Petr Feldstein, Tomáš Libánek: Skoro proti všem


Legendární týdeník Student zná snad každý, kdo zažil druhou polovinu šede­sátých let. Když s jeho vydáváním souhlasil sám prezident Antonín Novotný, netušil, jak moc mu přeroste přes hlavu.

Antonín Novotný, 1966. Foto: Profimedia

 

Celostátní týdeník se nestal běžným studentským časopisem, jak by se podle názvu mohlo zdát. Postupně měl až šedesátitisícový náklad, širokou čtenářskou obec i tematický záběr. Především však byl odvážnější než jiné časopisy, jak odpovídalo naturelu jeho mladých autorů.

Z napínavého příběhu Studenta a jeho tvůrců vznikla kniha Skoro proti všem. Vzpomínky tehdejšího redaktora časopisu zde doplňují fotografické materiály a přetisky článků. Kniha však není jen autentickým svědectvím doby a dramatické etapy v historii české žurnalistiky. Pozorný čtenář v ní rozpozná nejednu paralelu s dneškem; i jako určité varování.

 

Ukázka z knihy:

PŘEDMLUVA JAKO OSOBNÍ VYZNÁNÍ

Je to už dávno, asi tak patnáct let, co mi student Tomáš Libánek způsobil lehký šok. Jen tak mezi řečí prohodil, že opouští můj seminář a diplomovou práci bude psát u kolegyně Aleny Míškové. Našel totiž s kamarádem někde u příbuzných zapadlý stoh novinových letáků ze srpna 1968, a tím i nové, podstatně atraktivnější téma. Radost jsem neměl, ale co jsem mohl dělat? Jen popřát Tomášovi hodně štěstí a po návratu domů vytáhnout ze skříně obdobný stoh a tiše vzpomínat, jak jsem kdysi běhal po ulicích a sbíral materiály, které za jízdy rozhazovaly posádky omšelých dodávek. Po pražském asfaltu a dlažebních kostkách se řítily dějiny, jež člověk v tu chvíli spoluvytvářel, aniž si to uvědomoval. Táhlo mi na osmnáct a maturita se nezadržitelně blížila.

Tomáš se do diplomky pustil s vervou hodnou vášnivého badatele i zuřivého reportéra. Bylo to stylové, protože ho zaujala krátká, leč pohnutá historie týdeníku Student, vydávaného od října 1965 do konce srpna 1968. Chodil pilně do archivů i knihoven a hlavně v souladu s principy orální historie navštěvoval někdejší redaktory a natáčel s nimi rozhovory, kterými zaplnil desítky kazet. Tak poznal nejen Petra Feldsteina, Tomáše Pěkného a posléze i Alexandra Kramera, trojici, která zásadně formovala duši i tvář časopisu, ale rovněž jejich redakčního kolegu Karla Šmída i další zajímavé postavy z někdejšího nakladatelského a vydavatelského domu Mladá fronta. Měl štěstí i čich, vlastnosti, bez nichž se dobrý historik a novinář neobejde. Z náruživého pátrání vznikla v roce 2007 magisterská práce čítající přes 180 stran. Tomáš její podstatnou část zveřejnil na stránkách odborného periodika Marginalia Historica (2011/1) a potom se odmlčel, i když zamýšlel sepsat disertaci o „studentských“ novinách a časopisech druhé poloviny šedesátých let. Pohltil jej život, což v jeho případě znamenalo kamarády, rodinu, „skejťácké“ vylomeniny, ale také, ostatně jak jinak, novinařinu.

Petr Feldstein, Tomáš Libánek: Skoro proti všemLoni se ke svému osudovému tématu, už několik let po smrti Alexandra Kramera a Tomáše Pěkného, zase vrátil. A to díky Petru Feldsteinovi, který před jubilejním rokem 2018 navrhl nakladatelství Grada vydat knížku svých vzpomínek na padesát let staré, ale svým způsobem stále aktuální události. A to společně s Tomášem Libánkem s využitím obou jeho výše uvedených prací. Oba autoři, kteří spolu přes věkový rozdíl navázali přátelský, neokázalý a neformální vztah už v době, kdy Tomáš připravoval svou magisterskou práci, zvolili při psaní knihy jediný možný přístup. Takový, aby její text nepostrádal autenticitu, tedy lesk a vůni oné jedinečné a navždy zmizelé doby. Takový, aby příběh pozoruhodného týdeníku zprostředkovali širšímu publiku. Autorská symbióza Petra Feldsteina, muže spjatého se Studentem od jeho počátku až k hořkému konci, osobnosti, jež pisatele diplomky upoutala už při práci na ní, a Tomáše Libánka přinesla své ovoce. Vznikla vyvážená koláž vzpomínek člověka, který byl u toho, a poznatků výrazně mladšího badatele narozeného až v časech „husákovského“ baby boomu. Právě mezigenerační dialog přerušovaný funkčními odbočkami propůjčuje textu půvab i rytmus.

S Petrem Feldsteinem, hlavním vyprávěčem i ústřední postavou knihy, jsem se zatím osobně nepotkal. Znám ale jeho životní příběh i jeho texty a televizní dokumenty, včetně sportovních. Z nejednoho na mě dýchá nostalgie po šedesátých letech. Jak by ne! Vždyť jsme na Julisce, na Letné i v Edenu obdivovali stejné fotbalisty, i když on fandil Slavii, a já Spartě. Zato se mým životem alespoň letmo mihli lidé, o nichž publikace hovoří, například Tomáš Pěkný, Michal Novotný, Petr Bartůněk, Vladimír Renčín i řada dalších. Na Feldsteinovo jméno jsem pochopitelně poprvé narazil v týdeníku Student. Ten během jara a léta 1968 patřil mezi četné noviny a časopisů, z nichž jsem si vystřihoval a archivoval zajímavé články. Protože doba byla převratná, vyhradil jsem si pro jejich četbu páteční podvečery. Díky Feldsteinovu vzpomínání a Libánkově badatelské důslednosti si dnes mohu zpětně vybavit momenty, kdy mě Student opravdu zasáhl. Poprvé zveřejněním obsáhlého dopisu Ivana Svitáka, požadujícího nové vyšetření smrti Jana Masaryka. Materiál se již předtím šířil v opisech, nicméně část vytištěného a vystřiženého textu jsme ad informandum vyvěsili na třídní nástěnku. Stejně dobře si pamatuji rozhovory s vdovami po popravených obětech politických procesů a senzaci, již na sklonku července 1968 vyvolala (dokonce i v prázdninovém Špindlu) návštěva redaktorů Studenta ve Svobodné Evropě. V mé sbírce nechybělo ani letákové číslo, rozhazované po ulicích v poslední srpnové dekádě roku 1968.

Když týdeník po vojenské invazi skončil, dlouho jsem se domníval, že se stal první obětí obnovené cenzury. Teprve Libánkova diplomka mě náležitě poučila. Po každé potlačené revoluci či neúspěšné reformě řeší poražení problém, zda mají držet pozice, co nejdéle to půjde, nebo si zachovat čistý štít a opustit scénu. Redakce Studenta zvolila druhou možnost. S odstupem půl století je zřejmé, že učinila správně. Zachovala se srozumitelně, nekompromisně a radikálně, zcela v souladu se svou předchozí nonkonformní činností, která si i dnes zaslouží připomenutí, uznání a úctu.

Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc.

 

V roce 2005 navštívil v České televizi ostříleného novináře Petra Feldsteina (*1943) nesmělý student historie Tomáš Libánek (*1978). Za téma magisterské práce si totiž vybral příběh časopisu Student – listu, který si během pražského jara 1968 získal věhlas jako jeden z nejradikálnějších kritiků komunistického režimu. Petr Feldstein byl tehdy jeho redaktorem. Do diktafonu Tomáše Libánka pak vzpomínal, stejně jako několik dalších členů někdejší redakce a jiní pamětníci, jak to se Studentem v letech 1965–1968 bylo. V souvislosti s touto magisterskou prací se Petr Feldstein a Tomáš Libánek sblížili a v kontaktu zůstali i později. Jejich mezigenerační dialog se prohluboval a vedl i ke zrodu knihy Skoro proti všem. V ní se pohledy obou autorů propojily ve vyprávění jak osobního příběhu Petra Feldsteina, tak příběhu jednoho z fenoménů nedávné historie československé žurnalistiky.

Nakladatelství Cosmopolis, Praha, 2019, váz., 256 stran

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB