Jiří Trávníček (ed.): Za textem. Antologie polské sociologie literatury



 

Trávníček výřez přebalPublikace obsahuje některé důležité texty polské sociologie kultury a literatury, českému pohledu tak trochu skryté v záplavě toho, co k nám přichází ze Západu. Zaměřuje se na významné polské osobnosti těchto oborů od meziválečného období po současnost (S. Bystroně, S. Ossowského, S. Żółkiewského, A. Kłoskowskou ad.). Sociologie literatury zde získává podobu dynamické a vnitřně členité disciplíny. Antologie je rozdělena do dvou částí — v první se nacházejí texty spíše teoretické a metodologické, v druhé ty, které sociologii literatury ukazují v interpretační akci. Polské myšlení na tomto poli má věru co nabídnout.

 

 

Jiří Trávníček (*1960) je literární vědec a kritik, editor a vysokoškolský učitel. Je autorem knih Poezie poslední možnosti (1996), Na tvrdém loži z psího vína (1998, se Zdeňkem Kožmínem), Příběh je mrtev? (2003), Vyprávěj mi něco… (2007), Čteme? (2008), Čtenáři a internauti (2011), Překnížkováno (2014), Knihy kupovati (2014, se Zdeňkem Šimečkem), Reading Bohemia (2015); spoluautoremTrávníček přebal dvou knižních rozhovorů (s Arnoštem Goldflamem a Dušanem Šlosarem). Vydal rovněž publikaci čtenářských životopisů lidí věnujících se profesně knihám (Knihy a jejich lidé, 2013). Jeho texty byly publikovány v Bulharsku, Maďarsku, Německu, Polsku, Rakousku, na Slovensku, v USA, Velké Británii aj. V současné době je členem dvou mezinárodních týmů zabývajících se čtenářstvím.

 

 

Ukázka z knihy:

 

NA ÚVOD

                Proč to tajit. Polsko mám rád, je mi blízké, ba stále bližší, což se netýká jen země a lidí, ale i polské kultury; v jejím rámci jak té široké (nedostižné polévky, zejména chłodnik), tak i té užší (literatura, film, hudba, užitá grafika ad.). A do širšího pojetí kultury užší nutno započíst i polské humanitní a společenské vědy. Z jejich zdrojů čerpám už od svých studentských dob na počátku osmdesátých let, kdy jsem začal do Polska jezdit, číst polské knížky, objevovat polské autory, přes polštinu jsem si zpřístupňoval i mnoho zahraničních autorů, o nichž se nám u nás doma ani nesnilo (P. Ricoeur, M. Johnson s G. Lakoffem), a kromě toho tady byla plejáda mimořádných a inspirativních autorů domácích. A třebaže Polsko není malé, jednomu to nedalo, aby si neřekl: jakými osobnostmi světového či přinejmenším evropského kalibru by byli takový Jan Stanisław Bystroń či Antonina Kłoskowská, kdyby jejich primárním jazykem byla angličtina, francouzština či němčina! Příklad Zygmunta Baumana či Leszka Kołakowského, kteří v důsledku emigrace byli nuceni „přepnout“ na světové jazyky, budiž toho důkazem.

 

                Na začátku devadesátých let mé polonizování na nějakou dobu ochladlo. Všichni jsme totiž, uhranuti nabytou svobodou, otočili pohled na Západ a chodníčky k našim severním sousedům nechali zarůstat. Jak se za to dnes stydím! S novým stoletím si mě však moja ukochana Polska znovu našla – pracovní a studijní pobyty v Krakově, Varšavě a Vratislavi, později v Lodži či v Zelené Hoře. A kolo se začalo roztáčet: polské knížky, přednáškové pobyty, studijní pobyty, zejména v Knihovně Varšavské univerzity, jež je pro mě svou architekturou, zázemím i atmosférou něco jako představa ráje. Nové kontakty, prohlubování těch zavedených, zaujaté diskuse s přáteli, kolegy, lidmi z oboru – to vše toto kolo pohánělo do stále mocnějších obrátek. A celé to akcelerovalo, když jsme u nás před dvanácti lety (Národní knihovna a Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR) začali s výzkumy čtenářství. A od koho jsme se je učili? Hlavně od Poláků – zejména z jejich Ústavu knihy a čtenářství při Národní knihovně ve Varšavě. Už tehdy, před nějakými dvanácti lety, vznikla idea antologie, tedy souboru textů vytyčeného těmito mezníky: čtení, čtenář, čtenářství, literární kultura, knižní trh, společenská role spisovatele, oběh literatury, literatura a jiná média, literární komunikace; vše z oblasti, jež se nazývá „vnější“ okruhy literatury.

 

                Vytyčenými mezníky je již představen první záměr této antologie – vymezení sice dost široké, ale rozhodně ne neohraničené. Tím druhým je časový rozsah. Snažil jsem se jít v čase co nejvíce zpět a zároveň na druhém konci zahrnout to současné, tedy témata, která se již týkají doby digitální, respektive postavení literatury v kontextu zatím poslední velké mediální změny. Takže se pohybujeme od třicátých let minulého století do druhého desetiletí století jednadvacátého. Dalším záměrem – třetím a možná nejpodstatnějším – bylo představit (polskou) sociologii literatury jako disciplínu jednak schopnou své teoretické reflexe, jednak schopnou se vydat do terénu, začasté empirického, a v něm shromažďovat materiál a ten pak interpretačně opracovávat. Jedno bez druhého jaksi být nemůže, a právě toto je na sociologii literatury asi nejpodmanivější. Teoretik, který se ve svých astrálně platónských výškách opájí koncepty, je nucen dříve nebo později vyschnout; stát se vyprahlým. Být generálem bez vojska, jehož jedinou dovedností se stalo cvičení na štábních mapách. A proti němu ten, kdo jenom shromažďuje údaje, aniž by si kladl otázku „k čemu?“, asi musí dříve nebo později zbloudit. Čili voják, jenž ztratil spojení s velitelem a naslepo bloumá bojištěm, nevěda, kde je a proč tady je… a hlavně nevěda, za co vlastně bojuje. Posledním, čtvrtým záměrem je snaha o jistou reprezentativnost. Antologie nemůže opomenout velké postavy, jakými jsou například Jan Stanisław Bystroń, Stefan Żółkiewski či manželé Ossowští, jakkoli ani jim jsme cestu do výběru neumetli jen proto, že jsou uznanými osobnostmi, o nichž se už nepochybuje.

 

                Buď jak buď, hlavním smyslem této antologie je ukázat životodárné napětí mezi teoretickou reflexí a interpretační akcí. To patří zřejmě nejenom sociologii literatury, třebaže u ní je jaksi něčím podstatnější než jinde. Povahou své práce je totiž bytostně pohroužena v empirii. Jsou však situace, kdy není tak úplně jasné, kde končí teorie a začíná interpretace. Je to často spíš otázka perspektivy či těžiště než tématu. Ukazuje se to i v mnoha textech naší antologie.

 

                Na závěr přichází doslov, který se mi chtělo pojmout trochu jinak. Vykročit z monologického naturelu studií do něčeho jiného. Zvolil jsem proto rozhovor s Grzegorzem Niećem, krakovským bibliologem a polonistou, člověkem širokého záběru a kromě toho také tím, kdo má blízko i k české knižní kultuře, jíž se v poslední době zabývá. Tomu, co přináší v dílčích studiích naše antologie, se tak v rozhovoru snažíme dát zarámování, kontextualizovat shromážděné myšlenky a koncepty, a to jak optikou polskou, tak tou srovnávací, polsko-českou. Velmi rád bych poděkoval všem, s nimiž jsem mohl konzultovat svůj záměr, třídit a tříbit výběr textů, probírat nejasnosti a ujasňovat si terminologii – Macieji Gorczyńskému, Januszi Kosteckému, Grzegorzi Niećovi, Jakubu Pacześniakovi, Danutě Sosnowské a Sebastianu Wiernému. Marii Havránkové, hlavní překladatelce svazku, patří můj dík za věcný a profesionální přístup, Ireně Danielové, redaktorce svazku, za její – tradičně – vnímavé a zároveň neústupčivé oči.

 

 

Editor

nakladatelství Host, 2018

ISBN: 978-80-7577-398-2

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 30 Listopad 2018 16:00 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB