Hans Magnus Enzensberger: Zánik Titaniku


 

Zánik titaniku přebalBásnická skladba německého spisovatele poprvé vyšla v roce 1978 v nakladatelství Suhrkamp. Česky jsme z ní měli možnost poznat zatím jen fragmenty, překlad Pavla Novotného, vydávaný nyní zlínským nakladatelstvím Archa, je první, který přináší celou skladbu.

 

 

Zánik Titaniku vychází z pradávného alegorického obrazu světa jako lodi. Enzensberger však tuto alegorii posouvá dál, a to už tím, že ji přenáší na legendární zaoceánský parník, který se stal pochmurným symbolem moderní doby. Postupná zkáza představuje průchozí gradační osu díla: První zpěv otevírá skladbu „diskrétní“ trhlinou v lodním trupu, následně, krok za krokem, autor popisuje plíživý začátek a průběh katastrofy i postupující paniku. Motiv zániku se však nevztahuje pouze na Titanik jako takový, ale je východiskem pro bohatou asociační síť a rafinovanou textovou montáž. Zánik zde vystupuje v mnoha podobách a souvislostech – od pradávných obrazů apokalypsy v podání umbrijských malířů přes zřetelné narážky na zánik Třetí říše, až po autorův deziluzivní pobyt na komunistické Kubě či „současný“ pobyt v Berlíně.

 

Enzensberger bilancuje, a to jak autobiograficky, tak i z hlediska světových dějin. Dávná brantovská Loď bláznů jde ve všech svých podobách nevyhnutelně ke dnu, se všemi svými pasažéry, třídami (cestovními i společenskými) i luxusním vybavením.

 

Na ukázku přetiskujeme Zpěv druhý:

 

Lehounký náraz. První hlášení ve vysílačce:

00:15. Mayday. Všem. Poloha 41°46 ́ sever

50°14 ́ západ. Úžasné, tenhle Marconi!

Tikání v hlavě, ve sluchátku, bezdrátově

a daleko, tak daleko – dál než půlstoletí!

Žádné sirény, žádné poplašné zvonění, jen

diskrétní klepání na dveře kabiny,

pokašlávání v kuřáckém salonu. Zatímco dole

stoupá voda, stevard na palubě D zavazuje

hekajícímu starému pánovi (metalurgovi

a odborníkovi na obráběcí stroje) tkaničky.

Jen odvahu! Jen žádnou únavu, dámy,

poklusem! volá trenér gymnastiky Mr. McCawley

táflovanou tělocvičnou, tip-top jako vždy,

v béžovém flanelovém úboru. Neslyšně

se mechaničtí dromedáři houpou sem a tam.

Nikdo netuší, že toho sportovce zlobí

žaludek, že neumí plavat, že se bojí vody.

John Jacob Astor zatím rozřízne pilníkem na nehty

záchranný kruh a své ženě, rodačce z Connaught,

ukazuje, co se skrývá uvnitř (asi to bude korek),

zatímco do nákladního prostoru vpředu

proud vody na šířku paže ledově probublává

mezi poštovními pytli, prosakuje do lodní kuchyně.

Wigl wagl wak, hraje kapela ve sněhobílé uniformě,

my monkey: cajdák na motivy „Dolarové princezny".

Vzhůru do metropole! Berlín se směje a tančí!

Jen úplně dole, jako vždy, tam pochopí nejdříve:

ve spěchu balí věci, děti, vínově rudé povlečení.

Mezipalubí nerozumí anglicky ani německy, jen

jedno je mu jasné: že první třída půjde na řadu první,

že nikdy nebude dost mléka ani dost bot,

ani dost záchranných člunů pro všechny.

 

 

Hans Magnus Enzensberger: Zánik Titaniku. Z německého originálu Der Untergang der Titanic. Eine Komödie vydaného v roce 1978 nakladatelstvím Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, přeložil a doslovem opatřil Pavel Novotný. Archa, edice Poezie, svazek 3. ISBN 978-80-87545-32-4, 144 stran. 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB