Jan Zahradníček: Dům Strach

Email Tisk PDF

Zahradníček přebal„...a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.“ Pokaždé, když si říkám z básní Jana Zahradníčka (1905–1960), připomínám si tento verš, který se týká archetypu bolesti a utrpení – biblického Jóba. V čase Adventu, v němž se lidé bez rozdílu svého duchovního ukotvení připravují na příchod Vánoc, vyvstává téma domova, lásky a rodiny o mnoho víc než kdy jindy. I lidé tvůrčí samoty, kteří si tento způsob života vyvolili a hýčkají jako to nejcennější, touží po setkání, na které čekají už řadu let. Přijdou přátelé, blízcí a k někomu možná někdo z těch, jimž adresoval své dílo.

 

 

Málokdo chce zůstat sám. Doma, na cestách nebo ve vězení. Na malou chvíli se objevuje cosi jako milosrdenství. Lidé, kteří si nemohli přijít na jméno, si napíšou a zavolají. Vzdálenosti se zkracují a rozum s citem zase po nějaké době říkají – je třeba rozmotat dávná zauzlení. Je nasnadě nabídnout ruku k smíru. Je nezbytné navštívit lidi v jejich nesnázích. Básník Jan Zahradníček, jenž strávil 9 let v komunistických žalářích, nyní navštěvuje vás. V básních, které přes všechnu tragiku místa a okolností přinášejí naději na to, aby nikdo, pokud sám nechce, nezůstával sám.

Péčí nakladatelství Vyšehrad vyšla sbírka Jana Zahradníčka Dům strach. Jedná se, spolu s knihou Čtyři léta, o básně napsané v době jeho věznění (1951–1960), které nejprve uchovával v paměti a později, stále zavřený, zapsal na papír. Zdali všechny, na to už zřejmě nenajdeme odpověď. Jejich editor, literární kritik, nakladatel a přítel Bedřich Fučík, jehož potkal podobný osud jako básníka La Saletty a Znamení moci, je už kdysi (až na pár fragmentů) připravil pro exilové vydání v Sixty-Eight Publishers. Dnes se s nimi můžete setkat i vy.

Možná si při jejich čtení vzpomenete na Josefa Čapka, Aléna Diviše, Josefa Palivce, Václava Renče, Růženu Vackovou, Zdeňka Rotrekla, Ivana Martina Jirouse nebo Václava Havla. Moc, která si nevěděla rady ani se svobodou, ani s lidskou důstojností a demokracií, jim připravila kruté chvíle, ze kterých, jako už tolikrát v dějinách, vzešly meditace a texty, jež se staly důležitou součástí thesauru mundi.

Nikdo by dnes neměl zůstávat sám. Touha Jana Zahradníčka po domově, ženě a dětech je nám snad společná. Tři z jeho básní vám o tom řeknou to nejpodstatnější.

 

Ukázky z knihy:

Dceři

Daleký svět a dveří kolikero

od sebe krutě oddělují nás.

Jsi za lesy a jsi zde se mnou, dcero,

v ten žalářní zlý čas.

 

Zas kladu si tvou hlavu na rameno

a kolem krku cítím ruce tvé,

zas držím tě a říkám si tvé jméno,

zatímco hledím do tmy zářivé.

 

A modlím se: Ať Bůh tvé kroky chrání,

až sama rozběhneš se za štěstím.

Ať na tvou cestu jasnou od svítání

nepadne z hříchů našich ani stín.

 

Dopis ženě

Hledíš a vzpomínáš.

Nevíš, kde jsem, a nedovedeš si představit,

jak zde sedím s rukama prázdnýma

host potměšilosti nevlídné,

kterému se vzácností stalo slunce

a který jak Dante v pekle svém

neuvidí tak brzy hvězdy,

ani měsíc, ani vítr ve stromech, ani tvůj úsměv

plný léta.

 

Nevíš, kde jsem, a já zatím tak blízko.

Div neslyším, jak přecházíš tiše

kolem těch drahých věcí známých,

aby se děti nevzbudily. Je časně

a slunce se rozhořívá.

 

Vzdech

Je to tak dávno,

co divoké husy svobodou nebes v jih veslovaly.

A my v očích stesk podzimu

pozdravovat jsme po nich vzkazovali

tam doma.

 

Teď v syrovém únoru zkouší kos trylky nesmělé,

list roku se obrací

popsán skrz naskrz nevlídným písmem událostí

a já pořád se nevracím

k tvým ústům a k rukám tvým,

na prázdné místo po tvém boku.

 

Dálka a čas,

dálka a čas rukou rouhavou sahá

na smlouvu mezi mužem a ženou a neplatí slovo žádné

v tom světě tmou podemletém. Jen vzdech

opuštěnosti napíná

poslední plachty touhy

k domovům

vzdálenějším než ostrovy Velkonoční.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 17 Prosinec 2015 14:43 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz