Josef Frič: Básně, prózy /1918–1930/


Druhý svazek souborného vydání, připravený Michalem Kosákem, obsahuje texty z let 1918–1930, které autor nezahrnul do svých sbírek.

Ilustrační foto: Mohsin Khusro, Unsplash

 

Některé z básní a povídek již byly tištěny za autorova života, především v Národních listech, Červnu, Tribuně, Orfeu či Kmeni, později pak ve výboru Umělé květiny (Mladá fronta 1965, ed. Jiří Brabec) a posmrtně v soukromém tisku Ubohá slova (1980, ed. Václav Sokol) nebo v časopisecké antologii s titulem Halali (Revolver Revue č. 43/2000, ed. Robert Krumphanzl), většina je zde však publikována poprvé z rukopisů. Ve třetím, závěrečném svazku souboru vyjdou básně, prózy a básnické překlady z let 1931–1973.

 

Ukázka z knihy:

Umělá květina

U řeky stály štíhlé topoly

a ptáci na nich zpívali.

Na celém světě hledal jsem květinu,

kterou bych mohl ti dát.

Na celém světě byly jen skály,

– čeho se bojíš?

Já tě mám rád.

Udělám tobě květinu chudou,

udělám květinu z drátů a z papíru

a jenom ptáci věděti budou,

že jednou večer my dva jsme stáli

a že ta květina byla mrtvá.

Pak se mi zdálo o bílých andělech,

jak přišli z ráje,

a jednou Kristus z nebe sestoupí

a jednou Kristus před tebou klekne.

To není pravda, můj milý,

možná, že umřu za chvíli.

Neštěstí nechodí po horách,

ale po lidech. –

Když jsem od tebe v noci šel,

plné oči jsem slzí měl.

Pán bůh se na tebe nepodívá,

a člověk dlouho neumře.

Až samotná půjdeš tou cestou,

kde slepý člověk

na harmoniku hraje

a potichu zpívá:

„Poslední polibek,

poslední útěcha“,

zastav se na chvíli,

oči on otevře,

zastav se na chvíli

a tobě řekne:

Tvůj život byl smutný jak hluboká řeka.

Srpen 1920

*

Josef Frič: Básně, prózy /1918–1930/Slečno, mně zdálo se večer

že stála jste u okna

když venku byla tma

a já jsem u Vás klečel.

Ale nepřišel jsem prositi Vás o lásku

jenom jsem chtěl Vám povídat

že bych umřel rád

kdybych se oběsit moh na Vašem podvazku.

Ale při tom by musely hrát

stříbrné píšťaly

že jeden člověk umírá moc brzy

protože ho přestaly

dvě smutné hvězdy milovat.

Proč máte na očích dvě veliké slzy?

Červenec 1922

*

Pán sedí v kavárně za oknem

na místě nepříliš nápadném

a čeká snad

že se někdo vrátí

Pán ženu má a děti,

a začíná tak trochu šedivět

a jenom jednou ještě naposled

chtěl by mít někoho rád

*

Zdálo se mi a skoro se stydím

že večer v lese jdeš se mnou

vidím tě živou, chvílema něžnou

a možná už nikdy tě neuvidím.

Tenkrát jsme šli docela sami,

ty vysoká, plavá a cizí,

jen nějaký potok šel ještě s námi

a tobě měl podobnou chůzi.

Teď zase je večer, jdu na dráhu sám

a nikdo už nechodí se mnou.

Co kdybych tě třeba najednou potkal

a kdybychom našli zase ten potok?

On by nás už ani nepoznal.

 

Josef Frič (1900–1973) byl český básník, jeden ze zakladatelů Devětsilu. Mezi lety 1918 až 1922 uveřejňoval básně a krátké prózy v denících Národní listy či Tribuna a v časopisech Cesta, Červen, Kmen, Lumír, OrfeusRepublika, ve třicátých letech pak ve Volných směrech. Knižně vydal sbírku Umělé květiny (S. V. U. Mánes 1937; 2. vydání – rozšířené o básně tištěné časopisecky i o texty z rukopisů – spolu se sbírkou Večerní světlo, Mladá fronta 1965, ed. Jiří Brabec) a odlišnou verzi sbírky Večerní světlo pod názvem Poslední milá (VŠUP 1967). Po autorově smrti vyšel výbor Ubohá slova (soukromý tisk, 1980, ed. Václav Sokol), vzpomínková próza Jak se kluk-dědeček flákal po Francii (Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová 1995), časopisecký výbor s titulem Halali (Revolver Revue č. 43/2000, ed. Robert Krumphanzl) a z pozůstalosti sbírka básní Na ulici (Triáda 2002, ed. Michal Kosák). Ze souborného vydání Fričova literárního díla dosud vyšly svazky Básnické sbírky (Triáda 2016) a Básně, prózy (Triáda 2018).

Nakladatelství Triáda, Praha, 2018, váz., 256 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB