Dvě autorky, jedna společná sbírka

Email Tisk PDF


instrukce přebalOlga Nytrová iniciovala vznik sbírky veršů Instrukce k věčnosti (2017), sestávající z jejích vlastních čtyřiceti básní Šeptání záblesků a z Míjení alias devětatřiceti dalších básní Františky Vrbenské, z nichž se podílel hned na dvou Tomáš Přidal a na jedné (na Zákonu, který uveřejňujeme o kousek níž) Vladimír Stibor.

 

 


Předmluvou Jaké jsou instrukce k věčnosti knihu doplnil už během jejího vznikání Bohumil Ždichynec a vnímá obě autorky jako podobně mravně založené i stejně empatické a obětavé ženy. U Olgy Nytrové navíc zdůraznil její spiritualitu a asociativně ji přistrčil do blízkosti Jiřího Koláře, a to především v momentě, kdy paralelně cituje z veršů jeho i jejích.
Na úvodu lékaře a spisovatele Bohumila Ždichynce (*1942) je, pravda, znát obecná potíž mnohých z nás, když se chceme vyjádřiti k tomu, co je patrně sdělitelné právě a pouze verši: Bohumil Ždichynec totiž v prologu skutečně přesmíru cituje, a to přímo z básní obou autorek.
Sama Olga Nytrová se ovšem nebála vetkat doprostřed do knížky i jednu vlastní esej (či úvahu), která je souběžně doslovem za jejím Šeptáním.
A Františka Vrbenská?
Vlastně nic nekomentuje a jen stručně konstatuje (a teprve na zadní obálce celku), že je poezie (rovněž) blíženkou (literární) fantastiky (ano, té, jíž se Františka jinak pilně věnuje teoreticky a ještě víc prakticky), ale a jistěže i propojením každodenní reality s našimi sny.
A ptá se: „Nejsou (ostatně) verše... (i) zaklínadly?“
Svou sbírku připsala Františka Vrbenská in memoriam matce.


Olga Nytrová a Františka Vrbenská: Instrukce k věčnosti. Vydala nakladatelství Čas XB-1 a Golem Ríša. Předmluva Bohumil Ždichynec. Obálka, grafická úprava a sazba Vlado Ríša. Praha 2017. 88 stran. ISBN 978-80-906829-0-0


Zákon
Napsali Vladimír Stibor a Františka Vrbenská
Když člověk už nemůže jít,
musí vstát a běžet.
Když nemůže běžet,
musí letět.
Něco krásného na tom je.

Člověk letí a vznáší se.
Pod ním hukot autostrád,
bzučivé šumění ulic,
osamělý nářek na pavlači,
kdosi píská pod viaduktem.

Jen letět dál,
v povznesení ptačích cest,
mračným labyrintem,
až nad údolí
jeřabin a kapradí.
Z jabloně v blátivém trávníku
kanou zlatá jablka,
kolem česáči.
Zastav se,
pomoz sbírat...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB