Osmašedesátý očima tří generací



 

osmašedesátý výřez přebalKniha podává svědectví, faktů a úvah o světlech i stínech naší nedávné minulosti, kterou nedávno vydal Syndikát novinářů ČR a jeho Klub novinářů Pražského jara.

 

 

Kolektivní monografie v rozsahu 362 stran je dílem 29 autorů, příslušníků různých věkových kategorií, které spojuje zájem o celé to nesmírně plodné období pražského jara, ale také o etapu postupného uvolňování poměrů, jež mu předcházela. Události osmašedesátého se jich bezprostředně dotýkaly, neboť je prožívali jako dospělí; navíc byli často i pamětníky politicky motivovaných procesů a různých deformací padesátých let. Publikaci doprovází ukázky prací členů Klubu fotoreportérů i karikaturistů z let šedesátých. Má sloužit především novinářům aosmašedesátý přebal publicistům, ale je k dispozici také všem ostatním zájemcům, a to v Národní a pražské Městské knihovně, v krajských vědeckých knihovnách, na humanitně zaměřených univerzitách a na internetové adrese: www.mediazurnal.cz/vyroci-1968.

 

Ukázka z knihy:

Polednová politika jako umění možného

Jiří Sekera

Ve středu 20. března 1968 zaplnilo skoro 20 000 mladých lidí všechny prostory Sjezdového paláce v  Parku kultury a  oddechu Julia Fučíka v  Praze. Týden předtím byla v  ulici Na příkopě přerušena doprava, když stovky mladých lidí bojovaly v tlačenici o přístup do Slovanského domu v Praze. Nekonalo se sportovní střetnutí, ani nevystupovala slavná skupina Beatles – jenom po  mnoha letech politiky za  zavřenými dveřmi vystoupily na řečnické tribuně vynikající osobnosti a hovořily jasnou a otevřenou řečí o našem životě. Pražská a mimopražská mládež, tolikrát obviněná z apolitičnosti, přišla a kladla dotazy, naslouchala a vytvořila pro setkání krásnou atmosféru

 

Byl to jeden z příznaků doby: noviny už nestačily pojmout množství materiálu, který každodenně nabízel překotný vývoj na politické scéně země. Na pomoc přichází příležitostný tisk, jenž – nelimitován rozsahem – pohotově doplňoval služby zavedených titulů mediálního trhu. To je i případ obsáhlého záznamu z průběhu setkání pražské mládeže, z něhož jsou citována úvodní slova. Shromáždění, které proběhlo v prostorách pražského Sjezdového paláce (nynější Výstaviště v Praze-Holešovicích) a bylo vysíláno v šestihodinovém přímém přenosu Čs. rozhlasu, se stalo jedním z vrcholů Pražského jara. Přestože téměř dvě desítky jeho protagonistů – významných a uznávaných osobností veřejného života – většinou nevystupovaly s ucelenými projevy, ale vyjadřovaly své postoje, myšlenky a názory ve formě odpovědí na otázky účastníků mnohatisícového shromáždění, jejich vystoupení nepostrádala zásadní stanoviska k žádné z palčivých otázek, které vzrušovaly národ.

 

(autor byl v letech 1968-1969 šéfredaktorem Rudého práva)

 

 

Svobodou proti totalitě

K televiznímu vysílání v osmašedesátém

Eva Kantůrková

 

   V přirozeném procesu sebereflexe společnosti, jímž se proslavila šedesátá léta, byla média nejen prvním, ale po řadu let vlastně hlavním prostředím pokusů a pak i reálného uplatňování reformních úvah a experimentů. Ve vnitřním a stále se rozpínajícím liberalizujícím tlaku se podle vnitřní struktury, postavení a personálního obsazení měnila od poloviny šedesátých let, tu více, tu méně, tu vůbec. A největší proměnou procházela dynamická televize. Zpětně mě napadá, že nebylo ani tak důležité, co se jejím prostřednictvím veřejnosti sdělovalo, obsah reformní atmosféry a požadavků byl nasnadě; pro její proměnu bylo nejdůležitější rozšiřování a zavádění nových vysílacích forem a redakčních metod. Zprvu nenápadně, posléze programově byly do  vysílání prosazovány formáty vymykající se předběžné cenzuře; nejdůležitější bylo zavedení živého vysílání předem dohadovaného v  tématech, ale neovlivnitelného ve  vyznění. Například můj muž (Jiří Kantůrek , novinář a  výrazný televizní publicista, disident, 1990 - 92 generální ředitel ČST) moderoval diskusní Kulatý stůl, pravidelný živý pořad k různým veřejným problémům; zval do něho představitele protilehlých názorů a různého, i neformálního, postavení. Podobně se to dálo i v jiných redakcích, v zábavných pořadech, v přípravě estrád, v hudebních programech, v živých reportážích. Televize přestala působit jako nástroj ovládaný shora, vysílání vstřebávalo a dál předávalo i atmosféru a myšlenkový pohyb veřejnosti.

 

(Eva Kantůrková, scénaristka a prozaička, signatářka a mluvčí Charty 77)

 

 

Osmašedesátý očima tří generací

2018, Syndikát novinářů, Karolinum

1. vydání originálu:  2018

ISBN:978-80-270-2821-4

 

Seznam autorů publikace:

Eva Kantůrková, Milan Kruml, Jan Rychlík, Robert Kvaček, Jaroslav Kohout, Jaroslav Šedivý, Ivan Hanousek, Filip Láb, Vít Smetana, Stanislav Holubec Sláva Volný, Jiří Sekera, Ivan Hoffman, Jan Tesař, Eva Irmanová, Jan Mervart, Martin Kučera, Jana Kohnová, Jean - Philippe Namont, Jan Šima, Jiří Verner.

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 07 Prosinec 2018 08:24 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB