Marie Holubová: Vzpřímená chůze

Email Tisk PDF

holubová výřez přebalPosmrtně vydaná prvotina Marie Holubové (1927–1998) Vzpřímená chůze představuje básně a krátké prózy ženy, která byla roku 1978 při rozvodovém řízení z dosud neobjasněných příčin zbavena svéprávnosti, a byla tak donucena vychovávat své tři syny v chudobě a pod tlakem výsměchu a ponížení. Syrové texty prostoupené vzdornou silou vystihují atmosféru reálného socialismu, kdy byl šikanován každý, na koho padlo podezření, že si zachoval sebeúctu.

 

 

Marie Anna Holubová se narodila 3. července 1927 v Trhových Dušníkách. Studovala reálné gymnázium v blízké Příbrami, po Heydrichiádě (1942) se vyučila kožešnicí, po válce vystudovala Zemskou ošetřovatelskou školu v Praze. Do roku 1948 pracovala jako diplomovaná sestra a instrumentářka na chirurgické klinice holubová přebalprof. Jiřího Diviše, později jako vrchní sestra na chirurgii v Liberci a v Příbrami, a více než 25 let jako laborantka se specializací na dětskou hematologii. Spolupracovala s významnými osobnostmi české pediatrie: prof. Bertholdem Epsteinem a prof. Josefem Švejcarem. V Ústavu radiační onkologie na Bulovce v šedesátých letech patřila mezi blízké přátele Jana Císaře, který byl v padesátých letech vězněn za aktivní odpor proti komunistickému režimu. Dobře se znala s básníkem Františkem Hrubínem, malíři Václavem Haisem a Cyrilem Chramostou. Roku 1954 se provdala za studenta geologie Karla Holuba. Při rozvodovém řízení v roce 1978 byla Obvodním soudem pro Prahu 9 zbavena způsobilosti k právním úkonům. Rozsudek soudu jí znemožnil pracovat, vyloučil ji ze společenského života, přesto sama vychovávala tři syny. Na počátku devadesátých let byla občanská práva Marii Holubové vrácena v plném rozsahu.

 

Od roku 1992 publikovala pod dívčím jménem Marie Dupáková básně v odborném týdeníku pro medicínu Statim. Zemřela v Nemocnici Na Bulovce 30. prosince 1998 na rakovinu prsu.

 

 

Ukázka z knihy:

 

VIZITA

Ranní vizita

mladá, černovlasá

hezká dívka

lékařka

Ráno

po deváté hodině

vchází do našeho

pokoje

se stohem

chorobopisů

pod paží

Rozdá chorobopisy

jde od lůžka

k lůžku

řeší osudy lidí

Sama se stává

osudem lidí

*

 

NEMOCNICE

Veliký sál s deseti lůžky

kbelík u postele

nemocniční služky

vytírají

a sestra stele

Na třetí posteli

leží padesátiletá

žena

po mrtvici

teď po levici

jí lékařka a sestra

připravují

infúzi

Leží nemocná

s pokleslým koutkem

a napůl ochrnutým

močovým měchýřem

Moč

jak řečiště

jí co chvíli

zaplavuje postel

Po zemřelé paní

na první posteli

leží

paní Dvořáková

Najednou zaduní

hrozná rána

a dole

pod železnou postelí

na špinavé

podlaze

leží

nemocná

žena

Paní Dvořáková

s obrovskou boulí

na starém čele

je v šoku

Sestra ji tahá

za ruce

a zvedá

znovu

na postel

Dívám se kolem

a vidím

že člověk

neznamená

vůbec nic

Vidím

v paní Dvořákové

a v lidech kolem

strašlivou

bídu lidstva

Poměry

které nedávají

člověku

šanci

žít

*

 

VEČER V NEMOCNICI

Sestry se střídají

ta denní odchází

přichází noční sestra

jenom my

zůstáváme

přikovány

k postelím

každá

bolestí

svého těla

a touhou

po životě

Tady nás mají

vrátit

normálnímu životu

S úzkostí v duši

ale věřící

je každý

kdo přichází

žebrat

o pomoc

*

 

VSTÁVÁM DO VŠECH RÁN S NEZVRATNOU JISTOTOU:

jsem zbavena svéprávnosti

každý na této planetě

má větší práva

má pravdu

já ne

prý nejsou pranýře

ale já stojím na pranýři

své nesvéprávnosti

kopni si

kolemjdoucí

leckterý

nohu opravdu zvedne

a zvedá ji rád

co jsem

pro tenhle stav

udělala

mnoho

narodila jsem se

s rovným hřbetem

a nechtěla ho ohnout

tak ho ohýbají

ale je parkinsonský

přes všechnu námahu

se stále narovnává

potvora

prosím ho

ať toho nechá

ale narovnává se

i když bolí

a tak

píší-li diagnózu

píší: chůze vzpřímená

 

 

nakladatelství Aula, 2017

ISBN: 978-80-86751-33-7

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB