Ema Součková: Výzdoba hudebních rukopisů Jana Táborského z Klokotské Hory


Kniha se zabývá v literatuře málo popsaným tématem iluminace v pozdním středověku a renesanci na území Koruny české. Ručně psané kancionály a graduály jsou v 16. století specifickým projevem měšťanské kultury, přestože se již nacházíme v období knihtisku. Movití a vzdělaní měšťané objednávají v této době rukopisné kodexy a ty nechávají iluminovat, což se ve zbytku Evropy neobjevuje v takové míře, jako právě na našem území.

Ema Součková: Výzdoba hudebních rukopisů Jana Táborského z Klokotské Hory

 

Publikace s množstvím barevných reprodukcí v první řadě představuje osobnost písařského podnikatele a autora textů písní Jana Táborského z Klokotské Hory, který měl řadu pomocníků a patrně sám netvořil dekoraci těchto knih, ale zadával práci malířům tvořících v oblasti dnešní Prahy. Autorka porovnává práci mistrů malířského cechu: Fabiána Puléře, Matouše Ornyse, Ambrože Ledeckého i jiných, kteří často tvořili podle grafických předloh, a to zejména dle zvučných jmen jako byli Albrecht Dürer nebo Martin Schongauer. Kniha tak propojuje světové umění s českým.

Kromě námětů vytvořených na základě příběhů ze Starého a Nového zákona se v kodexech vyskytuje i řada portrétů jejich objednavatelů, cechovní znaky či erby. Kniha věnuje pozornost i ornamentální složce dekorace, jež se skládá jak z druhově určitelných rostlin či motivů maskaronů, arabesek a mauresek, které jsou typickými prvky renesančního a manýristického umění a hojně se například objevují i v architektuře té doby. Autorka také věnuje pozornost symbolice jednotlivých rostlin: růže je tradiční symbol Panny Marie, vinná réva odkazuje ke krvi Krista, bodlák, značí utrpení.

Kniha se zabývá i konkrétními exempláři souvisejícími s osobností Jana Táborského z Klokotské Hory. V některých kodexech se vyskytuje jeho erb, jinde akrostich či píseň, jejímž je autorem. Tyto monumentální rukopisy jsou deponovány v různých institucích v České republice i v zahraničí a tvoří důležité svědectví o době, ve které vznikly. Jsou zajímavé i z jazykového hlediska, jelikož jsou většinou psány v češtině, a ne tedy latinsky, jak je to obvyklé ještě u středověkých liturgických knih.

 

Ukázka z knihy:

Motivy z deuterokanonických knih Starého zákona

V graduálech můžeme nalézt ikonografické motivy vycházející jak z příběhů kanonických knih Starého zákona, tak rovněž výjevy, jež jsou založeny na námětech deuterokanonických – např. Júdit utínající hlavu Holofernovi. O Juditě pojednává kniha Júdit.

Asyrský král vyslal vojenské oddíly vedené Holofernem, aby si podrobily Izraelity. Do přízně Holoferna, se však vetřela dcera Úsova, Júdit, jež chtěla zachránit vyvolený národ. Když ji Holofernes uviděl, hodlal ji svést. Pozval ji na hostinu, při které „vypil velmi mnoho vína, kolik ho nikdy od svého narození nevypil“. Poté zůstala Júdit sama ve stanu s Holofernem, jenž ležel zmožen vínem na loži. Judita využila příležitosti a dvakrát ho ťala do krku, až mu usekla hlavu. Pak vyšla před stan, kde na ni čekala její komorná, která hlavu uložila do vaku na jídlo. Obě ženy se pak společně odebraly k modlitbě.

Kompozici miniatury většinou dominuje Judita se svou služebnou. V pozadí je patrný otevřený stan s bezvládným tělem Holoferna, což můžeme spatřit na miniaturách ve Staroměstském (obr. 198) nebo Malostranském graduálu (obr. 199). V obou rukopisech lze tento motiv sledovat v borduře na foliu pro úvodní zpěv mše.

(str. 220)

 

Druhově určitelné rostlinstvo

Rozviliny z druhově určitelného rostlinstva mají s největší pravděpodobností rovněž symbolický význam, což zejména platí pro růži či vinnou révu, které náležejí k rostlinstvu Mariinu i Kristovu. Užívání motivů růže a bodláku se vžívá pro Pašijové scény či Zmrtvýchvstání, vinná réva se četně vyskytuje pro eucharistické náměty a svlačec, napadený žravým hmyzem, pro obřady za zemřelé.

Ema Součková: Výzdoba hudebních rukopisů Jana Táborského z Klokotské HoryZ druhově určitelné vegetace se v bordurách chorálních rukopisů objevuje též naturalisticky ztvárněný jahodník, švestka, hruška, hrách, konvalinka či bodlák, které se již od 15. století projevují určitými zafixovanými významovými spojeními.

Jahoda patří k rostlinstvu Mariinu, ale pro své trojčetné listy má také význam trojiční. V této souvislosti se objevuje někdy v okrajové výzdobě na foliích pro svátek Nejsvětější Trojice, např. v Čáslavském graduálu, kde zakončuje akantovou rozvilinu. Ve Žlutickém graduálu na straně s Nanebevstoupením Krista se nachází tělo iniciály a rovněž rozvilina tvořena z listů a plodů jahody. I zde je patrně namalována pro svůj trojiční význam, jelikož Kristus vystoupil k Otci.

Ojediněle se lze setkat s rozvilinou, která se skládá z listů a plodů švestky. Vyskytuje se např. na jednom foliu ve Staroměstském graduálu, jež odkazuje k Nejsvětější Trojici. Švestka symbolizuje věrnost, čili ji můžeme chápat jako symbol křesťanské víry obecně nebo víru v trojjedinost boží.

Občas se v ručně psaných zpěvnících 16. století setkáváme s plody hrušky, např. opět ve Staroměstském graduálu na straně pro svátek Posvěcení kostela. Zde jsou ovšem kromě hrušek rovněž meruňky a hrách. Rozkvetlá hrušeň je symbolem Panny Marie a neposkvrněné krásy. Rozvilina s hrachovými lusky se poměrně často objevuje na foliu věnovaném posvícení, např. v Teplickém graduálu nebo v poněkud starším Mladoboleslavském graduálu. Hrách patří k rostlinstvu Mariinu i Kristovu. Symbolika hrachu vychází z jeho přirozených vlastností pnout se vzhůru k nebesům ke Kristu. Symbolizuje také touhu po Bohu, ctnosti a dobré skutky. Jeho zobrazení na foliích pro svátek posvícení tak můžeme chápat též symbolicky jako spění věřícího k církvi či Kristu. Pro své botanické vzezření může také upomínat na Jákobův žebřík, který se tradičně vyskytuje na foliu pro svátek Posvěcení kostela.

Ve Svatovítském graduálu nalezneme hrách v borduře na straně k svátku Nanebevzetí

Panny Marie, na kterém je patrně zobrazen taktéž s poukazem na své biologické vlastnosti, tj. pnutí k nebesům – k Panně Marii Nanebevzaté. V Mladoboleslavském graduálu Jana Kantora jsou namalovány hrachové lusky na foliu se zpěvy k letnicím.

Ve Žlutickém graduálu se můžeme na straně se zobrazením Vzkříšení Krista setkat s konvalinkou propletenou do akantu v iniciále V. Konvalinku lze považovat za symbol Mariiny pokory a znamení spásy, je však také znamením Krista, jehož příchod na svět ohlásil nový život, jako konvalinka ohlašuje začátek jara. V Čáslavském graduálu konvalinka zakončuje akantovou rozvilinu na foliu věnovaném taktéž Vzkříšení.

V některých kodexech se na foliích k Zmrtvýchvstání Krista nachází tělo iniciály V a rozvilina v borduře, složená z bodláku, např. ve Svatovítském graduálu nebo i v Mladoboleslavském graduálu Janíčka Zmilelého z Písku, jenž má patrně poukazovat na utrpení Kristovo. Bodlák obecně symbolizuje pozemské utrpení a v chorálních rukopisech ho lze nalézt již v 15. století především v souvislosti se Vzkříšením.

(str. 281–282)

Ema Součková (*1988) absolvovala v doktorském studijním programu Dějiny Křesťanského umění na Karlově univerzitě. Dlouhodobě se zabývá knižní malbou, grafikou a užitým uměním. V současnosti pracuje v Národním muzeu jako kurátorka v oddělení starších českých dějin.

Nakladatelství Academia, 2019, vázaná, 462 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP