Jan Zbořil: Pohovka Sigmunda Freuda (ukázka z knihy)


Jan Zbořil ve své druhé sbírce básní mísí drobná pozorování se skelety příběhů – a zároveň je schopný sesbíranou pěnu dní místy pročísnout říznou metaforou. Výsledkem je kniha výsostně čtivá a svěží, okořeněná jemným humorem.

Jan Zbořil. Foto: archiv J. Zbořila

 

Pohovka Sigmunda Freuda je útočištěm pro chvíle, kdy nám náš vezdejší svět začne připadat příliš nudný a fádní. Zbořil nás vyvede z omylu: ty největší zázraky nezačínají kdesi v dáli, dokonce ani za rohem. Jsou zapouzdřené v přítomném okamžiku – stačí se jen pozorněji dívat, lépe naslouchat, přítomněji žít. A nebrat vše smrtelně vážně, protože nejde-li o život.

 

Ukázka z knihy

Fanda

Je nutné sedět v křesle
za přivřenými dveřmi
při otevřeném pivu
zavírat oči

Tvářit se jako opravdový
fanda Slavie
když se zezadu blíží
monolog ženy


405

Poslední šichta
ve starém autě

Došla ti nafta
pár minut
od světel města

Vyškrabáváš z popelníku
dvě desetikoruny

Otevřeš kastlík
bereš atlas, nůž a brýle
nasazuješ batoh
a odtrháváš espézetky

Brodíš se bahnem noci k nádraží
ještě se bezděčně ohlédneš
jako po ženě
která stojí strnule ve dveřích
Jan Zbořil: Pohovka Sigmunda Freuda

Kluci

Kluci už nevedou ty důležité řeči

šinou se domů pozdě odpoledne

občas hospoda

na balkónech kvetou truhlíky

pod nimi dovádějí děti

matky k šílenství


Maelstôrm

Po setmění se chodníky města stáčejí do spirál
pod nimi jsou víry
po šroubovici noci odplavují opilce do středu sídlišť
tam
kde svítí kotva výčepu
pevně zaklíněná mezi balvany paneláků

Kousek od přístaviště se někdo plácá v proudu
vynořuje zoufale pádla rukou z vlažného asfaltu

Pak je stažen rozbouřenou hladinou zpátky
do hlubiny pod sebou vypouští slinu  


Postel

Když někdo z rodiny zemře
vynesou jeho postel ven
položí ji za plot zahrady

Později zvolna přichází jaro
krystaly ledu se rozpouštějí
a tiše vpíjejí do matrací

Nad nimi se ve větvích chycená
růžová igelitka plní větrem

Pak zmuchlaně splaskne
a znovu se napíná
k dalšímu nádechu


Domov

Taxík se odrazil do tmy

Vrávoráš před brankou
olámané zuby klíče se těžce prořezávají
ztuhlým masem zámku

V domě je tma
věci tam čekají
až začneš šmátrat rukou po pojistkách
         nasazovat brýle
až rozsypeš po zemi
příšernou tíhu
zažloutlých obálek


Dětství

Houpe se na větvi
smrká do trička

Vesnický rozhlas drnčivě šeptá
ceny uzenin

Ve škvíře mezi stromy
je vidět moře

Někdo až sem
připlul se vzkazem
v zavřené láhvi


Tradice

Na konci světla

úzký přesný profil tmy

Mrtví svatí

shlížejí na svět ze zmuchlaných bankovek

 
Jan Zbořil (* 1979), grafik, básník, hudebník. Vydal básnickou sbírku Skříň (Psí víno, 2010) a Pohovka Sigmunda Freuda (Petr Štengl, 2019). V minulosti vedl redakce na webech Písmák.cz a Totem.cz. Jeho texty byly přeloženy do polštiny a francouzštiny a jsou zastoupeny v několika antologiích. Spolupracuje s několika literárními portály a podílí se na vícero literárních akcích (např. www.denpoezie.cz nebo www.seifertuvzizkov.cz ). Žije se ženou a syny v Praze.

 
Nakladatelství Petr Štengl, Praha, 2019, brožovaná, 64 stran.

 

Knižní přílohu květnových Literárních novin Biblio (vycházejí  ve čtvrtek 25.4.) najdete ve stejný den i v Lidových novinách.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB