Recenze: Nic mimo tento svět

Email Tisk PDF


Miloslav Topinka foto výřez pen cz(…) Jindy, jinudy, odjinud / prosvítá úzkým hrdlem / jiný prostor / a za ním další / V otvoru prostoru / ticho zachumlané do světla / Prostě jsi to uviděl / Jinak nemůžeš / něco se musí stát
Miloslav Topinka, /Třikrát jsi to uviděl/ ze sbírky Prosvítání

 

 

Poslední kniha básníka a prozaika Miloslava Topinky (nahoře na snímku), kterou vydalo nakladatelství FRA v roce 2016, nese název Probouzení a je souborem podstatné části jeho básnické tvorby, básní už publikovaných ve sbírkách Utopír, Krysí hnízdo a Trhlina. Soubor však v sobě zahrnuje i novou další básnickou sbírku Prosvítání, zařazenou v závěru knihy, ta obsahuje tvorbu z let 2014 až 2015. Kniha představuje básnický protějšek Topinkovy esejistiky z dřívějších let, vydané pod názvem Hadí kámen v roce 2008. V Probouzení nyní ale rovněž vycházejí zcela nové básnické skladby, například Cesta do Cholupic, aluze na „Cholupický den“ Ladislava Klímy, podobně jako básnický soubor Já je někdo jiný, pocta Rimbaudovi a jeho Dopisům vidoucího.  Krátce by se dalo říci, že společným jmenovatelem všech Topinkových básní je vzácná schopnost Probouzení topinkavyjádřit, navodit určitým obrazem obdobnou náladu, pocit, básně jsou ale často i podnětem k vážnému zamyšlení.
Utopír stačil ještě roku 1969 vyjít, ale Krysí hnízdo šlo už v roce 1970 do stoupy, až v roce 2002 následovala Trhlina, která svému autorovi vynesla cenu Jaroslava Seiferta. Kromě básnických sbírek je Miroslav Topinka také autorem  vynikající monografie o Rimbaudovi s názvem Vedle mne jste všichni jenom básníci, kterou napsal za svého pobytu v severní Africe. Autor je absolventem UK, v šedesátých letech působil jako redaktor časopisu Sešity pro literaturu a diskusi, kromě Ceny Jaroslava Seiferta je nositelem i Šaldovy ceny.  V těch vzrušených šedesátých letech se zúčastnil dobrodružné výpravy do Lambaréné, ta cesta nepochybně ovlivnila celou jeho literární tvorbu. V rozhovoru pro Reflex z 1. dubna 2004, který s ním vedl Jiří Rulf, říká: Tahle africká zkušenost byla pro mne strašně důležitáMimo jiné to člověka zbaví spousty iluzí. A na jiném místě upřesňuje: Poezii mohou „rozumět“ všichni, tak jako každý může „porozumět“ větru, mrakům, tichu mezi dvěma nárazy mořské vlny, křivce ptačího letu, spirále na lastuře (…). 
A plastická spirála zdobí i bílou obálku Probouzení, spirála vedoucí kamsi do nekonečna, už sama tato grafická úprava naznačuje, že i tentokrát půjde o nevšední dílo.  Zdá se, že autorovi, podle jeho vlastních slov, jde o to, aby zachytil onen mimoprostor, ten mimoprostor, který není nic neskutečného, nic mimo tento svět.  Není mimo tento svět, ale svět je záhadou, tajemstvím; pro ilustraci jen namátkou vybírám z Cesty do Cholupic: V krychli – v kouli běžím, stojím, / skrčený, roztržený, ve vlastním prostoru, / jím, spím, sedím,rozdvojený, naseknutý, v místnosti, v krajině, ve vlaku, pěšky (…). Roztržený, skrčený, rozdvojený, naseknutý… Výrazy odkazují k pocitu prázdnoty, lépe absurdity života, světa… Ledaco k vysvětlení poskytují poznámky na poslední stránce knihy. I tady čteme: bezmezno, prázdno, něco beztvarého, nekonečného, bez hranic…  V televizním rozhovoru autor říká: myslím, že poezie by měla prázdno rozvírat, až po záblesk světla. Poezie je světlem, ať se tomu říká jakkoliv, Rimbaud tomu říkal iluminace, někdo tomu říká zázrak. I Topinkova poezie je nepochybně jisté prosvětlení, prosvítání, osvětlení a možná i – nový záblesk…   
Na nebi hvězda / prosvítá/ Rozpouští ztuhlý vítr
Autor se skutečně pokouší o proměnu vnímání, o probouzení nové citlivosti, jak píše v souboru Já je někdo jiný;  texty jsou doprovázeny jeho vlastními kresbami i černobílými fotografiemi Heleny Wilsonové, znázorňující dotyk po dotyku, kdy,jak autor píše, hranice prostoru mizí, hranice těla se rozpouštějí. Z následující četby má čtenář pocit, že svět je jakési neprůhledné předivo vztahů, pohybů a do jisté míry je i bludiště, ve kterém nejistě tápeme, příliš rychle na vše zapomínáme, a jak kdysi napsal Gilles Deleuze, že největší bloudění spočívá v „kočování na místě“. A tak, abych se pohnula z místa, ještě jednou se vrátím k rozhovoru s Jiřím Rulfem, ve kterém Miloslav Topinka říká, aby se poezie stala opravdu novou, jinou řečí, takovou, co odpovídá naší dnešní senzibilitě, musí se proměnit. Ta proměna se ale netýká jen řeči, ale i citlivosti, vnímání i myšlení.  V úvodním textu k souboru Já je někdo jiný čteme:  Pravou ruku přiložíš k mé levé, tak aby dlaň i prsty se navzájem dotýkaly (….). Bříšky obou prstů levé ruky se teď dotýkáš hřbetu svého pravého a mého levého ukazováčku. Zvolna, jak nejcitlivěji to jen jde, přejíždíš po obou spojených prstech směrem vzhůru, jako když hladíš.  Na vrcholku se na okamžik zastavíš, a pak sjíždíš zpátky dolů. Pomalu, zlehounka, až ke kloubům. Pohyb vzhůru, a zase dolů, několikrát opakuješ
Myslím, že by bylo zbytečné, abych jakkoliv dokazovala kvalitu Probouzení, přesto bych ještě na závěr poukázala na jeden neobvyklý básníkův zdroj, který dal vzniknout básni Záblesk ticha.  O ní se zmiňuji podrobněji, je to nutné, bez dodatečných poznámek by mohla působit nesrozumitelně.
         Špinavá koule sněhu / na druhém břehu/ Tohu bohu (…) / Hořící hejno hus letí k nebi / za křídly víry až hrůza / Kejhání andělů řeže uši / Naříkají nic neříkají / Cáry peří drhnou o rty / škraloup peří drhne o rty / škraloup prachu škrábe v krku (…).
Miloslav Topinka napsal tuto báseň v reakci na rozhovor (uveřejněný v českých médiích), který poskytl Junas Pukas, příslušník elitního litevského komanda, které popravovalo Židy na Němci obsazeném území; po válce stačil emigrovat na Nový Zéland, kde si spokojeně žil. A v roce 1992 řekl médiím:
(…) popravovaní Židé „létali vzduchem“ a vydávali zvuky, jež připomínali naříkající ptáky, jako husy, víte? 
Báseň Záblesk ticha končí slovy:
Zničehonic je všechno tak křehké / Štěrbinou pod dveřmi proniká světlo    
Nezbývá než dodat: Kéž by měl Miloslav Topinka pravdu, když hovoří o světle, že proniká, básníci ji obyčejně mívají, vidí přesně…  

 

Autorka je spisovatelka a publicistka.                
                                                                                                  

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 15 Prosinec 2016 13:31 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB