Oddaný výbor z poezie Petera Gehrische




Gehrisch výřez přebalPeter Gehrisch (*1945 v Drážďanech) mimo jiné vystudoval etiku, ale i Technickou univerzitu (v rodišti). Nato učil a před jedenadvaceti lety založil časopis Ostragehege, jenž po deset let vedl a který dodnes vydává.

 

 


Jeho životní partnerkou je Polka a střídavě žijí v její a jeho zemi (Sasku). Peter Gehrisch překládá polskou poezii a vedle básnických sbírek vydal romány, útlou povídkovou sbírku anebo knihu o rodných Drážďanech s podtitulem Let do minulosti (1993).


Když se Milan Hrabal rozhodl uspořádat výbor z jeho poezie, měl z větší části už vstřebány Gehrischovy knihy Wortwunder Vers / Zraniony slowem wers (2001), Der glimende Ring meiner Lichtwissenschaft (2014) a Ja: plemič jezika / Ich: Zungen-Aristokrat (téhož roku).Nepochybuji, že odsud vybíral zkušeně a dobře, a do dvou oddílů Refugium (stejnojmenný text objevíte na straně 39) a Má vymknutá tvář tak nakonec shromáždil jedenapadesát básní (31 a 20). O analýzu Břemene paměti jako celku se zde pokoušet nechci, ale jistě by to byl splnitelný úkol dejme tomu pro Iva Haráka. Nu, a sám jen upozorním na delší, zajímavou báseň pojmenovanou po záhadném prozaikovi Bruno Travenovi (str. 70-71) a na verše Takový jsem, Canterville, Eurydika /Gehrisch přebal Orfeus a Odysseus naslouchá Sirénám. A nato se řečnicky, a přece prostě zeptám: „Jde vše den co den k horšímu?“ - Neznám odpovědět, ale nepochybuji, že Peter Gehrisch patří více k básníkům, kteří chtě nechtě registrují úpadek.


Ale i navzdory tomu jej jeho objevitel pro nás, svědomitý i okouzlený pan básník Hrabal, vnímá spíš následovně:
„Je básník vidoucí a věřící. Na pozadí dějinných událostí, které do sebe narážejí jako zemské desky, vidí zřetelně osudy jednotlivých lidí. Přitom si uvědomuje hranice jazyka a s tím vědomím přistupuje k poezii, do níž svá vidění promítá. Jeho verše jsou zraňovány slovem-pamětí. Věří v převahu dobra v lidech a vyzývá: zpívej a tvá ústa se opět uzdraví.“
Kniha vyšla za podpory Česko-německého fondu budoucnosti a Města Varnsdorf.

 


Izolace
Těžká řeka
Se potápí v šedi
Pobřežní pastviny
Se pramínky vlasů dotýkají
Mého obličeje

 

Mokro
Kopřivy ukazují
Cestu

 

Prosincová mlha
Moje oči objímají
Cesty vinoucí se
Kolem kmenu

 

Deštivá samota

 

Stojím bez hnutí

 

Moje kořeny
Sají hluchotu
Z blizny
Krajiny

 

Do mé koruny
Sedá mlčení

 

 

Projížďka člunem
V klidném rytmu vesel
Klouže rybí tělo
Malého člunu
Zelenými vlnami chaluh

 

Kachny s třepotem táhnou
Do mlhavé nicoty

 

V bledém oparu blikají
Domy
Nalíčené obličeje
Na stráni

 

Staré rostliny
Na břehu
Trpělivě sají
Pokoru z vadnoucího dne

 

Ve vymletém skeletu
Rybího těla
Zobou
Vrány a holubi

 

Namáčejí zobáky
Do slizkých domů
Stromy
Se ztrácejí v řece

 

 

Takže jsem byl vyhnán
Stoupl jsem si na zaminovaný
terén
tam kde gestikulují fúrie

 

Ve všech koutech dětství
kurýři strachu

 

Vzal jsem slezské posly
Komm ock a bisla voran

Hledal jsem to
co platí teď

 

Ale pravda se skrývala
v blábolivém šepotu
hypnotického
filmu

 

Čas
ubíhal
nabízel se jako
miska písmenkové polévky

 

Stanovil nové
souvislosti
vtáhl mě

Až mé uši adoptovaly slovo
Chodz juz do domu
a já pochopil

 

 

Cesty do Pittsburgu
Rio Pittsburg asturská krajina
Poznaná cizíma očima

 

Cestovat?
Ořešák v zahradě
Mi stačí
Svět trav hmyzu a květů
Milionkrát zrcadlí
Slunce

 

Cesty do Pittsburgu jsou
Iluzí
Island Krkonoše
Se zmenšují

 

Opojením
Z uložených obrazů
( Odleskem
Sněním ve snu jiného
Zrcadla... )

 

Všichni zbloudilci sedí
Na svém jmění
Komodách koších fotkách a paměti
Té především
Je kotvou
Která pevně
Drží
Minulost

 

Jež neexistuje

 

 

Den německé jednoty
V konspiraci
S bamberskými rytíři
Jsem překročil konečně hranici
Učebnice

 

Nová Evropa byla
Vyhlášena
Blahobyt
A cestování

 

Jdu podél aseptických cest
A narazím
Na zahradní trpaslíky z hlíny
Předvádějící Hitlerův pozdrav
Hleď: každý
Za plotem
Se vytahuje
Ve své monstrózní bezvýznamnosti

 

Rádoby básníci
Oslnění třpytem a zářivou reklamou
Prozkoumávají lexikon rýmů
Na běžnou řečnickou figuru
Jako důkaz své důležitosti

 

U slavnostního stanu čtu heslo
Pivní
Pěnou ozdobených barbarů:
Svoboda místo socialismu
Potácím se k vetché soše
E. T. A. Hoffmana s akty v podpaží
Na kterou plivají
Prostořecí špunti

 

Procházím novým portálem:
Zas
Jen škola

 

 


Peter Gehrisch: Břemeno paměti. Výbor z poezie
Ilustroval Milan Janáček
Verše přeložil, vybral a sestavil Milan Hrabal, lingvistické překlady a jazyková spolupráce Ilona Martinovská
Vydala Městská knihovna Varnsdorf 2017. 90 stran. ISBN 978-80-86409-52-8

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB