Vladimír Syrovátka: Přeplněný svět (sentence, aforismy a magorismy)


Šestá kniha aforismů neúnavného glosátora každodennosti a dadavynálezce Vladimíra Syrovátky potěší každého příznivce absurdního humoru. Aforismy jsou rozděleny do dvanácti oddílů, které se zaměřují na různé oblasti lidského snažení: rodinné poměry, lásku a vztahy, umění, politiku, zdraví či náboženství.

Vladimír Syrovátka v roce 1993. Foto: Profimedia

 

Speciální oddíl tvoří „odposlechnuté magorismy“, tedy podařené výroky z běžných konverzací, které autor celý život sbírá a zapisuje, neboť podle něj „humor říká o společnosti víc než sociologické a psychologické studie“.

 

Ukázka z knihy:

Encyklopedická definice říká, že aforismus je stručný vtipný výrok využívající protiklad a ironii, a sentence že je stručný výrazně formulovaný výrok obsahující životní pravdu, mravní zásadu... Také Bible je plná aforismů a sentencí, ale některé náboženské směry poznamenané dogmatismem je vykládají doslova, snad aby nebyly považovány za umění, které prý člověka kazí. Patří sem i lidová přísloví – jsou to aforismy a sentence dnes už neznámých autorů. Aforismus má v sobě navíc náboj polopravdy – mnohovýznamovosti, a vylousknout z ní pravdu umí jen člověk načichlý životem, který je ochoten s autorem spolupracovat.

I.

KAŽDÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH ZAČÍNÁ U MAMINKY

Život není to, co chceme, ale co vydržíme.

Když na záchranu jiného života nenasadíme svůj, není co zachraňovat.

Život směrem dovnitř je samozřejmost; směrem ven povinnost.

Kvalita života se měří vztahem k druhým.

Člověk, který není opojen životem, si to kompenzuje alkoholem.

Život si znehodnocujeme růstem zbytečné spotřeby.

Láska k životu chodí jinou cestou, než láska k penězům; proto se nepotkávají.

Že žijeme, není naše zásluha, ale naší zásluhou může být, že žijeme dobře.

Pro někoho se životní náplní stává náprava chyb, které předtím udělal. Životní omyly nám mohou připravit program na celý život.

Život je dobrý, když se máme stále na co těšit.

Život je krásný svou rozmanitostí; naklonovaná stejnost by ho pokazila.

Ve škole života jsou chyby našimi učiteli.

Život je složitější než ho vidíme; náš pohled je kukátkem.

Stálé zrychlování života podobně jako jízda autem končí bouračkou – katastrofou.

Někdy se vymlouváme, že začneme žít naplno, až nebudeme mít žádné překážky. Ale právě

život s překážkami je život naplno.

Boj o holé přežití dovede z života vymazat pravidla soužití.

Vladimír Syrovátka: Přeplněný svět sentence aforismy a magorismyKvalita života je ovlivněna také tím, bez čeho se obejdeme. A některé věci na světě vlastně nejsou věci.

Těžký život je dobrý jako námět na román, ne pro život.

Kdo přežil utrpení, má na život jiná měřítka.

Je dobré občas promítnout svůj život do příběhu jiných; mít se na očích.

Pro zhodnocení života nezáleží ani tak na tom, jak ho žijeme, ale jak ho vnímáme.

K dobré orientaci v životě nám pomáhá i smysl pro humor.

Mluvení o životě není o přirozeném životě bez brzdy; rozumem ho zkreslujeme.

Život je stav, kdy to nejhorší (konečný stav) je vždycky ještě před námi.

Kdo se přestane ptát, přestane myslet, kdo přestane myslet, přestane žít.

Život je splynutím protikladů. Život je už od počátku cestou k jeho konci.

Rozum, přirozený nástroj člověka, bere lidem naději na život věčný.

Život je plný zatáček; jen cesta do nebe je přímá.

Kdo chce poznat tajemství života a smrti trpí víc než ten, kdo pracuje, aby svůj život uhájil.

Mimořádnost doby si neuvědomujeme, když jsme v ní – musíme mít odstup.

Každá maličkost se v životě může stát průsečíkem velkých souvislostí.

Život je také velká obětavost malým záležitostem.

Aby člověk mohl v klidu žít, musí občas zaplašit minulost.

Co jsme zažili, si pamatujeme jinak – je to ovlivněno naším nasměrováním.

Trestem za to, že nás život baví, je, že nám rychleji uteče.

V životě bez konfliktů v nás ustrne myšlenkový pohyb.

Život ve lži má omezené hranice; nevidí obzor, za kterým začíná pravda. Život ve lži je kýč – je to hra na život.

Převaděčství je špinavý byznys, ale může zachránit život.

Útěk není čestný, ale mnohdy zachraňující život.

Naše nezpracované životní téma je příživník – prosakuje nám do života.

I na cestách, které nikam nevedou, potkáme lidi.

Člověk už dnes nemá možnost zaplňovat bílá místa na mapě, ale v hlavě.

Cesta, na kterou váháme vykročit, bude vždycky dlouhá.

Do cíle nemusíme vždy dojít, ale důležité je cíl mít.

Kdo jde s každým, sám nikam nedojde.

Je-li šance před námi, stačí si pospíšit; je-li za námi, stačí se zastavit.

Aby někteří lidé věděli, kam až smějí jít, musí mít plot.

Nevíme-li, odkud jdeme, pak nic není daleko.

Cesta zpět nemusí znamenat zpátečnictví, ale návrat ke kořenům.

Je-li člověk dobře nasměrovaný, potkává cestou to, co očekával.

Dosažením cíle získáváme jen chvilkovou spokojenost; trvalou získáme vnitřním řádem.

Cesta do sebe je zastávkou na cestě k bližnímu.

Každý konec má začátek, ale ne každý začátek má konec.

Cesta má dva konce; na jednom konci je cíl, a na druhém jsme my.

Je-li cesta snadná, je tam taková tlačenice, že stejně daleko nedojdeme.

Kdo je připraven, není překvapen.

Jen připravený člověk může zajít trochu dál.

Touha je cíl, u kterého nevíme, jak dopadne.

Dopředu nás žene touha, a když už nemůže, nastoupí vůle.

Když o něco moc stojíme, žádná překážka není těžká.

Obcházením překážek si připravujeme práci s řešením pozdějších problémů.

Překážky na cestě k cíli jsou pro nás tak těžké či lehké, jak moc o cíl stojíme.

Kdo se překážkám vyhýbá, sám se překážkou stane.

Některé překážky nelze obejít, musí se jít skrze ně.

Čím víc možností máme, tím těžší je si jednu vybrat.

Kdo má problém s chůzí a ví kam má jít, je na tom lépe než ten, kdo bez problémů chodí, ale neví kam jde.

Pro zhodnocení současnosti musíme znát minulost.

Krásný okamžik je obvykle jen mžik; ale jeho doznívání je dlouhé.

Přítomnost a budoucnost hodnotíme na pozadí minulosti.

Kvalitu budoucnosti si vytváříme v přítomnosti.

(…)

Vladimír Syrovátka (*1938) je Čech narozený v Polsku, ale posunutím státní hranice se stal občanem Sovětského svazu, aniž by se stěhoval; od roku 1947 žije v Čechách. Vydal několik knih aforismů a tzv. dadakorespondence: Štěstí na kolečkách (2005), Pokrok je blbec!? (2006), Andělé s jedním křídlem (2008), Život je, když.... (2010), Bez svatozáře (2012), Dadakorespondence (2015), Bez legrace (2016), Korespondence naruby (2018, ukázka ZDE). Je znám svými dadavynálezy – dadaistickými groteskními výtvarnými objekty, které představil na nesčetných výstavách a o nichž bylo natočeno několik dokumentárních filmů (například Svět podle Syrovátky, Absurdní sny pana Syrovátky, Beyond 2000 a další).

Nakladatelství Dokořán, Praha, 2019, váz., 200 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP