Ivan Fontana: Verše vykládané ebenem (ukázka z knihy)


„Posledními čtyřmi sbírkami jsem se vrátil k poezii, kterou jsem psal už před léty,“ konstatuje Ivan Fontana (vlastním jménem Mojmír Soukup) závěrem své obsáhlé sbírky dvou set osmdesáti osmi básní Verše vykládané ebenem.

 Kamenný silniční most přes řeku Stropnici ve městě Borovany v okrese České Budějovice. Foto: Jitka Erbenová Wikimedia Commons

 

„Knížky připravené v osmdesátých a devadesátých letech byly naplněny aforismy, které v mé tvorbě dominovaly, kterým jsem také více věřil a u nichž jsem cítil i zájem čtenářů; ale do této nové sbírky (která má podobně jako týden tvoření sedm kapitol) jsou zařazeny i některé básně, které byly už publikovány, i když jen zčásti: například Pražské ostrovy.“

Některé texty mu přitom prý v počítači rostly, až dosáhly „osobité úpravy a poznaly, co je divergence. Často jsem se musel rozhodnout,“ dodává, „kterou verzi ponechat, a výjimečně jsem ponechal obě... Doba se však poezii víceméně odcizila,“ zjišťuje Ivan Fontana a řečnicky se ptá, jak jen se během nějakých třiceti let mohla dostat zcela na okraj zájmu.

„Noviny a časopisy, které pravidelně vydávají básně, bychom spočítali na prstech jedné ruky... Náklady básnických sbírek poklesly na minimum (vycházejí dnes jen v desítkách a v lepším případě ve stovkách výtisků)... Něco se v české literatuře stalo, něco jí chybí a bez organizované podpory asi nemůže obstát před přílivem kvalitní zahraniční literatury.“ A stěžuje si i na úpadek jazyka. „Je snad určen k zániku?“ ptá se. „Je terčem útoku? Evidentně je tlačen do kouta a přibývá čtenářů, co sáhnou po knížce v originálním jazyce.“

Závěrem je smířlivější a s nadějí, snad až rozmarně dodává: „Česká kniha se schová i do tabletu a určitě přežije monzumovou dobu. Má na to i deštníky.“

 

Ukázka z knihy:

 

Alkohol

Pane řidiči, foukněte do balónku.

Máte dvě promile a velkou fantazii.

Příliš si popouštíte uzdu.

„Věru, pane kapitáne, to je nemilé.“

 

Heslo dne

Heslo dne? Tomáš z Heslova.

Zítra: Karásek ze Lvovic.

Pozítří: Tě pic.

 

Kamenné mosty

Kamenné mosty, do krajiny vložené

osmanskými vládci. Velkolepě

a vznešené, velkým vodám

i času odolávají.

 

Kyvadlo

Kyvadlo kývá jako opička Makaku

ukazuje kolik času nám zbývá.

Mlýnskými koly otáčí, pudřenkou

se zrcátkem prasátka posílá.

Kyvadlo vítá všechny příchozí: bejbata,

kojence, děti, kluky jako buky, holky,

slečny, dámy a pány a líčí

tváře všem hercům doby.

Kyvadlo kývá řece Vltavě, vodu jí čeří.

Pokládá otázky, hází návnadu. Je očitým

svědkem doby, čas dělí na dvě epochy.

Dopředu a zpátky

Kyvadlo se vším vždy souhlasí,

je boží zastavárnou.

 

Kmeny v krajině

Podél cesty stojí kakvárie, vyvrácené

kamenné kříže. Čtrnáct božích zastavení

slouží člověku k rozjímání a odpočinku.

Platí zde, stejně jako jinde, prastarý zákon

přírody a zákon džungle.

Nikdo je netiskne. Litery přibývají.

Kmenů na zem spadlých se nedotýkejte!

 

Neviditelní hráči

Být viditelným a zároveň nečitelným,

to je umění dnešní politiky.

Procházíš sítem doby a měníš se

jako chameleón, každým dnem jsi jiný,

i přes ten ďábelský let. Každý den máš

novou identitu, novou kapotu. Jednou jsi

zelený, podruhé zmodráš. V barvách

jedné strany kopeš rohy.

V parlamentu a v senátu, sedí neviditelní

zástupci ctěných občanů. Hlasování

elektronické je odloženo! Program zdá se

čistý. Jde jen o technickou závadu.

Počítají se jen hlavy, pokud jsou stříbrné.

Program je kódován. Záleží, kdo je kdo

a kdo jde s kým, who is who a z jaké

strany přichází. Kdo s kým hraje golf.

 

Dvojice

Manželská dvojice básníků, (pravých

mistrů slova, básníků a básnířek)

je jako dubnové počasí.

Přečtou si spolu nové verše,

dřív než se na obloze vyčasí.

Ivan Fontana: Verše vykládané ebenem. V edici Básně na sobotu vydalo nakladatelství Periskop, Příbram, 2018, 172 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB