Adam Czerniaków: Deník varšavského ghetta (ukázka z knihy)


Židovské ghetto ve Varšavě. Foto: WikipediaAdam Czerniaków se narodil 30. listopadu 1880 ve Varšavě. V meziválečném období zastával řadu funkcí v polských i židovských politických, kulturních a hospodářských organizacích Po mnoho let byl členem rady varšavské židovské obce. Těsně před vstupem německé armády do zničené Varšavy ho primátor Starzyński jmenoval předsedou Židovské náboženské obce. Tuto funkci zastával až do své smrti v červnu 1942.

Z historického i literárního hlediska představuje Czerniakowův Deník dokument prvořadého významu. Kromě informací nezměrné historické ceny je rovněž svědectvím o autorově vnitřním životě, o jeho postojích, myšlenkách a pocitech. Vážnost a tragika chvílemi hraničí s groteskností, ironií a vtipem, který často vzhledem k hrůznosti faktů, jichž se týká, překvapí. Deník, psaný formou lakonických, místy nesouvislých a útržkovitých poznámek, tvoří jako celek dílo nebývalé dramatické sdělnosti. Poznámky, které autor zapisuje pravidelně den po dni od 6. září 1939 do 23. července 1942, jsou nejen autentickým pramenem historie jedné z největších hrůz druhé světové války – varšavského ghetta, ale i obrazem tragického osudu člověka, který stál v čele varšavské židovské komunity a osaměle aktivně čelil krutostem doby.

Ukázka z knihy:

I.

15. XI. 39 – Chmurné ráno. 6 hodin. Venku lije. V 8.30 musím být na SS.

Listopad. Třicátého dovrším 59 let a načnu šedesátku. Svůj čas jsem si teoreticky rozdělil na tři části: 1) vzdělání a odpočinek, 2) činy, 3) smíření s Bohem a soukromý život. Osud udělal Strich über die Rechnung. Já, který od r. 1905 nikoho nevyužíval a nežil z práce druhých, platím dluhy za ty, kteří to dělali. Takových jako já je ostatně celá armáda. S ohledem na policejní hodinu chodím spát v 9, takže se ve 2 vzbudím a s přestávkami spím do 6 ráno. V přestávkách si čítám v Donu Quijotovi. Ó, jak by tě dnes, bludný rytíři, bylo zapotřebí!

Ze stížností, které ke mně docházejí, brní hlava. Z Annopolu vyhodili z domů všechny Židy. Naložili mi na hřbet 4 vysídlená městečka, nemocnici, sirotčince, Annopol a pár bláznů k tomu. Hlava mi třeští.

30. XI. 39 – Ráno SS. Dnes je mi 59 let. Zasedání rady. Na závěr kdosi přinesl noviny „Nowy Kurier Warszawski“ s oznámením o páskách na rukávy pro Židy, o označení židovských obchodů a také o zastřelení 53 mužů z Nalewek 9. Pásky jsou povinné od zítřka. Večer vzkaz z SS, abych se 2. 12. 39 dostavil k Fischerovi.

14. XII. 1939 – Vtip, který se o mně šířil, že jsem byl cestou do úřadu chycen na práci, se před několika dny stal skutečností. Díky Auerswaldovi se mi podařilo z nepříjemné situace přece jen dostat k překvapení mladých Židů, nahnaných na Zielné na nákladní auto a vystrkujících hlavy jako husy z klece.

12. I. 1940 – Ráno SS. Potom obec – požadavek 2000 zl., 100 zl. na osobu za 20 Židů, kteří neměli pásku, jinak člen rady Rosenthal půjde do vězení.

18. I. 1940 – Brzy ráno obec. Potom mě pozvali na SS a od 12.30 do 6 odpol. mě tam drželi jako rukojmí, dokud nebylo zatčeno 100 jiných. Jedná se o jakýsi komplot.

22. I. 1940 – Ráno jsem si všiml, že mi u kalhot chybí knoflík. Dokonce i vysoce postavený člověk se může kvůli takové maličkosti stát směšný. Večer pozvánka na SS ve věci intervence za zatčené lékaře etc. Oznámili mi, že 100 lidí bylo zastřeleno. Upozornění, že budou zastřeleni další. Doma jednání ohledně nemocnice. Ulehl jsem s bolestmi hlavy.

15. III. 1940 – Ráno v 5 na Twardou (kontrola odcházejících dělníků). Přišel Mende s doprovodem. Dělníci se začali scházet v 6.30. Opozdilci byli tvrdě trestáni na místě. Bičem napamětnou.

30. III. 1940 – Od rána zvěsti o ghettu. Byl jsem u Laschtowiczky, nedoporučoval mi, abych šel dnes za šéfem. Potom u Leista, předal jsem mu Richterovu žádost o zřízení židovské pošty a karantény pro 3000 vysídlenců z Reichu a náš dopis zdůvodňující nemožnost stavby zdi (poškození vodovodní instalace, elektrické sítě, kabelů etc.).

17. VII. 1940 – +17 °C. Ráno u Leista. Odročil návštěvu na pondělí v 10 ráno. Pozvánka na SS. V odpovědi na můj dopis mi bylo sděleno, že z 260 zatčených v době od 18. do 25. ledna bylo odsouzeno 113. Z nich žije 37.

29. VIII. 1940 – Ráno Brühlův palác, tři přepážky pro: 1) Reichsdeutsche a Volksdeutsche, 2) Poláky, 3) Židy. Čekal jsem na Schuberta, abych s ním projednal vydávání železničních povolenek obcí. Nedočkal jsem se, protože se koná velká porada.

Fámy o ghettu obehnaném ostnatým drátem za Varšavou. Zpráva z Belžce. Tábor: špatná strava etc. Svolal jsem dvě porady, jednu za účasti Neustadta. Pověřil jsem obmanna ze Zamości, aby na náš účet sehnal lékaře do Belžce. Zítra se budu snažit získat půjčku pro tábor. V Lodži prý Rumkowski vydal vlastní peníze – „Chaimky“. Prý má přezdívku „Chaim Hrozný“.

12. X. 1940 – Pošmourno. +12 °C. Dnes je Soudný den. V obci jen služby. Usoudil jsem, že dnes ráno mohu vyjít později, a to proto, že by můj příchod na obec v Soudný den mohl být jakousi demonstrací neznabožství. Hned ráno přišel dopis z magistrátu, že se mám v 10 stavit na Daniłowiczowské u Makowského. Jedná se o 1000 „dělníků“.

V 10.30 schůze u Makowského. Přítomni: Schoen, Braun, Drost etc. Kromě toho Czerniewski a úředník z magistrátu. Nejprve porada mezi Němci, potom s Czerniewským etc. a pak pozvali mě. Prohlášení, že se ghetto zakládá ve jménu lidství, z nařízení guvernéra, generálního guvernéra a podle rozkazu vyšších míst. Byl mi předán plán německé čtvrti a plán ghetta zvlášť. Zdá se, že hraniční ulice ghetta jsou určeny Polákům.

Přikázali mi vytvořit židovskou milici o 1000 lidech. Do 31. října má být vysídlení dobrovolné, potom nucené. Brát si nábytek je zakázáno. Na moji námitku týkající se financí mi bylo řečeno, že milice může být dobrovolná, ostatně že je v ghettu materiálních prostředků dost. V tuto chvíli dělníci z magistrátu autogenem přepalují železné ploty zahrad v ul. Barbary.

II.

Zápisník obsahující zápisy od 14. 12. 1940 do 22. 6. 1941 se ztratil. Patrně byl Czerniakowovi zabaven během pobytu ve vězení gestapa ve dnech 6.–10. 4. 1941. Ve vězení s ním bylo velice hrubě zacházeno a byl podroben krutému mučení. Po propuštění byl vzhledem k utrpěným zraněním dlouhodobě nemocný a do 22. 4. 1941 si pravděpodobně deník nevedl.

***

Adam Czerniaków: Deník varšavského ghetta26. IV. 1941 – Ráno obec. Potom u Mendeho ve věci Lagerschutzu a včerejších násilností na Leszně. U Brandta ve věci posledních událostí. Potom u Kratze ohledně epidemie. Ohlásil jsem se u K., odkázal mě na pondělí.

Z pracovních táborů smutné zprávy. Málo jídla, špatné zacházení. Lagerschutz vzal včera do tábora 3 pořádkové, 2 z nich propustil, 1 odjel.

1. VII. 41 – Ráno obec. Potom s Rozenstadtem, Ivánkou a náměstkem purkmistra u Kulského. Porada ve věci rozpočtu rady. Zpracováváme rozpočet rady. Vydáno víc než 18 000 obědů. Dělníků v dílnách není mnoho (2100). Mrtvých na ulici přibývá. Když mrtvola zůstane ležet před vchodem, vši se rozlezou po celém domě.

22. VIII. 41 – Ráno obec. Předal jsem Auerswaldovi připomínky k návrhu smluv s plynárnou a elektrárnou. Řekl mi, že odtržení jižní části od ghetta je aktuální. Upozornil, že se nemá zřizovat bazar na rohu ulic Gęsia a Lubeckého, protože tam chce postavit domy, aby se lidé nemuseli tísnit ve starých bytech. Pokud jde o jižní část, upozornil jsem na tyfus a na hrubé narušení života obyvatel. Řekl, že dnes objel ghetto s vyššími důstojníky SS. Došel k závěru, že ghetto je neprodyšně uzavřeno.

23. VIII. 41 – Píšu básně. K tomu je třeba mít zjitřenou fantazii. Ta fantazie však není nikdy tak velká, aby mohla polévky, které rozdáváme lidem, nazvat obědem.

7. X. 41 – Ráno obec. Svátek Sukot. Ve 4.30 mě pozvali opět na obec. Přijel Auerswald s několika hosty v čele se „svým“ primátorem. Měl jsem podat zprávu o ghettu. Poukázal jsem na úmrtnost a tyfus. Ve městě je velký neklid kvůli novým redukcím ghetta. Spočítal jsem, že na území, které nám mají vzít, žije 43 530 obyvatel. A na tom, které dostaneme – 8100.

6. XI. 41 – Ráno obec. Nejsou peníze. Částky dlužné partnerům rostou.

Zemřela Zofie Feigenbaumová na tyfus. Byl to člověk, který se uměl smát.

Auerswald vydal prohlášení o trestu smrti pro Židy za překročení hranic ghetta. Na Želazné se staví zeď. Na Okopowé už je hotová. Bojuji za záchranu synagogy a Judaistické knihovny.

Zofiina smrt se Ňuni dotkla tak hluboce, že neustále pláče. Mimovolně jsem si vzpomněl na anekdotu o umírajícím, který se na plačící rodinu obrátil se slovy: Někdo by si mohl pomyslet, že umíráte vy, a ne já.

29. XI. 41 – Ráno s Szeryńským u Mendeho, Brandta, Lewetzowa, Kratze a Stabenowa. Tvrdí, že správu čtvrti zatím nepřevezmou. V obci pro mě členové rady uspořádali oslavu. Zítra mám narozeniny. Promluvil Gepner a prof. Balaban. Darovali mi 2 vzácné knihy (1 Bible). Včera pohoštění domovního výboru u Zabłudowských.

30. XI. 41 – Ráno obec. Delegace úředníků. Blahopřání po celý den. Podruhé se raději nenarodím. Je to utrpení!

4. XII. 41 – Ráno obec. Byl vypracován už čtvrtý rozpočet ghetta. Večer jsem si připravoval referát o situaci v ghettu. Tyfus zuří. Kolem umírají známí – samá inteligence.

24. XII. 41 – Ve strašné nepohodě jsem se ženou a Szeryńským odjel autem do „Zofiówky“. A ke všemu jsem ještě nachlazený. Večer jsem v „Zofiówce“ zkolaboval: nevolnost, zvracení. Z Varšavy přišla zpráva, že je třeba – podle nařízení – odevzdat všechny kožichy, pánské i dámské. Osobně jsem zodpovědný. Do 28. 12. 41.

III.

7. VI. 1942 – Ráno obec. V 9.30 otevření hřiště na Grzybowské 21. Zahrál orchestr řízený Kotaszkem, zazpívaly sbory, děti ze škol spravovaných radou zatančily a předvedly gymnastická cvičení. Děti předaly hřiště dětem. 2 žáci a jedna žačka to oznámili polsky, jidiš a hebrejsky. Já promluvil dvakrát. Oslava zapůsobila na přítomné silným dojmem. Balzám na rány! Úsměv ulice.

14. VI. 1942 – Pošmourno. Dnes je neděle. Nevím, jestli bude moci orchestr na hřišti vůbec hrát. Přestože trochu pršelo, nakonec přece jen zahrál. Nařídil jsem přivést děti ze záchytného centra, které zřídil okrsek pořádkové služby. Jsou to živí kostlivci, kteří předtím žebrali na ulici. Několik z nich mě navštívilo v obci. Mluvili se mnou jako dospělí – osmiletí občané. Stydím se přiznat, že už mě dlouho něco takového nedonutilo k slzám. Dal jsem jim každému tabulku čokolády. Kromě toho všichni dostali polévku. Nechť jsou prokleti ti z nás, kteří jedí a pijí a na tyto děti nepomyslí!

30. VI. 42 – V 8 ráno se Sztolcmanem a Wielikowským u Auerswalda. Projednali jsme otázku rozdělování mouky. Řekl jsem, že 15% příděl je pro soc. péči nedostačující. Proto by mělo být chybějící množství doplněno tím, co nám vrátí z rekvizicí. Na to Auerswald reagoval slovy, že Židé vždy přijdou s nereálným projektem. Upozornil jsem ho, že když se podívá z okna, uvidí ulici celou postavenou podle nereálných židovských projektů.

22. VII. 42 – V 7.30 ráno obec. Kromě normální ostrahy jsou hranice malého ghetta obklíčeny zvláštními jednotkami.

V 10 hod. se dostavil Sturmbahnführer Hoefle s doprovodem. Vypnuli jsme telefony. Děti z protějšího hřiště byly odvedeny.

Bylo nám sděleno, že až na jisté výjimky mají být Židé bez ohledu na věk a pohlaví vysídleni na východ. Do 4 odpol. musí být připraveno k transportu 6000 lidí. A tak tomu bude (přinejmenším) každý den.

Dostali jsme příkaz vyklidit dům č. 103 v Želazné ul. pro potřeby příslušníků německých orgánů, kteří vysídlení provádějí. Nábytek byl rekvírován. Protože se povinnost vysídlení na úředníky rady s ženami i dětmi nevztahuje, požádal jsem, zda by tuto výjimku bylo možné učinit i v případě úředníků JSS, Svazu řemeslníků nebo i popelářů etc., a dostalo se mi kladné odpovědi.

Sturmbahnführer Hoefle (Beauftragter pro vysídlení) mě pozval do kanceláře a prohlásil, že moje žena je prozatím volná, ale pokud se akce nepovede, bude jako rukojmí zastřelena první.

23. VII. 42 – Ráno obec. Dostavil se Worthoff ze skupiny pro přesídlence, s nímž jsem projednal řadu záležitostí. Rozhodl, že žáci učňovských škol nebudou vysídleni. Rovněž tak muži pracujících žen. Pokud jde o sirotky, doporučil mi promluvit si s Hoeflem. Totéž mi doporučil i v případě řemeslníků. Na otázku, kolik dnů v týdnu bude akce probíhat, odpověděl, že 7 dní v týdnu.

Ve městě velký zájem o zakládání „szop“. Šicí stroj může zachránit život.

Tři hodiny. Do transportu zatím 4000 lidí. Ve 4 jich podle rozkazu má být 6000.

Na poštu se dostavili nějací uniformovaní příslušníci a nařídili, aby došlé dopisy a balíky byly doručeny na Pawiak.

***

Necelou hodinu po tomto zápisu spáchal Czerniaków sebevraždu. Otrávil se cyankáli ve své pracovně v obci.

Na stole byl nalezen krátký dopis adresovaný ženě: „Žádají po mně, abych vlastníma rukama vraždil děti svého národa. Nezbývá mi nic jiného, než zemřít.“

Byl nalezen rovněž lístek s krátkou zprávou pro správu obce.

***

Ing. Adam Czerniaków byl pohřben v Aleji slavných na židovském hřbitově při Okopowé ulici ve Varšavě. Vedle něho je v rodinném hrobě pochována jeho žena, dr. Felicie Czerniakowová, která zemřela 24. 2. 1950 rovněž ve Varšavě. Mezi oběma hroby je symbolická náhrobní deska syna Czerniakowových Jana, který zemřel v daleké Kyrgyzstánu.

Přeložil Jiří Červenka, nakladatelství Sefer, Praha, 2018, váz., 424 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB