Tomáš Jacko: Abeceda akrostichů

Email Tisk PDF

jacko výřez přebalVelmi neobvyklé poetické dílko známého básníka, překladatele a fotografa Tomáše Jacka (*1978), založené na rafinované hře s jazykem, s abecedou, s básnickou formou, s ilustračními fotografiemi.

 

 

Současně chladná sonda zařezávající se s robotickou přesností do temného, dusivého, bezútěšného, ale i neskutečně vtipného a cynickou sebeironií překypujícího Jackova světa, který otrlejší čtenáři znají již z Jackovy předchozí sbírky Zítra už bude všechno v pořádku (2017).jacko přebal

 

 

 

Ukázka z knihy:

 

I TAK SE DÁ OKUSIT, JAK CHUTNÁ

Abychom měli čas vychutnat čas,

bylo by potřeba načas ho zastavit.

Stojící čas by však z každého z nás

obratem učinil stín, jenž by toužil mít

lidský i nelidský čas věčně v moci.

Upsali bychom se navěky noci,

truchliví běsové bloudící v bezčasí,

neschopni zdechnout a shnít, zmizet bez spásy.

Opijme se proto radši, až nám bude smutno.

 

JMENUJE SE

Elegantní děva.

V posteli kus dřeva,

ale mně to neva.

OSTATNĚ TOHLE VŠECHNO JE JEN

Zprvu šlo o trapný ideál: o Boží přízeň.

Ale dnes, kdy máme Boha už mrtvého,

čirá zášť bohatě stačí. A po krvi žízeň.

Ábela netřeba, jde to i bez něho,

taky nás netrápí znamení – máme ho každý.

Eden si tvoříme z popela a je náš navždy.

Kain mit uns. Krleš. Času máme dostatek.

 

Doslov:

DIALOGY VŠEDNOSTI

Akrostich [akrostych] (dříve také akrostych, z řeckého akrostichon, složeniny

z akros, „krajní“ a stichos, „verš“) je báseň, v níž počáteční písmena,

slabiky nebo slova každého verše nebo sloky tvoří slovo, jméno nebo větu,

které se také mohou nazývat „akrostich“. Častým obsahem akrostichu je

jméno adresáta básně nebo básníka samotného, v hebrejsky psané biblické

poezii se často vyskytují akrostichy, které nevytvářejí žádnou větu, ale pouze

sledují pořadí písmen hebrejské abecedy (viz např. Kniha nářků). Na počátku

měl akrostich pravděpodobně magický význam. Nejstarší známé

akrostichy se datují do doby Nikandrovy. Řecká a latinská tradice psaní

akrostichů (viz Plautus, Commodianus a další) pokračovala i ve středověku

(Boccaccio). Akrostichem poslední doby, který i na krátký čas získal pozornost

médií, byl vzkaz Arnolda Schwarzeneggera z října 2009 směřovaný

členům státního zasedání, jehož úvodní písmena dávala vzkaz „Fuck You“. (1)

Dodávat cokoli za poslední písmeno abecedy může zavánět háčkem. Avšak diakritika

je Abecedě akrostichů Tomáše Jacka cizí: jeho abeceda je evropská, univerzální.

Neskrývá podle všeho žádné tajné poselství, nezaplétá se s magií a nejspíše

není ani vzkazem členům žádného státního zasedání. Zbývá tedy, dle definice

madam Wikipedie, Kniha nářků. Ale ani s tou se nemůžeme spokojit.

Ovšem, veselé počteníčko to zrovna není. Ale ani extra smutné. Navrhněme žánr:

literatura faktu. V Jackových básních se krom jiného dozvíme cosi o absolutnu,

o reáliích antického Říma i o WC. Nadto čtivou a přístupnou formou, jak si definice

žánru žádá. Co na tom, že to celé je zaobaleno formou básnickou, nadto

do veršů vázaných. Akrostich jako pouhý exoskelet?

Sotva! Na formě jsou tyto texty naopak vystavěny, počáteční písmena veršů tvoří

páteř básně vzpřímené, doprava jdoucí. A všimněme si: až vysoko, tam, kde homo

sapiens nosívá klobouk, nacházíme poslední verš. Jackovy básně mají klobouk

vyrobený z podešve. A stejně jim sluší, i když posledním slůvkem tyto pokrývky

hlavy přerůstají do zmíněné páteře. V tom totiž spočívá jedinečnost těchto

akrostichů – zakódované slovo zde není jen jakousi zašifrovanou dodatečnou

informací nebo hravým zpestřením textu. Je vždy i posledním slovem celé básně,

a tedy její organickou součástí. Jako kočičí ocas, také pořád všude poslední, avšak

nezbytný pro udržení rovnováhy při běhu po kluzké střeše.

Lákavý obal nezvyklé formy proto může mást. Zve k hraní, luštění, odposlouchávání

dialogu mezi fotografií a básní podobně, byť ne stejně jako v Jackově dřívější

knize Slepí málokdy. A jsou to dialogy někdy přímo diktované, někdy odposlechnuté

nechtěně: jako když někdo mluví do telefonu v tramvaji plné lidí. Čemusi

rozumíme, čemusi snad ani rozumět nechceme, ale vyhnout se tomu nemůžeme.

Dialogy všednosti v pestrých pláštěnkách z cirkusových plakátů. Není to tedy

nakonec celé vlastně jen klaunovské žonglování s písmenky a obrázky?

Opak je pravdou: zkusme tyto texty, a klidně i fotografie, číst ne jako rébusy, ne

jako lexikon tvůrčí rozpustilosti, ale především jako básně. Potom se teprve bavme

o tom, proč jsou, jaké jsou. A o čem si vlastně ty texty s fotografiemi povídají.

Varování: může to bolet.

Radek Malý

 

(1) https://cs.wikipedia.org/wiki/Akrostich

Nakladatelství Aleš Prstek, 2017

ISBN: 978-80-907016-0-1

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB