Vraždy v pohraničí. O smrti profesora Lessinga či mordech převaděče Rouska


Hrob profesora Lessinga v Mariánský Lázních. Foto: Mathesar, Wikimedia, CC0 1.0Tím, že spisovatel Emil Hruška (*1958) udělal součástí své nejnovější knihy o Vraždách v pohraničí také kauzy žahavě politické, stalo se jeho dílo z působivého pitavalu navíc i průřezem celým třicetiletím osudů naší země, a to třicetiletím podstatným a zvratů plným (1927-1956).

 

Některé brutální zločiny zřetelně charakterizují roky, ve kterých se udály, jiné charakterizují víc obecně lidské zlo; čtenář nechť si pak sám a osobně vybírá, co podstatněji bude rezonovat na jeho vnitřních strunách. Čtenář non fiction, dodejme. A právě tito čtenáři představují u nás nadále podstatnou masu.

Brutální mordy

Emil Hruška se při psaní non fiction do jisté míry specializuje a zůstal tomu věrný i tentokrát, takže s ním navštívíme povědomé destinace v čase i prostoru. Protektorát. Obě Republiky před tímto Protektorátem i režim po něm, ba ještě prvních osm let „budování socialismu“. A všude zde objevuje autor enklávy, ze kterých vystrkují růžky takzvaně pohraniční kriminální případy, přičemž hned úvodem cituje MUDr. Ludvíka Součka: „Obecná lidská náklonnost k senzaci vysvětluje jinak paradoxní záliby ve zprávách ze soudní síně, v detektivkách a soudních protokolech.“

„Dobrá. Ale proč by taková záliba vlastně měla být přespříliš paradoxní?“ ptá se Hruška řečnicky a s Čapkem ví, že „Soudní síň čte v tisku každý. Zločin má bezpochyby něco „do sebe“, nicméně ani Emilu Hruškovi se, myslím, úvodem jeho knihy nepodaří zrovna moc zdařile vysvětlit, co všechno zde čtenáře může tak lákat...

Že je to prověřeno tisíciletími, je však jasné; a jestliže zpracujete kauzy (ba i ty nejodpornější) jen jaksi líně a mechanicky a s vírou, že „mord to stejně prodá“, příště si vaši knihu už čtenář nekoupí. Ale u Emila Hrušky to takhle není. Nic podobného se mu nemůže přihodit a modus, který objevil a zčásti sám vypracoval, v podstatě už nelze moc zdokonalit. Jeho knihy bývají navíc plny zcela adekvátních fotografií (a to se také počítá) a dostávají nás ve vteřině na místa zrovna tak mrazivá, jak jsme si to podvědomě přáli.

Pod titulem Vraždy v pohraničí analyzoval autor na asi dvou stech stránkách řadu většinou šokujících kriminálních případů. V hotová jatka se vyvine Tragédií v Pastvinách a na pověstnou vraždu Anny Maierové v serpentinách u Plané (1931) narazíme hned v kapitole první. Dál se přebrodíme odporným hromadným mordem (a sebevraždou) v Podhorním rybníku u Teplé (1933) i mordem ve Vysoké Štole u Nejdku na Karlovarsku (1933). Potom i četnými vraždami v obci Tři Sekery (1933, 1948), děsivým zločinem v nedaleké Chodovské Huti (1934) a úkladnými vraždami policistů v oblasti Velké Hleďsebe (1935). Měl je na svědomí „desperát“ Rudolf Heller. Následuje kapitola Horror na samotě Hüttenberg (1935) a líčení běsnění, za něž byl k smrti provazem odsouzen asociál Karel Schiebl; nicméně odvolací soud trest změnil v doživotí.

Politické aspekty dalších zločinů

Emil Hruška: Vraždy v pohraničíDalší sekvence knihy Letec a smrt rekonstruuje – zcela zbytečnou – vraždu amerického letce Roberta Davise u Dolního Žandova, ke které došlo až na samém konci války, a dvojnásobným bestiálním vrahem se roku 1950 stává převaděč Václav Rousek. Rok nato byl popraven. Co však je šokující? Hruška mohl do své knihy zařadit i fotografii Rouskovy pamětní desky na Ďáblickém hřbitově. Zde jej totiž po roce 1992 uctili na čestném pohřebišti, a to prostě mezi politickými vězni, a zařadili jej tak beze skrupulí po bok Milady Horákové či Záviše Kalandry.

Jednou z klíčových kapitol knihy je ovšem ta o vražedném útoku na židovského profesora Theodora Lessinga (*1872). Došlo k němu 30. srpna 1933 v Mariánských Lázních a poté, co se významný filozof uchýlil do Čech z Německa – v oprávněných obavách. Byla na něj dokonce vypsána odměna a skutečně jej kdosi skrze okno zákeřně odpravil. Jen den po 18. sionistickém kongresu, který profesor zahájil v Praze a na němž vystoupil s přednáškou Německo a jeho Židé. Aktuálně je přitom zásluhou Emila Hrušky, že i tuto politickou kauzu celoevropského významu oprášil a bez lakování předestřel.

Vyšetřování Lessingova zastřelení se příznačně táhlo až do léta 1945, kdy byl aspoň jeden z vrahů zatčen, ale věc má ještě jeden zvláštní aspekt. Ve své době totiž tuto smutnou událost úplně zastřela pověstná a dodnes neobjasněná vražda Otýlie Vranské, spáchaná 1. září 1933. „Kdo dnes ví, že den před vraždou Vranské byl německými agenty zavražděn u nás židovský filozof?“ ptá se Hruška. „Publicita jeho smrti trvala jediný den, publicita věnovaná neznámé prostitutce trvala měsíce, ba léta.“

Dodejme, že kniha jako artefakt je prosta překlepů; snad jen upozorněme, že slovo mayovky (str. 141) píšeme s malým M a horory dnes už s jedním R. Spíše prostorovou determinací než tematicky navazuje tato Hruškova publikace na již starší jeho práce Boj v pohraničí (2013) a My, hoši z pohraničí (2015).

 
Emil Hruška (*1958) vystudoval práva a žurnalistiku, pracoval mimo jiné v plzeňském holdingu ŠKODA a v rámci výkonu profese navštívil řadu zemí. Od roku 2004 se specializuje na problematiku Evropské unie a působí jako poradce některých českých poslanců Evropského parlamentu. V letech 2004-2009 trvale pobýval v Bruselu. Z mnoha jeho knih jmenujme aspoň tituly Akce Zeppelin (1999), Sudetoněmecké kapitoly (2008), Konrad Henlein – Život a smrt (2010), Převedu vás.... Na onen svět! (2012), Peripetie sudetoněmeckého principála (2014), Aktovky v dějinách (2015), Nacisté a české poklady (2016), Stíny nad Belgií (2017), ale také básnickou sbírku Krizový stav (1996) a povídkové sbírky Muž dvou rakví (2007) a My, hoši z pohraničí (2015). Překlady některých jeho prací vyšly v Německu a také v Číně. Rovněž je autorem značného množství článků i odborných statí v českém a německém tisku.

 
Emil Hruška: Vraždy v pohraničí. Kriminální případy let 1927-1956. Edice Victima, svazek 8. Nakladatelství Epocha. Praha 2018. 216 stran. 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB