Lucie Antošíková: Z toho co bylo / Zůstává to co bude

Email Tisk PDF

 

Antošíková přebalKnihou měsíce Literárních novin se v srpnu stala kniha Lucie Antošíkové „Z toho co bylo / zůstává to co bude“. Jedná se o monografii věnovanou básníkovi a kritikovi Antonínu Brouskovi.

 

 

Autorka monografie představuje jednu z určujících osobností české literatury od šedesátých let dvacátého století – básníka, literárního kritika, editora, překladatele a pedagoga Antonína Brouska (1941–2013). Jeho dílo je vykládáno na základě teorií kolektivní paměti, přičemž výchozí bod představuje Brouskova poezie. Proměny poetiky hypersenzitivního a přitom intelektuálně založeného básníka nabízejí klíč k dílu jako celku: K zásadnímu posunu došlo po autorově emigraci, kdy pro něj jeho lyrická tvorba představovala útočiště, bezpečný prostor pro vzpomínání a konstrukci domova; a znovu ve chvíli, kdy se básník po roce 1989 pokusil o návrat do Československa.

 

Ukázka z knihy:

Antonín Brousek měl výjimečný cit pro snahu o zneužití slov, o manipulaci jejich významem. Uměl nalézat souvislosti, které ho bezpečně vedly ke skutečnému obsahu sdělení, k implikovaným hodnotám plynoucím ze zdánlivě bezvýznamného jednání. Dokázal tuto svou schopnost úročit v literárněkritické práci, když se probíral díly ostatních, i ve vlastní tvorbě, když se vyhýbal frázím, klišé a prázdným slovům. Život v emigraci v něm ještě posílil potřebu hledání a nalezení vlastního původu, příslušnosti, která je zvnějšku nezcizitelná, z níž je možno čerpat. A o niž je nutno pečovat, chránit ji jako zdroj i odkaz výchozí identity.

Vedle vlastního ukotvení v literární tradici zahrnující znalost i režimu nepohodlných autorů a vztahování se k jejich odkazu je pro Brouska (především po roce 1969, ale v mírnější podobě už v šedesátých letech) typická revolta proti stávajícímu literárnímu kánonu, proti snaze reinterpretovat předúnorové dějiny české literatury. Literární kánon představuje ve formě toho, co obíhá a co je uznáváno, podstatnou složku kulturní paměti (a tím pádem také významný mocenský nástroj). Přihlášení se ke kánonu je identifikační akt, začleňující jedince do společnosti; přihlášení se k literárnímu kánonu představuje podobně významný moment, znamená souhlas s obrazem minulosti, který zprostředkovává, s pojetím umění, které svou skladbou evokuje. Oslavované budovatelské romány a schematická poezie počátku padesátých let měla obrazem komunistického člověka, který zprostředkovávala, definitivně překrýt právo na hledání pochybující individuality — stejně jako měla později normalizační literatura převrstvit vzpomínky na pluralizaci života v šedesátých letech a kodifikovat v národní paměti oficiální interpretaci celého období.

 

Ukázky z básní Antonína Brouska:

 

ČESKÉ STŘEDOHOŔÍ

 

Zelené loupežnické klobouky

podnes na formany číhající

zaspaly

mechem obrůstají

 

Mořská nemoci karavan

jež kolébány jak zvony olízané měděnkou

stojatou zelení k obzoru uplouvající

s turbany krotkého už sopečného dýmu kolem hlav

 

Co v noci z netušených hloubek vyvěralo

ráno netečným krunýřem vězní nás

Z rudého požáru jemuž jsme včera strávit se dali

že dým jen chatrný nám vlaje nad hlavou

nemůžem věřit:

 

Zde Karel Hynek Mácha

v sytém údolí si zdřímnul pod stromy

a stínem stébla lechtán

pod hlavou tlumok

spí tu nad námi

 

Ze stejné sbírky je báseň označená třemi hvězdičkami, která nepotřebuje názvu a dokládá, jak dokonale zvládá autor básnické prostředky, aniž by ošidil cokoli z významu a strhující síly sdělení...

 

***

 

Jsem lámán jízdním kolem:

líbit se všem.

Dupal bych po všem jak Golem.

A nemám šém.

 

Nejsem vypleněn bitvou.

Pitvornou pitvou jsem vykostěn.

Sám proti sobě jdu břitvou

jak van Gogh v louskáčku čtyř stěn.

 

Ruka se mi však třese,

sáhnu-li na uši.

A tělo uzavře se,

slídím-li po duši,

 

abych ji probod,

aby splaskla,-

vzduch, jenž mi chybí,

je v ní natlačen!...

 

Vždy znovu hlavou narážím na skla,

když cítím, že unikám do mračen.

 

ČESKÝ BETLÉM

 

Noc, v níž se rodí básníci,

nevěstí hvězda zlatým chvostem.

Psi vyjí za nezvaným hostem

v kratičké, slepé ulici.

 

Nevítají ho poslové

se zlatem, s krišťálovou drúzou.

Jen v noci, když se budí hrůzou,

dýchají na něj oslové.

 

Řve: mámo, mami, maminko!

Rve ústa...

Hraje v němém filmu.

 

Hle, kdosi lidský podstrčil mu

držku.

Obecní vemínko.

 

***

Noc, v níž se rodí básníci,

nevěstí hvězda zlatým chvostem.

Psi vyjí za nezvaným hostem

v kratičké, slepé ulici.

Nevítají ho poslové

se zlatem, s křišťálovou drúzou.

Jen v noci, když se budí hrůzou,

dýchají na něj oslové.

Řve: mámo, mami, maminko!

Rve ústa…

Hraje v němém filmu.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 25 Srpen 2017 07:26 )  


Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB