Tvá dlaň je lžička, kterou kradu



Fišerová obalDějiny jsou mimo jiné i dějinami lžiček. Provází nás od prvopočátků. Znali je lidé archaičtí, Egypťané, Číňané, obyvatelé velké Indie, Řekové i přírodní národy před-Kolumbovské Ameriky. Najdete je roztroušené v kulturách celého světa jako rituální předměty i jako každodenní pomůcku, která už skoro ztratila svou posvátnou výjimečnost. Lžička, to je zrcadlový obraz lidské dlaně. Dětské, mateřské, dlaně starých žen a mužů. Lžička, to je pro Orientálce kousek chleba, kterým se nabírá ze společné mísy. Lžička, to je kus natvarovaného kovu nebo dřeva, se kterým jsme už zamíchali moře kávy a čaje, abychom v nich objevili radost i znamení toho, co přijde a přijít má.

 

Básnířka, dramatička, ale také redaktorka, divadelní dramaturgyně, pedagožka, režisérka a organizátorka poetických setkání a živého básnění v ulicích městeček a měst, Blanka Fišerová, lžičkám v tom nejlepším smyslu propadla. Sbírá je, dostává, občas se u ní objeví, ani neví jak. Lžičky jsou její vzpomínky, které – jak naznačuje název její poslední básnické sbírky Zlodějky lžiček – zachraňuje z bezčasí a možné bezvýznamnosti.

Tam, kde někdo vidí pouze tvar a účel, anebo nevidí vůbec nic, rozpoznává autorka valéry a vrstvy skutečnosti, které se, ani na naléhavé přání, nezjeví jen tak někomu. Její svět má se světem našich vlastních vzpomínek / lžiček jistě něco společného. Je světem dětství, matky, odvahy, domova, ztrát a lžiččích zlodějek. Šestero životních etap (kapitol) dává citlivým čtenářům nahlédnout, kudy Blanka Fišerová šla, odkud se vydala a kam asi míří. Cítíte, že to, co básnířka chtěla a musela vypovědět, není jednou provždy uzavřeno hranicí poslední stránky. Naopak. „Ruce ti poskládám k modlitbě“, říká v jedné ze svých básní. Ten, kdo ruce svých přátel i nepřátel skládá k modlitbě, moc dobře ví, že sedmá lžičková kapitola se vtělí do prvních veršů nové sbírky. Musí. Je to její úděl.

Básně Blanky Fišerové někdy něžně, někdy zas s velkou vážností ohmatávají to, na čem samy stojí: živly, vůně, barvy, zvuky, pohyb, stromy, lásku, domov, člověka a tělo. V ulicích městeček a měst, kde můžete některou z básní najít zastrčenou třebas za oknem tramvaje nebo položenou na lavičce, její verše svolávají to, co tu už nějakou dobu žalostně chybí. Básnické slovo, které oživuje a dává růst. Ilustrace Hany Mičkové pak vpluly do básnířčina světa a znásobily jeho krásu. Součástí sbírky je i CD s hudební transpozicí autorčiných básní, jež se proměňují do podoby, kterou poesie od nepaměti měla – báseň / píseň / carmen. Tři z nich vás o tom bezesporu přesvědčí:

 

V otcových dlaních těžkne paměť,

zápisník odložen na neurčito.

Dva dospělé kroky

od postele k psacímu stroji.

Důvěra ve velká vyprávění

šeptaná pauzovacím papírům.

V archívech, narychlo probuzených,

pátrat po pravdě,

vrátit se domů

s hlasy za nehty.

 

Podzim zní.

Léto z ní vyprchává – z krajiny,

řekami protéká symfonie listí,

kaštany v ohni,

draci z papíru trhají se z ruky,

návraty domů,

do rodičovských hádek

v podzimním dešti,

když léto prchá si.

 

Měním tvou nenávist v parníky,

pouštím je pokojem duše.

Svítám ti v čekárně u jablka,

čaj protéká mi klínem.

Měním tvou lásku v naději

na dům i strom,

co přežije nás a rozrodí se.  

 

 

o5o6o9o12

 

 

      

 

 

 

 

Blanka Fišerová: Zlodějky lžiček. Ilustrace Hana Mičková. Denudato, 96 stran, 396 Kč,

ISBN: 978-80-905964-3-6.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 30 Prosinec 2015 12:33 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB