Za múzou českých beatniků Inkou Machulkovou

Email Tisk PDF

 

Machulková Inka archivPředstavte si, že ve školách se ze zahraniční literatury učí jen americká a britská. Čtou se pouze básně Ferlinghettiho nebo Johna Donna. Literatura slovenská, polská, ruská, srbochorvatská je tabu.

 

 

Když zajdete do literární kavárny na večer poezie, jsou tam nějací chlapíci podezřele draze oblečení. Víte, že sledují, jaká se veřejně čte literatura.

Tak nějak si lze představit situaci ale v opačném politickém gardu, když začínala s poezií významná představitelka české beatnické poezie Inka Machulková. Debutovala v roce 1963 sbírkou „Na ostří noci“. Do té doby sem tam někde se cosi objevilo v časopise nebo na džezových večerech jako „jednohubka“ k hudbě. To už jí bylo třicet a byla velice známou postavou tehdejší pražské beatnické bohémy. Pak přišlo období recitace ve Viole, kde se četli další čeští beatnici Hrabě a Čerepková. To už ale byla jízda. Také proto, že jak často na to vzpomínala, končilo to třeba výslechem na „fízlárně“. Nebyl to ledajaký výslech, rozebírala se tam poezie slovo od slova: „Soudružko, povězte nám, co jste tím veršem Únor zebe na prolhaném náměstí, zamýšlela.“

Zde je další příklad:

Neptejte se mě na marxistickou filozofii!

Moje město zní v hloubce

jak rozbitá kytara –

Věty v novinách, věty na schůzích

nesouhlasí s rasovým útiskem černochů

a předseda uličního výboru

odmítá bydlet v jedné vile

s cikánskou rodinou.

V Mladém světě se smějou módním návrhům od Diora

a mé spolužačky se ušklíbly,

když jsem si vzala šoféra z lásky.

Řekněte, proč pořád

hadrové babičky dojídají zbytky v automatech,

proč ještě jsou někde přitlučené cedule:

Je nebezpečné dotýkat se strun

i na zem spadlých.

                                                                         Machulková Inka archiv nakl Dybbuk

 

 

Poezií a vůbec literaturou se tehdy žilo. Bylo to něco, co nešlo ukrást ani zlodějem ani režimem. Navíc slova byla něčím, čeho se režim bál. Proto posílal do vinárny Viola fízly nejprve v oblecích, když se to prokouklo, tak pro změnu v tuzexových džínách, které si ale málokdo mohl dovolit.

Kdo uměl, psal jako divý. To je ten důvod, proč Inka Machulková často pro média říkala: „Píšu, když mě to popadne, nebo to sedí v zátylku. Přitom víte, že musíte žít reálně. Ale jak je chvilka času, tak se k tomu vrátíte.“ Bláhově si myslela, že by se psaním dalo živit. To jen ti na Dobříši (dříve sídlo československých spisovatelů) možná mohli.

 

Čtěte ukázku z knihy Barvy, výboru veršů z posledních pěti let života Inky Machulkové

 

Pozvánka

Nyní se opět budete moci zaposlouchat do poezie „divy“ české beatnické poezie v pražském Divadle Orfeus 12. ledna 2017. Pod názvem „Jako Šimi odpouštíme“ se bude konat literární večer Inky Machulkové (1933–2014).

Hýsková Irena foto rachiv divadlo OrfeusBásně v jazzovém a bluesovém rytmu vyprávějí příběh ženy, která se „jen“ odmítala bát života. Svět básní Inky Machulkové se rodí z neustálého střetávání představ a vzpomínek s realitou či lépe řečeno z přijímání i odmítání takovéto reality. Tak jako všechny naše nevyřčené světy. Mimořádnou vnímavostí básnířky k nám však všechna přesvědčení i pochyby přicházejí ve formě poezie. Ať již jako reflexe procházek noční Prahou v básních napsaných po vynuceném odchodu, sbohemdáváním svým blízkým, zachyceným dějem okolí či bezprostředností setkávání se s věcmi vysokými i s těmi druhými.

Ince Machulkové před emigrací vyšly básnické sbírky Na ostří noci (1963) a Kahúčú (1969). Od počátku 70. let příležitostně publikovala v exilových časopisech a v západoněmeckém tisku, psala česky i německy, roku 1979 jí v mnichovském nakladatelství Daniela Strože PmD vyšla exilová sbírka Kámen komediantů. U nás se vrátila do širšího čtenářského povědomí až po roce 1989, kdy její básně vycházely v Literárních novinách, Aluzi, Hostu aj.

Knižně jí dále vyšly sbírky Neúplný čas mokré trávy (2006), Jako Šimi odpouštíme (2008) a Probuzení hráči (2010). Pod názvem Zamkni les a pojď vyšel v roce 2008 autorský výbor z trojice jejích raných sbírek. Loni vyšla v nakladatelství Dybbuk posmrtně její sbírka Barvy, obsahující verše z posledních pěti let básnířčina života. Křest titulu proběhl 2. listopadu právě v Divadle Orfeus, o autorce zde pohovořili editoři svazku Michal Jareš a Božena Správcová a ukázky z knihy přečetla rovněž Irena Hýsková (na snímku vlevo).

Součástí večera budou i verše americké básnířky, prozaičky a dramatičky Diane di Prima (1934), patrně nejvýznamnější ženské představitelky americké beat generation. Českého překladu se zatím dočkaly její vzpomínkově laděné prózy Čas Beatniků (1996) a autorský výbor z její poezie Střípky písně (2005).

Premiéra literárního pořadu Jako Šimi odpouštíme se koná v Divadle Orfeus (www.orfeus.cz) ve čtvrtek 12. ledna od 19 hodin, nejbližší repríza je naplánována na 8. února. Divadlo a divadelní kavárna se pro diváky otevírá v 18:00, vstupné není stanoveno a je dobrovolné.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 10 Leden 2017 12:14 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz