenky.
Všechno bylo navoněné.

 

Cítil jsem se zmateně,
jako by mě někdo pohladil.

 

(Elsa Aids)

 

Našel jsem tě,
Pane,
v těch koncích,
kdy se ulice zalomila.
Tak krásně jsme si zbyli.

 

(Ondřej Hložek)

 

 

Nakladatel: Host
Rok vydání: 2017 (1. vyd.)
Počet stran: 108
Vazba knihy: brožovaná
ISBN: 978-80-7577-189-6

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB