Na chůdách snu – nad poezií české spisovatelky Simonetty Buonaccini

Email Tisk PDF

Simonetta Buonaccini 18931935 foto archivNevelké pražské nakladatelství Dybbuk je podnikem, který by neměl uniknout pozornosti žádného příznivce kvalitní literatury, a to i pokud jde o čtenáře toho nejvzácnějšího druhu – milovníka poezie. Stačí vyjmenovat několik posledních básnických knih, které zde v poslední době vyšly (a to nezřídka se zdarma poskytovanou elektronickou verzí) – kupříkladu posmrtný výbor z pozdní tvorby Inky Machulkové (Barvy), dosud poslední sbírka divadelního režiséra a básníka Jana Borny (Psáno očima) nebo osobitá antologie sestavená experimentujícím poetou Robertem Jandou (Ultimátní básník u bran absolutna).

 

 

Nového přírůstku se nyní dostalo i zajímavé ediční řadě básnických výborů, představujících tvorbu neprávem pozapomenutých českých autorů a autorek z přelomu 19. a 20. století (Hermor Lilia, Vladimír Houdek, Jan Opolský, Irma Geisslová). Čerstvý útlý svazek s charakteristickou černou obálkou maléhobuonaccini-obálka formátu nese název Na chůdách snu a přináší básně Simonetty Buonaccini. Za cizokrajným uměleckým jménem se skrývá Ludmila Šebestová (provdaná Dobiášová, později Bučanová, 1893–1935), literárně nadaná dcera pelhřimovského gymnaziálního profesora, jejíž matka působila v ženském hnutí a sama publikovala v různých dobových časopisech pod jménem Anna Ledecká.

Zcestovalá autorka, v jejímž pseudonymu se odráží láska k jižním krajům (zvláště Itálii), psala básně již od dětství (některé z nich otiskla matčina přítelkyně Eliška Krásnohorská v Ženských listech). Její tvorba však zahrnovala též deníkové záznamy se čtenářskými výpisky, kratší prózy, divadelní hry, filmový scénář a v neposlední řadě cestopis Sbohem, condottiere!, který v roce 2014 připravila k vydání literární historička Nella Mlsová pro Nakladatelství Bor. Předčasně zesnulé spisovatelce, která přispívala rovněž do různých kulturně orientovaných časopisů (zejména články o výtvarném umění) ovšem za života vyšly pouze dvě básnické sbírky – debutovala jako Ludmila Atsebešová roku 1928 knihou Lampa v okně, která díky stipendiu udělenému autorce v literární soutěži vyšla v Bibliotéce fondu Julia Zeyera, a vznik druhé sbírky s názvem Odi et amo (1934, již pod pseudonymem Simonetta Buonaccini) pak inicioval její přítel F. X. Šalda (v roce 1967 vyšel soubor jejich vzájemné korespondence Dopisy Simonettě Buonaccini).

***

 

Přichází divná, nemoudrá hodina,

někdo tě zítra uškrtí pro tento sen,

to proto, že jsi básnířka, která na hvězdy

vzpomíná,

když je živoucí den.

 

Oni mne zabijí, oni mne zabijí

a já jsem všecko jinak viděla a chtěla,

já jsem z těch, kteří žijí a nežijí,

já jsem jen život si vymýšlela.

 

Teď tu na hranici stojím,

v ruce mi rozkvétá trnitý květ.

Pranic mi nenapadá, jenom se bojím

a neznám cesty tam, ani zpět.

(rukopisná báseň z archivu PNP, básně z let 1927–1929)

Editorka přítomného svazku Zuzana Gabrišová nezastírá, že básnířčiny verše „nevynikají precizní prací s jazykem“, v její tvorbě však přesto nachází řadu kvalit, které si obvykle spojujeme zejména se surrealismem – vypjatou subjektivnost čerpající obrazy především z autorčiny vlastní psychické reality či neobvyklé metafory a slovní spojení odpovídající snaze o vyslovení vnitřního obsahu (často na úkor jazykové vytříbenosti). Ostatně neobvyklé živelnosti veršů Simonetty Buonaccini a absence vnějšího modelu v jejích básních si povšiml již František Halas: „Nemohla jinak, nestarala se o dotvoření nápadů, básnila zkrátka, jako jiný dýchá.“

Tři posmrtné výbory z poezie Simonetty Buonaccini – Šaldou uspořádaný Sirenin ocas (1937), jejím manželem Juliem Bučanem sestavený výbor Můj prsten leží pod mořem (1942) a svazek Browning a růže (1946) připravený Jaroslavem Nečasem – podle Gabrišové autorčině odkazu spíše ublížily, neboť zdůraznily především nepříliš zajímavou, i když vroucí linii její středozemní autostylizace, vtělenou do širokodechých básní plných vášnivého patosu. Ovšem i v nich editorka spatřuje suverénní projev svébytného autorského gesta.

Odkazem básnířky se zabýval rovněž Pavel Eisner a její verše nalezneme kupříkladu v antologii Ivana Wernische Zapadlo slunce za dnem, který nebyl z roku 2001. Životním osudům autorky pak věnovala jednu z kapitol své knihy Utajené životy slavných Češek spisovatelka Martina Bittnerová, za což si vysloužila kritiku již zmíněné doktorky Mlsové, která dosud pro navrácení jména Simonetty Buonaccini do čtenářského povědomí udělala nejvíce. Výbor připravený Zuzanou Gabrišovou je nepochybně dalším významným krokem na této dlouhé a nelehké cestě… 

Zde si můžete knihu Na chůdách snu zdarma stáhnout ve formátu PDF.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB