Inka Machulková: Barvy

Email Tisk PDF

barvy obalSbírka Barvy, kterou vydává nakladatelství dybbuk, obsahuje verše z posledních pěti let života Inky Machulkové. Důležitou roli při sestavování poslední sbírky sehrály básnířčiny zápisníky. V pozůstalosti jich je celkem patnáct, vedle toho se našly další tři sešity, obsahující přípravné fragmenty dopisů i básní…

 

 

Inka Machulková (1933–2014) knižně debutovala sbírkou básní Na ostří noci (1963), poté vyšla její sbírka Kahúčú (1969). V letech 1963–1965 patřila k autorskému okruhu poetické vinárny Viola a  svými verši se podílela na několika pásmech poezie a jazzu v ní uvedených. Na podzim roku 1968 emigrovala do Německa, kde až do své smrti žila v Mnichově. Přispívala do krajanských exilových časopisů a publikovala sbírku Kámen komediantů (Mnichov 1979). Do české literatury se vrátila po dlouhé odmlce sbírkou Neúplný čas mokré trávy (2006) a sbírkou, kterou připravovala již v 60. letech – Jako Šimi odpouštíme (2008). V roce 2009 vydala výbor z prvních tří sbírek Zamkni les a pojď a o rok později vyšla sbírka poezie z jejích posledních let života Probuzení hráči (dybbuk, 2010).

Knihu edičně připravili a doslov napsali Božena Správcová a Michal Jareš

 

 

Ukázka ze sbírky:

 

 

BARVY

Říkají v Bavorsku,

že dům nic neztratí;

snad mají pravdu,

doplněnou mou zkušeností:

Ale zapomene,

kam to dal.

Pomáhám,

hledám ty drobnůstky:

Měly by být červené;

jen mi jich přibývá,

až byt by byl celý červený.

 

A hledání začíná

znova.

Zkusím to se zelenou, je zdravá

pro oči,

říkají všude.

 

Jdu koupit barvu,

ale je vyprodaná.

Všude:

 

V záplavě černých vod

je zpola utopená.

(z deníku 2 – verze z 3/6 2013)

 

INU JÓ

Tolik básníků

v tak malé zemi!

 

Stalo se mi kdysi,

že jsem od prodavačů v pražských Kotcích

za básničku dostala pytlík brambor.

 

Dneska si říkám:

Kéž by tak básníci mohli zaplatit

svými verši,

když jsou bez peněz –

 

V tak malé zemi

pěstují raději básníci

v předměstí brambory.

(opraveno podle verze ze začátku roku 2014)

 

MNICHOV 2013

Z nadmořské výšky balkónu

sleduji vítr ve stromech

jak odnáší kouřové obtisky dnů:

 

Ve zprávách klišé

jak mediální lišejník

obrůstající svět.

 

Kde jsou ty stromy? Snědly je

domy? Archeologové vykopávají zbytky

v zastavěných jamách po bombách.

 

Z nadmořské výšky balkónu

vidím Isar;

řeku, kde nedávno pod jezem našli bombu

z válečných let.

 

Nevybuchlou skutečnost.

 

JINÁ ŘEČ

Stmívá se ve stromech

i doma. Nerozsvítím.

V úzkém prostoru dětské vzpomínky

svítí do zatemněné tmy

jen stupnice přijímače;

někdo se chopil slova

a udělal z něj skřek.

Jeden za druhým.

„Ježíšikriste,“ všeptla maminka

a v úzkém průvanu dětské vzpomínky

přitáhl otec pevněji deku

kolem mě –

 

Jiné město

a jiná řeč:

 

Nemluv mi do toho,

když seřizuju hodinky

na letošní čas

 (Mnichov 2013)

 

Copyright © Inka Machulková (dědicové), 2016

Czech edition © dybbuk, 2016

ISBN 978-80-7438-145-4

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 15 Červen 2016 05:05 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz