Joseph Incardona: Žár (ukázka z knihy)


Ilustrační foto: Evelyn, PexelsKombinace výjimečných charakterů, smyslu pro černý humor a dynamiky vyprávění vynesla švýcarskému autorovi srovnání s Chuckem Palahniukem či Harrym Crewsem.

 


Každý rok se ve finské Heinole odehrává světový šampionát v saunování. I letos na něj přijeli Igor Azarov a Niko Tanner. Subtilní šedesátiletý Igor Azarov (158 cm, 56 kg), bývalý ruský voják (sloužil jako člen posádky v ponorce), je ztělesněním askety. Padesátiletý Niko Tanner, finská pornohvězda, naopak zosobňuje všemožné extrémy a excesy, ale i posedlost profesionalitou. Tenhle blonďatý obr se na závod nepřipravuje, žije ze dne na den bujarými večírky a alkoholovými dýchánky, přesto mistrovství v saunování poslední roky vyhrává s přehledem. Igor je posedlý myšlenkou, že po třech letech, kdy se umístil jako druhý, tentokrát Nika porazí. Oba rivalové se utkají v aréně zahřáté na 110 °C, před zraky hlučného, téměř dvoutisícového publika a rozhodčích.

Incardona zdánlivě čtenáře zaplavuje co nejroztodivnější omáčkou, aby tím odradil pokrytecké puritány. Pornem to totiž jen začíná, sex se zdá být klíčem ke všemu a řešením každé situace, ať už jeho nedostatek, nebo nadbytek povýšený na umění či řemeslo. Do toho se motají ztracené dcery, uječené publikum jako v reality show a plejáda postaviček.

Ukázka z knihy:

SUOMI

Heinola.

            Zní to jako jméno skandinávské alternativní pornoherečky.

            Tanya Hansen. Saana Blond. Katja Keane.

            Nejsme daleko: Heinola je město ve Finsku.

            Alternativní porno zahrnuje volbu partnerů, vyhledávání slasti, odmítání ponižování. O harmonogramu natáčení rozhodují sami herci. „AP“ tak vyvolává představu konsensuální, autentické a exhibicionistické sexuality. Ekvivalent označení „bio“.

            Příjemné, nepředpojaté a intošské.

            Pokrokové porno.

            To sedí k jistému obrazu Finska, k němuž neodmyslitelně patří autentičnost, sociální vymoženosti, rovnost pohlaví a tolerance. Nutně má v sobě všechen ten bobtnavý prostor „země/voda“ pro tak málo obyvatel. To skýtá lepší život, možnost pořídit si chatku na venkově, a moct tak načerpat síly při sebemenší známce nervového oslabení.

            Heinola.

            Leží 138 kilometrů na sever od hlavního města: Helsinek. Má něco málo přes dvacet tisíc obyvatel. V roce 2008 postihla město hospodářská krize: zavření pily a továrny na překližku, největších místních zaměstnavatelů. A v tu ránu je tam trochu otrava. Příroda se člověku rychle zají. Pozorovat lze jakousi neschopnost kontemplace nebo alespoň obtížnost života v odloučení uprostřed lesů se ženou a dětmi. V horším případě se sebou samým. Důsledek: chlastá se jako o závod. Ale hlavně: člověk vyhledává člověka. Území utváří člověk – víc než jeho fauna, flóra nebo geografie.

            Následkem toho se jakási naivita ruku v ruce s latentní nudou během letního období stává hnacím motorem řady činností.

            Jako:

            Světový šampionát v nesení manželky.

            Světový šampionát ve fotbale hraném v bažině.

            Světový šampionát v Air Guitar (hře na kytaru bez kytary).

            Světový šampionát v hodu holínkou (velikosti 43 v kategorii mužů a 38 v kategorii žen).

            Světový šampionát v pobíjení komárů (v roce 1999 zastaveno pod nátlakem ochránců zvířat).

            Světový šampionát v pojídání pálivé papriky (typu Naga Morich).

            Světový šampionát ve sběru bobulí.

            Světový šampionát v rybaření na ledě (jelikož jezera v létě nezamrzají, soutěž se odehrává na polystyrenových deskách s vyříznutými otvory).

            Světový šampionát v chůzi se sochorem.

            Světový šampionát v hodu mobilním telefonem.

            Jak upřesňuje turistická kancelář:

            Finové mají rádi kolektivní flámování, protože jim pomáhá zapomenout na izolaci v zimním období a oslavit příchod slunečných dní.

            Vyhledávání třenic.

            Vodky „Finlandia“.

            Žáru.

            V srpnu se v Heinole každoročně pořádá Světový šampionát v saunování.

*

Kvalifikace

Počet účastníků: 102

1

Joseph Incardona: ŽárIgor Azarov je drobný muž. Metr padesát devět na osmapadesát kilogramů.

            Poté co prošel hotelovou halou, hlásí se na recepci a mírně se přitom vyhoupne na špičky, aby se mohl podívat do očí blonďaté valkýře sedící za pultem.

            Igorovi je šedesát let, má husté šedivé vlasy, pod nosem knír. Na sobě světle modrou plátěnou bundu, tmavočervenou košili a bavlněné kalhoty béžové barvy. To všechno po cestě vozem pomačkané. Na nohou mokasíny s kaštanovými střapci. Stejně dobře by mohl být obchodní zástupce nebo úředník na penzi.

            Igor si pokládá koženkový kufr k nohám. Staromódní typ hořčicové barvy s popruhy a zámky na klíč.

            Valkýra zvedá hlavu, usmívá se.

            Dobrý večer, pane, máte u nás rezervaci? Hotel je plně obsazený.

            Igor nachýlí hlavu, jako kdyby nerozuměl.

            English? zeptá se.

            Yes.

            Na jaké jméno, prosím?

            Azarov.

            Dívčina modrýma očima proběhne obrazovku.

            Je mi líto, ale nemůžu to najít.

            A-za-rov. Jsem přihlášený do soutěže.

            Aha, účastníte se šampionátu. Seznam máme stranou, malé strpení… Tady je to, Azarov Igor, všechno v pořádku. Přijel jste autem?

            Ano.

            Zaparkoval jste na hotelovém parkovišti?

            Ano.

            V tom případě vám dám parkovací kartu na dobu pobytu. Prosím, dejte si ji na palubní desku tak, aby byla dobře vidět.

            Dívka mu rovněž vydá dvě magnetické karty vložené do malé papírové obálky s nadepsaným číslem 412 a kódem k wi-fi, ačkoli Igor nevlastní ani chytrý telefon, ani notebook. Pokud bude potřebovat nějakou informaci, může použít počítač, který mají k dispozici klienti hotelu. Ale pravděpodobnost, že Igor Azarov bude surfovat na netu, je pramalá.

            Nicméně měl by jednu otázku:

            Niko Tanner už dorazil?

            Náš šampion? Ne, pane, ještě ne.

            Kdy?

            Dívčiny pěstěné prsty ťukají do klávesnice.

            Zítra dopoledne.

            Igor poděkuje, chopí se bagáže.

            Přistoupí k němu nosič zavazadel a nabídne mu, že ho doprovodí na pokoj. Igor odmítne a nastoupí do výtahu.

            Když se dveře zavírají, zablokují je dvě dívky. Obarvené vlasy, krátká trička, piercingy v pupíku. Etnické tetování, minisukně a žabky. Igor udělá krok dozadu a nechá je nastoupit, oči má sotva ve výši jejich ňader. Jedna té druhé cosi pošeptá a přitom nehtem nabarveným narůžovo stiskne knoflík do třetího patra. Obě vybuchnou smíchy.

            Fanynky, pomyslí si Igor. Nikovy fanynky.

            Kabina se dává do pohybu.

            Igor se otočí zády k zrcadlu, kouká se na nohy.

            Pravidlo číslo jedna: Nezávislost.

            Neposlouchat, nepoutat pozornost, na nic se nedívat, neupínat. Na web ani na nosiče, ani na ty kurvičky v minisukních.

            Spoléhat jenom na sebe.

            Při 110 stupních Celsia vás drží akorát kůže, vaše kůže je všechno, co máte.

            Zvukové znamení o dvou tónech ohlašuje příjezd na patro. Dveře se otevřou. Dívky vystoupí, ani si ho nevšimnou a nechávají za sebou závan pačuli a potu.

            Dveře se znovu zavřou a otevřou o patro výš.

            Igor sleduje šipku vpravo, směřující k pokojům 400 až 412. Zvuk jeho kroků pohlcuje kovral se vzorem z nafialovělých a kaštanově hnědých čar. Ticho naruší smích vycházející z čísla 402.

            Magnetická karta vložená do škvíry, pípnutí, otevření dveří a rozsvícení světla.

            Igor položí kufr před skříň. Roztáhne závěsy, otevře francouzské okno a vyjde na úzký dřevěný balkon. Před sebou má temný, hustý borový les, šumění větví ohýbaných večerním vánkem. Pryskyřičná vůně připomíná štiplavý osvěžující med. Z toho žáruvzdorného dřeva se vyrábějí obklady stěn a lavice v saunách.

            Igor se rukama opře o zábradlí. Dřív by si smotal cigaretu a tomu vtipu se pousmál. Doufal, že když dorazí na poslední chvíli, tak svého soupeře překvapí. Niko ho zase jednou převezl. Dává tím najevo svoji převahu.

            Niko Tanner je místní hvězda. Trojnásobný mistr světa v saunování z roku 2013, 2014 a 2015.

            A kdo byl ty poslední tři ročníky vicemistr světa?

            To si nikdo nepamatuje. Každopádně ne hotelová recepční ani ty holky s piercingem, protože jinak by ho poznaly.

            Igor se svleče, natáhne si námořnickou teplákovou soupravu s rudou hvězdou na hrudi. Modrá barva častým praním vybledla, ale silná a hrubá bavlna byla vyrobena tak, aby něco vydržela. Obuje si kecky, nejnovější americký model, s tímhle si nejde zahrávat. Zaváže tkaničky, vstane, v koupelně si z kohoutku natočí sklenku vody. Vytáhne ze štěrbiny magnetickou kartu, uloží si ji do kapsy a zatáhne zip. Světlo rázem zhasne.

            Igor se pustí dolů po požárním schodišti. Hlavně nepotkat ty holky, nepotkat v hotelové hale žádné další soupeře.

            Strčí do protipožárních dveří a ocitne se venku. Dojde ke své ladě, položí parkovací kartu na palubní desku a zamkne dveře. Kousek dál se cesta mezi parkovištěm a golfovým hřištěm noří do lesa a po uběhnutí desítky kilometrů ho dovede zpátky k bodu, odkud vyrazil. Následovat bude krátká návštěva hotelového wellness a studená sprcha. Nakonec si v hotelové restauraci objedná lososa s rýží vařenou v páře, napije se vody a půjde si lehnout.

            Vytěsnit dvanáct hodin cesty ze Pskova, průjezd Estonskem, čekání na trajekt, plavbu přes Finský záliv mezi Tallinnem a Helsinkami. Uvolnit svaly, osvobodit plíce, okysličit mozek.

            Igor Azarov je připraven. Pro závod má ideální váhu, jeho index tělesné hmotnosti činí 22,9, fyzickou přípravu si naprogramoval s pomocí bývalého vojenského lékaře.

            Na tenhle okamžik čeká už dvanáct měsíců, od chvíle, co Nika málem sesadil z trůnu a vítězství mu uniklo asi o deset vteřin.

Joseph Incardona, spisovatel, scenárista a režisér, se narodil v roce 1969 v Lausanne švýcarské matce a sicilskému otci. Díky nim dobře ví, že je třeba dávat si pozor na Berlusconiho a švýcarský bankovní systém. Sám o sobě říká, že je nestálý, úzkostlivý, se sklony k posedlostem a hypochondrii. Bývá srovnáván s Chuckem Palahniukem nebo Harrym Crewsem. Za knihu Derriere les panneaux, il y a des hommes (2015) dostal Velkou cenu za detektivní román, udělovanou ve Francii. Jeho další román Chaleur (Žár) evokuje dynamiku knih typu Koně se přece střílejí od Horace McCoye.

Přeložila Šárka Belisová, nakladatelství Paseka, Praha, 2019, váz., 144 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB