Ladislav Kudrna (ed.): Podhoubí undergroundu (ukázka z knihy)


Ivan Martin Jirous (2010). Foto: David Konečný, Wikipedia, CC BY-SA 4.0Pokud Ivan Martin Jirous v únoru 1975 definoval český underground, mohlo se tak stát pouze díky tomu, že popsal něco, co již delší čas existovalo. Žádné společenství nevznikne z ničeho, nevyroste na zelené louce.

 

Ve skutečnosti je zapotřebí vrátit se zpět o deset let, do doby, kdy nastávala postupná liberalizace neostalinského režimu, přinášející zásadní sociální a kulturní změny. Nastupující generace se vůči establishmentu vymezovala různými způsoby. Mezi ty nejviditelnější – a nejhlasitější – patřila doslova exploze bigbeatových kapel a (tehdy) šokující móda mladých mužů: nošení dlouhých vlasů. Nejen západní hudba, překonávající železnou oponu pomocí rozhlasových přijímačů, ale i literatura, a to především beatnická, trvale ovlivnily mentalitu mladých lidí. To vše se odehrávalo na pozadí turbulentních mezinárodních událostí.

OBSAH: Jáchym Topol: Úvod konference / Michal Stehlík: 60. léta… domácí politika v kontextu světového dění / Zdeněk Nebřenský: Ivan M. Jirous, underground a kulturní revolta šedesátých let 20. Století / Josef Rauvolf: Recepce, překlady a vydávání literatury beat generation / Ladislav Kudrna: Komunistická strana versus big beat, 1970–1964 / Martin Tharp: Od džínsů k průklepáku: český underground a teoretické otázky procesu transformace subkultury v hnutí odporu / Martin Valenta: Pojen underground v tisku konce šedesátých let / Jan Cholínský: Hnutí hippies jako součást kontrakultury a kulturní revoluce na Západě / Barbara Bothová: Fenomén vlasov v medzinárodnom kontexte / Jan Blüml: Milan Knížák a jeho politický manifest z muzikologického pohledu

 

Ukázka z knihy:

KOMUNISTICKÁ STRANA VERSUS BIG BEAT, 1970–1964

Ladislav Kudrna

Perzekuční vlny

Čtenáře jistě zarazí nadpis, v němž je na první pohled chyba. Není. Postup proti proudu času byl v úvodní kapitolce zvolen záměrně. Třetí mezinárodní konference věnovaná československému undergroundu byla zaměřená na šedesátá léta. Následující, čtvrtá, mapovala subkulturu od přijetí Poučení z krizového vývoje1 až po přímé „vyhlášení války“ podzemí ze strany komunistického režimu v roce 1974.2

            Rok 1970 se nicméně ukázal pro mnou zvolené téma (a v kontextu následujících událostí) nadmíru důležitým, ještě před přijetím Poučení. Již na prvním zasedání ideologické komise Ústředního výboru Komunistické strany Československa (25. března) zazněly velmi ostré výpady (a volání po nápravě) proti populární hudbě, Západu a nevkusu, kazícím mládež (zejména v zahajovacím referátu Vasila Biľaka). Nicméně v rané fázi „normalizace“ společnosti se komunistický aparát (prozatím) spokojil s konstatováním, že na muziku dojde později.3

            O třicetiletém období, vymezeném lety 1957 až 1987, lze s trochou nadsázky hovořit jako o „desetiletkách“ perzekučních vln proti „závadové“ hudbě ze strany Veřejné a Státní bezpečnosti, převodových pák vládnoucí strany. V prvním případě se jednalo o rock’n’roll,4 do jehož potírání se aktivně zapojil tehdejší první tajemník KSČ a prezident Antonín Novotný, který stál také za celostátní kampaní proti tzv. vlasatcům v létě 1966.5 Ve třetím případě šlo o „utažení šroubů“ amatérskému rocku ze strany jakešovského křídla.

            Úplně poprvé se členové ústředního výboru KSČ zabývali populární hudbou, konkrétně big beatem, v září 1964. Tehdy ho však považovali za módní vlnu, která časem sama opadne. Vyhnuli se jeho plošnému zákazu, třebaže měli k této necivilizované hudbě silný odpor. Místo toho přistoupili k výběrovým represím. Jednou z obětí se stala známá protoundergroundová6 kapela Hells Devils, (…)

1/ Celý název zněl Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Dokument byl přijat na plenárním zasedání ústředního výboru strany 11. prosince 1970 a stal se závaznou interpretací srpnových událostí roku 1968.

2/ Jde o narážku na události, k nimž došlo v obci Rudolfov nedaleko Českých Budějovic. KUDRNA, Ladislav – STÁREK ČUŇAS, František: Zásah, který změnil underground. Rudolfov, 30. března 1974. Paměť a dějiny, 2015, č. 1, s. 27–41.

3/ Národní archiv (dále jen NA), fond (dále jen f.) 1261/1/15, Ideologická komise ÚV KSČ–10/10, 1969–1971, archivní jednotka (dále jen a. j.) 1, svazek (dále jen sv.) 1, zde Záznam z 1. schůze ideologické komise ÚV KSČ konané dne 25. března 1970.

4/ KUDRNA, Ladislav – STÁREK ČUŇAS, František: „Páskové“ z Mánesu. Fakta a svědectví, 2014, č. 3, s. 20–22. Událostmi se rovněž zabýval jeden díl televizního dokumentu Bigbít z roku 1998, a to pod názvem Na taneční večer jazzové hudby v Mánesu.

5/ Podrobněji BLAŽEK, Petr – POSPÍŠIL, Filip: „Vraťte nám vlasy!“ První máničky, vlasatci a hippies v komunistickém Československu. Academia, Praha 2010.

6/ Pojem protounderground byl poprvé prezentován Františkem Stárkem Čuňasem v médiích v lednu 2012. STÁREK ČUŇAS, František: Underground jako politický fenomén, in http://www.rozhlas.cz/cro6/aktuality/_zprava/renesanceundergroundu-nejen-ve-vysilani-ceskeho-rozhlasu--1009664 (podle stavu ke dni 18. 6. 2018). Viz též STÁREK ČUŇAS, František: Protounderground. In: KUDRNA, Ladislav (ed.): Reflexe undergroundu. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2016, s. 30–33.

*

OD DŽÍNSŮ K PRŮKLEPÁKU: ČESKÝ UNDERGROUND A TEORETICKÉ OTÁZKY PROCESU TRANSFORMACE SUBKULTURY V HNUTÍ ODPORU

Martin Tharp

Ladislav Kudrna (ed.): Podhoubí undergrounduZ mnoha zajímavých aspektů kulturně opozičních tendencí v normalizačním Československu, souhrnně označovaných jako „underground“, vyvstává pro účely této konference jedna zvlášť významná otázka. Český underground 70. a 80. let 20. století nezapadá do standardní sociologické klasifikace ani jako subkultura, ani jako společenské hnutí. Nejenže se vymyká snadnému vědeckému zařazení, ale jeho jedinečná historie a trajektorie dokonce zpochybňují užitečnost tohoto dělení. Cílem tohoto příspěvku je sledovat vznik českého undergroundu, který představoval vědomé a promyšlené hnutí odmítající kulturní hegemonii komunistického režimu, ze subkultury (subkultur) nekonformní dělnické mládeže v 60. letech 20. století. Tento historický proces je v kontrastu s tradičními teoriemi – nejedná se tedy o oddělený projev odcizení intelektuálně založené střední třídy (jak předpokládá tradiční literatura o subkulturách). Zároveň však podle mého názoru tento rozdíl rozhodně není příkladem obecně vnímané neslučitelnosti „západních“ teorií se zvláštní „východní“ realitou: osobité rozdíly mezi otevřenými a uzavřenými společnostmi na poválečném globálním Severu vedly k různým výsledkům navzdory pozoruhodně podobným sociálním projevům na počátku.

Úvodem je nutno poznamenat, že „underground“ jako fenomén české společnosti není možné omezit výlučně na období před rokem 1989 a že zůstává živoucí, ne-li přímo významnou kulturní silou i v době vzniku tohoto příspěvku. Mám na mysli především současný zájem veřejnosti a médií, například rozsáhlý dokument České televize Fenomén underground (2015) či nedávné publikace o pronásledování undergroundu policií vydané Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR)1. Existuje také neounderground („znovuoživený“ underground) hudebních skupin a dokonce i festivalů organizovaných hlavními postavami „starého“ undergroundu (Lábusovky, Magorovo Vydří atd.),2 které nejen zachovávají hudební a módní estetiku undergroundu 70. a 80. let, ale přímo se jich účastní i vůdčí osobnosti dané éry. Zadruhé zde přetrvává dosud z větší části neprozkoumaný fenomén alespoň částečné integrace undergroundu do nového společenského řádu po roce 1989. Nedílnou součástí chronologie undergroundu je totiž také náhlý pád státem řízené kultury a (jakkoli krátkodobý) vzestup kontrakultury, který alespoň na počátku 90. let působil, jako by elita stínové kultury zaujala místo na troskách elit bývalých (např. Filip a Jáchym Topolové, časopis Revolver Revue).

(...)

1/ KUDRNA, Ladislav – STÁREK ČUŇAS, František: „Kapela“. Pozadí akce, která stvořila Chartu 77. Academia, Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2017; KUDRNA, Ladislav (ed.): Reflexe undergroundu. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2016.

2/ Lábusovky pořádá v poslední březnovou sobotu v obci Dobroměřice u Loun v severních Čechách Vladimír „Lábus“ Drápal, dříve organizátor ilegálních hudebních produkcí a nyní ředitel městského divadla v Lounech. Magorovo Vydří, které se koná vždy počátkem července, je jednou z mnoha alternativních kulturních akcí pořádaných ve Skalákově mlýně v Meziříčku na jižní Moravě, v jednom z venkovských útočišť undergroundových aktivit od 70. let 20. století, které po roce 1989 oživil Miroslav „Skalák“ Skalický po svém návratu z nucené emigrace v Rakousku.

Vydal Ústav pro studium totalitních režimů, Praha, 2018, brož., 208 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB