Roman Krištof: Střelné básně (ukázka z knihy)


Pozdní básnický debut míchá mystiku a erotiku na plotně rozpálené doběla… Autor psal básně jako mladíček v osmdesátých letech v Brně a v emigraci v USA (některé z nich jsou ve sbírce rovněž přítomny) – a po letech navázal již jako stárnoucí muž v první jarní den roku 2013. Tehdy začal vznikat (primárně facebookový) konvolut básní nazvaný deník psaný skrz roky, autorem charakterizovaný jako „pokoušení dostat se zpátky do cyklického času“.

Roman Krištof. Foto: Profimedia

 

Dnes čítá dotyčný fascikl přes tisíc textů, z nichž několik desítek tvoří stavbu Střelných básní. Jejich jazyk má uhrančivý „spodní tah“ – ostrý jako obsidiánový nůž a zároveň odevzdaný jako chmýr ve větru. Dechberoucí „střelba“ váchalovské ráže z pera tvůrce, který vyznává, že „svolně páří se po nocích / láska tělesná s láskou k bohu“.

 

Ukázka z knihy:

* * *

v noci pozorujeme stovky let staré světlo hvězd

a vypočítáváme čas výbuchů supernov

je to jak dívat se na staré filmy

v kterých jsou už všichni herci mrtví

jen září z ekránu. a sami jsme

ještě včera

úplně jinak vyzařovali

ze svého tepla do vůkol pohlcujícího chladu

kdo nás pak vypočítá za stovky let vždyť

ten kdo nás včera spatřil dnes už by nás třeba

ani nepoznal a pro koho jsme kdysi ztráceli dech

dýchá úplně jinou záři na sklonku

svého tepla

 

Roman Krištof: Střelné básně * * *

v podzimním přísvitu

ty nejbližší věci a skutečnosti někdy odlesknou se

jako bychom je uviděli z velké dálky

stáli na cestě domů u obzoru

a přitom už usínali schoulení u knížek z dětství

stejně tak daleko jako blízko vždycky tomu tak bylo

ale jen to nachýlení zemské osy

dá viditelný obrys všudypřítomnosti boží jinak

zahlédnutelné jen vnořením do mozku

za spícím okem

 

 

 

 

 

* * *

ptákům je to zjevné. zjevně tak se stavějí

jak nejprv jakoby napumpovaně hloupě

poskakují. to ještěří paměť se připomene

že vzpínající se teplo znamená brzký výron

a nedá se věřit žádným vrškům z vyvřelin

byť dávných sopek. zapsáno v pařátcích

jak pálí láva. žárem se sloupávají dýhy

z protančených stolů a pyskatě čouhají

najednou nejde z nich slízt dolů

poněvadž zpod noh žárá

pohlé podloží. konec tektonického klidu

vulkán zespodu chytnul květnici

české středohoří a na karlovarsku jakous

valkýru

 

* * *

před albertem potkal sem pokladní

ještě v civilu sunula se k sklu výplni dveří

řek sem čtu teď hodně nové teologie

bůh je asi autosugesce z tý četby zdá se mi

jak je to možné zeptala se mariánsky

usmála se a prošla výplní

 

* * *

pokušení po odvrácené

boží tváři. její husté srsti

lákající k pohlazení

a pak v zvířecí kůži

běhat na vodítku

vůli sladce ztratit

se světlonošským bičem

v zádech. podrbem

svědění vědomí

nohou za uchem

a jazykem oblíznem

bafometa řiť

viď.

zakouslá touha

z pádu z ráje je

liška uhryže si nohu

v sklapnuté pasti

tak i ty hryž

 

* * *

modřín zežloutl

hrušky do zlatova hnijí

kočár z dýní rozjíždí se

na kozlíku děvka

práská bičem

do lůna jí sedl pták

byl úplněk

V úterý 16. dubna proběhne od 18 hodin v Café Jericho pražský křest sbírky Střelné básně, kterou uvede Milan Ohnisko a ukázky z ní přečte její autor Roman Krištof.

Nakladatelství Druhé město, Brno, 2019, 106 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP