František Nepraš: Cornwall a Daphne du Maurier (ukázka z knihy)


Život přední britské autorky 20. století Daphne du Maurier je nerozlučně spjatý s místy na jihozápadním konci Anglie, s regionem Cornwall. Autor čtenáře čtivou formou seznamuje s pozoruhodnými osudy spisovatelky, jejími knihami a s místy, kde žila a kde se odehrává většina jejích barvitých, napínavých příběhů. Provází nás obdivuhodnými, tajuplnými končinami Cornwallu, jeho historií a krásami.

Dům Daphne du Maurier v Cornwallu. Foto: Profimedia

 

Daphne du Maurier vyrůstala v Londýně, ale ve svých 20 letech si zvolila za svůj domov Cornwall. A zde, mezi svéráznými potomky Keltů, v nádherné krajině u moře s divokým pobřežím, na němž se tyčí romantické skály, se zrodilo její dílo, které dodnes zná celý svět.

 

Ukázka z knihy:

PROLOG

Vesnička, kde cornwallský příběh dívky z Londýna začíná, se jmenuje Bodinnick. Leží na jihozápadním konci Anglie, v širokém ústí řeky, která ves odděluje od blízkého města. Na druhou stranu řeky převáží lidi i zvířata velký prám. Bez jízdního řádu, jak je právě zapotřebí. Jakmile k převozníkovi dorazí zájemce nebo se ozve volání z protějšího břehu. Těch patnáct nebo dvacet stavení, ze kterých se Bodinnick skládá, se krčí v příkrém svahu nad vodou. Nebýt lodního spojení na druhou stranu řeky, byl by to naprosto izolovaný, zapomenutý kout hrabství Cornwall.

            Je jarní den roku 1927 a vypadá to, že bude slunečný a suchý. Jako by chtěl vynahradit chmury dešťů a temnot za zimních měsíců, pro tyto končiny tak příznačné. Před domem na břehu řeky se objevila dívka. Je jí kolem dvaceti a není odtud. Zdejší kraj je pro ni dosud zemí neprobádanou. Sotva půl roku uběhlo od chvíle, kdy její rodina získala dům u přívozu a nechala ho přestavět podle svých představ. Zima odešla, dům je konečně hotov a noví obyvatelé si v něm začínají zvykat.

František Nepraš: Cornwall a Daphne du Maurier             Dívka postává na úpatí kopce a rozhlíží se kolem. Pod ní se táhne lesklá hladina řeky, která na obzoru přechází v širé moře. Za řekou vystupuje úchvatná silueta sousedního městečka. Ten obrázek teď děvče denně vídá z oken svého pokoje, ale ještě pořád je jí vzácný. Městečko na druhém břehu se jmenuje Fowey a už po celá staletí je jeho součástí známý přístav. Když se pohled dívky sveze až k levému břehu řeky, na kterém i ona sama stojí, spatří tam další městečko. Polruan. Stoupá od vody do strmého vrchu a mezi jeho domky se proto chodí nahoru dolů. Takový je dar přírody, který ze svahů Polruanu a Fowey a přístavu uprostřed vytváří panorama hodné malířova štětce. Spodní foweyské domy vystupují přímo z útesů nad řekou a jejich linie vede až do míst, kde už je řeka k nerozeznání od volného moře. Hladina širokého toku je poseta stovkou plavidel, jež tu kotví nebo proplouvají ústím řeky. Na vlnách se houpají plachetnice, škunery ze starých časů, rybářské a obchodní lodě a hlavně spousta výletních člunů. To, co před sebou dívka vidí, je živý přístav za provozu.

            Řeka a město, které u ní vyrostlo, nesou stejné jméno – Fowey. Město působí už na pohled bohatým a honosným dojmem. Vyrůstalo jako rezidenční sídlo a chlubí se půvabem domů rozprostřených v terasovitých uličkách či uprostřed pobřežních zahrad. Všude kolem rostou palmy a pinie, které městečku dodávají zdánlivě středomořský ráz.

            To Polruan na protějším břehu vzbuzuje jiný dojem. Vládne tam činorodý ruch a vzduchem se nesou zvuky práce. Údery kladiv do kovu, dunění dřeva a houkání lodních sirén se mísí s věčným křikem mořských racků. Vjemy zrakové a sluchové doplňují i vůně přístavu. Směsice odéru mořské vody, řas, dehtu a rezavého železa.

            Dívka se po chvíli vydává cestou do vrchu nad přívozem. Zanedlouho ale zabočí doprava a vysoko nad řekou pokračuje po lesní pěšině směrem k moři. Napravo se každou chvíli otevírá výhled na pohádkové město za řekou. Je vidět kostel, přístaviště lodí a řada domů v pastelových barvách. Jsou tak přilepené k útesům, že s nimi tvoří jednu jedinou malebnou, romantickou kulisu. Na samém konci, až v ústí řeky, vystupuje nad mořem věž zříceniny hradu, který tu kdysi postavili, aby střežil vjezd do přístavu.

            Sotva se před dívkou objeví celý obraz přístavu s oběma městečky po stranách, stočí se její stezka doleva a opustí břehy Fowey. Poslední z přítoků řeky se tu vlivem moře rozrůstá v mohutnou, hluboce zaříznutou zátoku a tu musí vycházková pěšina celou obejít. Zátoka je plná menších kotvících plavidel – je pro ně bezpečným úkrytem, když silné větry z Atlantiku ženou vlny moře proti proudu řeky. Dívka obchází vyhlídkovou trasu kolem zátoky a míří do Polruanu. Nastává odliv a mořská voda, vtlačená předtím do přítoku, se z něj opět stahuje tam, odkud přišla. Čluny kotvící hluboko uvnitř zátoky tak na čas zůstanou vězet v bahně. Až tudy dívka za nějaký čas půjde znovu, objeví tu starý, vyřazený škuner jménem Jane Slade. Vlastně už jen zrezivělý vrak, sklad harampádí odsouzený k zániku. Ale osudu jakoby navzdory má ta troska dosud ještě na přídi barevnou ozdobu. Jakousi figuru ženy, která, ač ze dřeva, stále odolává zubu času. Ta soška dívku zaujme a stále jí nepůjde z mysli. Dokud nedostane významnou roli v její knize, jež má zanedlouho přijít na svět. Spolu s ní tam bude celá tato loď i s loděnicí v Polruanu, k níž právě směřují dívčiny kroky.

            Pocity, které v ní probudil pohled na ústí řeky Fowey, bude ta mladá žena prožívat ještě mnohokrát. Přijela sem z velkoměsta, z rodného Londýna, a dům vedle přívozu si hned získal její srdce. Zatím ještě netuší, že se Cornwall stane jejím domovem už navždy. Na celých šedesát let, které má ještě před sebou. A nemá samozřejmě ponětí, čím se cornwallská léta zapíší do jejího osudu. Vše je na samém počátku, před sebou má roky plné dychtivých očekávání, hledání sebe sama a naplňování uměleckých ambicí, které jsou jejím rodovým předurčením. Rodiče patří k umělecké smetánce Londýna, k divadelní elitě své doby. Společenský život divadelního Londýna a povinné kontakty s těmi, kdo v něm něco znamenají, však nesedí dívčinu založení. Ráda by z té ulity unikla, neboť k naplnění svých snů hledá jiný svět. Rodí se z ní spisovatelka – ona je o tom alespoň přesvědčena – a co jí k tomu chybí, je především svoboda ducha a prostředí, které by ji inspirovalo. Nikoliv plytké, rituální společenské dýchánky, plné intrik a pomluv.

            Dívka se jmenuje Daphne a pochází ze slavného rodu du Maurierů. Vysvobození a duchovní rozlet, po kterém tak touží, opravdu najde – zde na Cornwallu, v městečku Fowey a jeho překrásném okolí. Tato etapa začíná právě v domě u řeky. Pocity náhlé svobody ji budou zaplavovat při procházkách po útesech, v kontaktu s divokým, nespoutaným mořem, i při setkávání s lidmi s mořem úzce spjatými. Od počátku se cítí dobře mezi staviteli lodí, rybáři a námořníky, ale cení si i samoty, kterou často vyhledává a pro niž sem z Londýna utekla. Nový domov, dům „U Přívozu“ jí to všechno nabízí. Bude však ještě pár let trvat, než se Daphne opravdu podaří se z rodinných pout a závazků vymanit. Teprve pak bude smět ve svém cornwallském útočišti pobývat sama, podle libosti a třeba nastálo.

            Nakonec dosáhne svého a dům Ferryside neboli U Přívozu se stane prvním záchytným bodem mladé spisovatelky v kraji, který si vybrala za svůj trvalý domov. Cornwallských bydlišť Daphne vystřídá v dalších letech ještě několik. Až na nucené přechodné pobyty, kdy musí následovat svého manžela, však všechna příští bydliště už zůstanou poblíž milovaného Fowey. Každé se ve větší či menší míře odrazí v literárním díle Daphne, jedno z nich však bude místem pro ni zcela osudovým. Zásadním pro její literární tvorbu i pro naplnění vlastních životních tužeb. Zámeček Menabilly, ukrytý v zeleni poloostrova Gribben. Svými majiteli nadlouho opuštěný a do spánku uložený jako zámek Šípkové Růženky, lákající však svou tajemnou nepřístupností, osamělostí a smutným půvabem odkvetlé krásy.

            Tajemství opuštěného zámku Daphne časem odhalí a jímavá krása kdysi tak honosného sídla si najde už trvalé místo v jejím srdci. Menabilly zvěční jako dějiště svého nejslavnějšího románu a po něm ještě dvou dalších knih. Jen o něm psát je však pro Daphne málo. Pro ni se stává vytouženým místem jejího života, s nímž chce spojit i svůj vlastní osud. Dům zachrání před zkázou, obydlí ho a krok za krokem i ve skutečnosti proměňuje v bájné Manderley svých snů. Změnit vlastnické poměry však nedokáže, a tak se vysněné sídlo stane jejím domovem jen na čtvrt století. Na dobu příliš krátkou na to, kolik do jeho zázračné proměny investovala peněz, úsilí a emocí. Zároveň však dost dlouhou na to, aby si čtenářská obec ten dům navždy spojila se jménem Daphne du Maurier a s pojmem „Manderley“. Jeho zachránkyně ho nakonec musí opustit, avšak zůstane alespoň v jeho blízkosti.

            V domě ležícím od „Manderley“ na dohled pak už stráví zbytek svého života. Že by měla dát Cornwallu zase sbohem a vrátit se zpátky do Londýna, jí od onoho jara 1927 už nikdy na mysl nepřijde. Teď, v roce 1927, se však cornwallská etapa jejího života teprve otevírá a všechny peripetie osudu jsou ještě stránkami dosud nepřečtené knihy. Už nyní však cítí a ví: co se týká místa pro život, má už volbu provždy za sebou. Čím Cornwall Daphne tak uchvátil a čím se mu ona za to odvděčila, o tom vypráví tato kniha. Je povídáním o kraji, kdysi dávno nazvaném Kernow, o jeho duši, krásách a rozmanitých tvářích a hlavně také o jeho nejslavnější spisovatelce. O Daphne du Maurier a jejích příbězích, které z cornwallského prostředí vykvetly.

František Nepraš (*1951), vzděláním i povoláním ekonom, strávil celý svůj profesní život v bankovnictví. Nejdéle se věnoval obchodu na finančních trzích. Každodenní kontakt s londýnskými partnery a záliba v anglické literatuře jej přivedly k hlubšímu zájmu o britské prostředí, kulturu a historii, zejména ve vztahu k regionu jihozápadní Anglie, dějišti řady jeho oblíbených knih. Do této oblasti je umístěna i první kniha, kterou sám napsal, Po stopách Sherlocka Holmese (s podtitulem „Dartmoorskými blaty za Psem baskervillským“), vydaná v roce 2015.

NLN – Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2019, váz., 428 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB