Anna Housková: Nekonečný Borges (ukázka z knihy)


Jorge Luis Borges. Fotografie z knihy Anna Housková představuje trochu jiného Borgese, než jaký je znám z četby povídek. Odkrývá Borgesovu umanutou zálibu v argentinských reáliích a jeho vztahování se ke gaučům z literatury a zabijákům z předměstí.


Borges se ve svém díle napříč časem vrací k argentinským archetypům, reflektuje jejich tradici a sám k ní přispívá vytvářením mýtu předměstí Buenos Aires. Druhým těžištěm této monografie je žánr eseje. Autorka se zaměřuje nejen na rozsáhlou Borgesovu esejistiku, u nás méně známou, ale i na esejistický princip ve všech žánrech jeho díla.

Anna Housková: Nekonečný BorgesArgentinské atmosféře odpovídá obrazový doprovod z děl výtvarníků Borgesovy blízkých (Xul Solar, Attilio Rossi) anebo děl autorů, kteří se věnovali zpracování podobných témat jako Borges (Jindřich Pileček). Monografie je doplněna soupisem Borgesových děl přeložených do češtiny a výběrovým přehledem ohlasů na jeho tvorbu.

Z autorčina úvodu: „Často zde Borgese cituji. Jeho volné přiřazování literárních nápadů je pro citáty jako stvořené: mohou stát samy, mohou být v kterémkoli autorově textu – člověk v nich pak často bloudí a hledanou větu už nenajde. Borges čtenáře buď neosloví, anebo nadchne, v nekonečně mnohoznačném díle si každý najde svého Borgese. Nejlepší je na něm potěšení z četby. Nejradši mám v této knížce jeho citáty.“

Ukázka z knihy:



UTOPIE UNAVENÉHO MUŽE


Nové fascinovalo Evropu od renesance po avantgardu. Amerika byla pro Evropany jediný zcela nový svět na naší planetě. Po staletích se nám reflexe evropské utopie ze zámoří vrací: málokde ji mohl někdo uvidět tak ostře jako v Americe a vyjádřit tak koncizně jako právě Jorge Luis Borges. Soustředil se na „čistou utopii“ racionálních projektů, jak ji vymezoval Ortega y Gasset.9


Parodie


V povídce „Tlön, Uqbar, Orbis Tertius“ (1940) Borges jemně paroduje utopickou literaturu i lidskou snahu podřídit skutečnost utopickým projektům. Tato povídka má přitom v jeho díle výsadní postavení – argentinský spisovatel ji umístil do čela své první povídkové sbírky jako text, který v náznaku shrnuje poetiku a ústřední témata jeho tvorby.10

Podle pravidel žánru začíná povídka v „reálném“ světě, z něhož se vyprávění přesouvá do utopického prostoru. Borges vynalézavě znásobuje hru reálných a fantastických světů. Ve výchozí „autentické“ situaci se (stejně jako v Morově Utopii) autor setkává se svým přítelem. Pátrají spolu po encyklopedickém hesle Uqbar, které se záhadně vyskytuje pouze v některých výtiscích The Anglo-American Cyclopaedia. Již Uqbar je neexistujícím místem, ale teprve v uqbarské literatuře, ve fikci fikce se nalézá vlastní utopické místo, planeta Tlön. V ní se pak hra fikce ještě dále násobí: idealismus tlönské filosofie ovlivňuje týnskou skutečnost tím, že z představ začnou vznikat druhotné předměty zvané hröny. Za každou ztracenou tužku se tak naleznou dvě tužky; z hrönů se pak odvozují hröny druhého, třetího, čtvrtého stupně atd., jako obrazy ve dvou zrcadlech, která se odrážejí jedno v druhém.

Planeta Tlön má všechny utopické atributy: je to „ostrovní“ místo, izolované od jiných míst, uzavřené a soběstačné; existuje mimo historický čas; jeho svět je promyšleně organizován podle lidských představ, má šachisticky přesný řád; k představě dokonalosti tohoto světa patří umělý jazyk.

Již motiv umělého jazyka ukazuje, že utopický svět má univerzální charakter. Jeho univerzalismus podtrhne Borges v pozdější povídce „Utopie unaveného muže“ (1974), kde se hovoří latinsky: „Různost jazyků vedla k rozrůznění národů, ba i k válkám; svět se proto vrátil k latině.“11

V „Tlönu...“ se více zdůrazňuje alternativnost utopického světa i jeho jazyka, který má zvláštní vlastní systém, v němž neexistují podstatná jména. Celá duchovní kultura planety Tlön (popis jejíž psychologie, geometrie, filosofie, literatury tvoří vlastní utopickou část povídky) se zakládá na idealistické filosofii. Ve výkladu doktrín, jež zastávají tlönští učenci, Borges rozehrává vlastní invenci a zároveň paroduje vynalézavost metafyzických systémů, které se považují za všeplatné a jsou pak jen epizodami v dějinách filosofie. Nejde přitom pouze o parodii metafyziky. Utopický je celý Tlön, každý lidmi vykonstruovaný řád.


Principy utopie


Borges výslovně formuluje dva hlavní principy společenské utopie: vymyšlenost „nových světů“ a jejich tragické uskutečňování v realitě, tj. snahu podřídit svět, jaký je, světu, jaký by měl být. Tuto reflexi přináší v povídce „Tlön, Uqbar, Orbis Tertius“ závěrečná „Douška z r. 1947“, napsaná jako celý text v roce 1940. V ní se dočítáme, že Tlön vytvořila „tajná a blahovolná společnost […], která si vytkla za cíl vymyslet novou zemi“.12 Jeden z členů bratrstva, asketický americký milionář Buckley se vysmál skrovným rozměrům projektu, navrhl vymyslet celou novou planetu a napsat metodicky její encyklopedii: „Buckley nevěřil v Boha, ale chtěl neexistujícímu Bohu dokázat, že smrtelní lidé dovedou vymyslet svět.“13 Zde jsme u pramene novodobých utopií. Počínaje evropským renesančním myšlením byl člověk postaven mimo zákony vesmíru platné pro ostatní tvory a pojímán jako tvůrce svého života; tvůrčí ambice ho dostávají do konfliktu s vesmírným řádem, s Bohem. Moderní člověk konstruuje vlastní racionální řád, kterému se má chaotický život přizpůsobit. Ve stejném duchu, jako mluví Ortega o „geometrickém rozumu“, hovoří v této povídce Borges o šachistickém řádu.

Veškerá rozehraná invence smyšleného světa ztrácí kouzlo obrazotvornosti, jakmile se stane modelem pro skutečnost a začne ji vytlačovat. Lidské snahy uskutečnit utopii vidí Borges jako skrytý základ moderní epochy:


Takřka vzápětí se na mnoha úsecích realita dala na ústup. V posledních deseti letech postačí jakákoliv symetričnost budící zdání řádu – dialektický materialismus, antisemitismus, nacismus –, aby lidé byli jako u vytržení. Jak potom nepodlehnout Tlönu, té nepopiratelné, do všech podrobností a ve velkém rozsahu propracované existenci planety mající svůj řád? Je zbytečné namítat, že také realita má svůj řád. Snad ho má, ale je to řád, jenž je v souladu s božskými – přetlumočeno: nelidskými – zákony, kterým nikdy neporozumíme. Možná že Tlön je bludiště, ale je to bludiště vybudované lidmi a určené k tomu, aby je lidé rozluštili.

Náš svět navázal styk s Tlönem, uvykl mu a propadl rozkladu. Lidstvo okouzlené přísným řádem té planety znovu a znovu zapomíná, že je to přísný řád šachistů, nikoli andělů.14


Vypravěč se v závěru znaveně odvrací od pseudosvěta posedlého utopií a věnuje se neúčelné revizi tři sta let starého španělského překladu Browneovy knihy O pohřbívání v popelnicích.

Únava z utopičnosti se vrací také v dalších Borgesových povídkách, podobně jako téma člověka chyceného v labyrintu, který sám vytvořil.

V reflexi utopie Jorge Luis Borges rozvinul i jeden její podstatný rys, který bývá v dílech tohoto žánru přítomen pouze neuvědoměle: sklon k encyklopediím. Pro utopie je příznačný panoramatický přehled poznatků o utopické zemi. Borgesův Tlön má však přímo podobu encyklopedie, existuje právě jen jako čtyřicetisvazková anglicky psaná A First Encyclopaedia of Tlön. Encyklopedie je typickým výsledkem snah o vnější řád: její uspořádání se zakládá na výčtu jednotlivých poznatků. Téhož druhu je například v povídce „Alef“ všeobsáhlá básnická skladba s názvem Země, kterou sepisuje jeden zkarikovaný „moderní člověk“; nebo v povídce „Kongres“ utopický projekt Světového kongresu, s příznačným výčtem nesourodých svazků kongresové knihovny.

Osvícenská záliba v encyklopedických souhrnech všech znalostí, k níž patří také utopická idea všeobecného vzdělání, sužuje naši epochu a s rozvojem informatiky se závratně stupňuje. Ovlivňuje to i povahu dnešního vědění a vědy, jimž věnoval Jean-François Lyotard známou úvahu Postmoderní situace (1979). Předpokládá v ní, že vědění, které se přeměňuje v „informační zboží“, se bude nadále zaměřovat pouze k takovému výzkumu, jehož výsledky jsou přeložitelné do jazyka počítačů. Nikoli náhodou to připomíná umělé jazyky utopií.

Lyotardova kritika racionálních „metapříběhů“, jež odpovídá Borgesově kritice utopií, se také přímo zmiňuje o encyklopediích, byť jen letmo v souvislosti s Hegelem.15 Německý idealismus formuloval projekt filosofie, která má znovu nastolit jednotu vědění; tento všezahrnující, „totalizační“ projekt, přítomný u německých filosofů v ideji Systému a realizovaný v Hegelově Encyklopedii (1817–1827), je také základem planety Tlön. Za totalitou společenských režimů, jejichž „průhlední tygři a krvavé věže“16 budí pozornost všech, odkrývá Borges její méně zjevné jádro: utopičnost myšlenkových modelů moderní Evropy.


Imaginace


Jorge Luis Borges však nemá k utopii pouze negativní postoj: jeho popis tlönské kultury je dvojznačný, obsahuje i radost z obrazotvornosti, která přesahuje danou skutečnost a objevuje v ní skryté možnosti. Takový prostor má ovšem imaginace právě jen v umění. Borgesova slova můžeme číst i jako charakteristiku jeho vlastní povídkové tvorby: „Tlönští metafyzikové nejen že nehledají pravdu, ale dokonce ani zdání pravdivosti. Snaží se vzbudit úžas. Podle jejich názoru je metafyzika součástí fantastické literatury.“17 Přehled Tlönské filosofie zahrnuje i ústřední náměty Borgesových fantastických próz: popření času a zpochybnění identity jedince.

Utopické místo je tedy prostorem jak pro racionální projekty, tak – a hlavně – pro fantazii. Nejde jen o to nastavit zrcadlo, ale objevit svět za zrcadlem.

Borges má pro něj zvláštní smysl. Ale svým způsobem jsou jím přitahováni snad všichni Hispanoameričané, kteří uvažují o povaze utopií. I podle nich utopie a literatura mají společnou alternativní obrazotvornost.

Z tohoto hlediska, tedy jako imaginace, která zviditelňuje jiné možnosti, zůstává utopie živá. Podle Fernanda Aínsy latinskoamerické myšlení tíhne právě k „podvratné imaginaci“ utopií, ne k racionálnímu projektování.18 Koncem 20. století se touha budovat nový svět vytratila. Neztratila se ovšem schopnost představit si jiné hodnoty než obecně uznávaný úspěch, touha po majetku (odvěká codicia), konzumní styl života. Místo snahy změnit celou společnost vznikají skupiny lidí, kteří žijí podle vlastních představ o soužití, odpovědnosti, vztahu člověka k přírodě.

Píše o nich například argentinský spisovatel Ernesto Sabato; hájí utopii komunit proti politickým realistům a praktickým lidem, jimž je představivost pro smích:


Ostatně nesníme o dokonalém ráji na zemi, ale představujeme si prostě lepší společenství, a to ve světle zkušeností posledních staletí i s oporou ve filosofii, která již varuje před katastrofou a zná její příčiny: rostoucí centralizace, delirium technologie zbavené etických základů, superstrát a totalitní režim, přeměna člověka ve věc.19

Sabato navrhuje pochopit umění a literaturu jako činnosti nejen estetické, nýbrž záchranné.

Takové obraně utopií již nejde o paradigma „nového“, ale o porozumění pro „jiné“. Místo utopických zemí se vrací do zdejšího světa ve stopách dona Quijota.



9 Ortega y Gasset, José. „Zánik revolucí“. In J. O. G.: Úkol naší doby. Přeložil Josef Forbelský, 1969. s. 93.

10 Viz Volek, Emil. „Aquiles y la tortuga: Arte, imaginación y la realidad según Borges“. In E. V.: Cuatro claves para la modernidad, 1984.

11 Spisy II. Kniha z písku, s. 190.

12 Spisy I. Fikce, s. 30.

13 Tamtéž, s. 31.

14 Tamtéž, s. 34–35.

15 Lyotard, Jean-François. O postmodernismu, 1993, s. 138.

16 Spisy I. Fikce, s. 19.

17 Tamtéž, s. 22.

18 Aínsa, Fernando. Vzkříšení utopie, 2007.

19 Sabato, Ernesto. „Nuestro tiempo del desprecio“. In E. S.: Apologías y rechazos, 1987, s. 134–135.


Anna Housková (*1948) je profesorkou španělské a hispanoamerické literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, specializuje se na španělsky psanou literaturu Latinské Ameriky. Pohledům na hispanoamerickou kulturní identitu, jak se zračí v esejích a románech, věnovala dvě knihy a desítky článků. Přednášela a publikovala v řadě evropských a amerických zemí. V roce 1991 s Vladimírem Svatoněm spoluzaložila časopis Svět literatury, jehož je dosud redaktorkou.


Nakladatelství Triáda, Praha, 2018, váz., 224 stran.


AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB