Iva Mrkvičková: Kryštofe, hoď mi žlutou!



 

Mrkvičková výřez přebalZnáte nějaké dítě, které by nemělo rádo lego? Školák Kryštof tráví prázdniny u babičky a dědy ve středověkém domku uprostřed starobylého Tábora. Když jej jednou dědeček vezme do muzea na výstavu lega, začnou se dít neuvěřitelné věci. Dědeček Jindřich je už zas dvanáctiletým klukem a spolu s Kryštofem a jeho kamarádkou Marikou se zapáleně účastní velké soutěže o nejoriginálnější stavbu z lega. Děda alias kluk Jindra jako velký fanda husitů navrhne, že by mohli vystavět obléhání města Tábora.

 

 

A tak začíná napínavý příběh, ve kterém autorka Maji a Kima bravurně propojuje svět dětí a prarodičů, Tábor v něm doslova ožije svou husitskou historií i časy dědečkova mládí. Společný legový projekt naše hrdiny přivádí na dobrodružnou cestu za podivnou záhadou i vlastními, mnohdy polozapomenutými sny. Atmosféru husitského Tábora i celého příběhu umocňují originální ilustrace nadané studentkyMrkvičková přebal Anny Niklové. Knihu vydalo nakladatelství Meander (https://www.meander.cz/), které se již přes 20 let s velkou péčí věnuje originální umělecké tvorbě pro děti a mládež, zejména původní tvorbě a autorské knize, a klade přitom velký důraz na výtvarné pojetí titulů.

 

Iva Mrkvičková (*1977) se narodila v Písku a po doktorském studiu bohemistiky učila češtinu, také přednášela univerzitním studentům o tom, jak češtinu učit, a pro rozvoj dětského čtenářství a tvořivého psaní začala psát doplňovací příběhy. V současnosti se na volné noze věnuje psaní (knihy Psí historky, Pipi, Týna a..., Maja a Kim), své rodině a dívání se na svět zblízka. Má slabost pro netopýry, Šumavu, Norsko, psaní brkem, dřevěné domy a barefoot boty. Od dětství je její nejoblíbenější lidskou vlastností laskavost. Dokud ji zima nezažene ke kamnům, píše nejradši na samotě v lese.

 

 

Anna Niklová (*1995) se narodila v Praze výtvarníku Petru Niklovi a překladatelce Pavle Niklové. V patnácti letech se přestěhovala s rodinou do New Yorku, kde vystudovala ilustrační obor na High School of Art & Design a bakalářské studium ilustrace na Fashion Institute of Technology. V New Yorku se účastnila několika skupinových výstav a tento rok jezdily její kreslené ponožky pár měsíců v pražském metru v rámci projektu PrahArt. Každé léto i zimu se vrací do Prahy, která je pro ni stále domovem.

 

 

Ukázky z knihy:

                „Ále,“ protáhl Kryštof trochu provinile, „celkem nic. Dědo, nezapomněl jsi?“

 

                „A na co?“ postrčil si děda brýle po nose.

 

                „Přece na to překvapení.“

 

                Děda se podrbal na čele. „Hm, na překvapení, říkáš?“

 

                Babička před Kryštofa položila na talířku dva kousky, ze kterých stoupala omamná vůně skořice a pečených jablek. Kryštof talířek odstrčil a podíval se zklamaně na dědu.

 

                „Ty jsi zapomněl.“

 

                Děda se rozesmál a plácl Kryštofa po zádech: „To víš, že jsem nezapomněl, jak bych mohl?“

 

                Po svačině vyrazili. Babička jim s sebou nic nepřipravila. Žádné pití, žádný opalovací krém jako jindy, když šli na delší výpravu. Nepůjdou tedy nejspíš daleko. Ale kam? Kryštof se to snažil uhodnout ze směru, kterým vyrazili. Na hřiště v parku za Kotnovem? To by nebylo moc překvapení. Občas tam přece s dědou chodívají. Na náměstí na zmrzlinu a na pivo? To už by šlo, ale stejně se Kryštofovi nezdálo, že by s tím děda dělal takové drahoty.

 

                Vtom dědeček zahnul do Štěpánské ulice. A jéje. Kryštof zpomalil.

 

                „Ty, dědo, nemohli bychom to vzít jinudy?“

 

                „Copak copak?“

 

                „Ále, jen tak,“ protáhl zase Kryštof, jako vždycky, když se mu nechtělo s pravdou ven. Místo toho se dědy pevně chytil za ruku. Vždycky si myslel, že Štěpánská je moc divná ulice. Úzká, stará a omlácená. Vypadala, jako by si pro sebe pořád něco šeptala. Není divu, že když tudy šel Kryštof posledně, hned se mu stalo něco ošklivého.

 

                Mohla za to ta holka. Vyběhla z otlučeného domu, před kterým stálo stádo popelnic.

 

Byla hubená a opálená tolik, jako by běhala venku od rána do večera. Na sobě měla žluté šaty se spoustou mašliček, v černých vlasech žlutou sametovou stužku. Kryštof se po ní podíval a ona na něj vyplázla jazyk. Ohnal se po ní, jen tak na dálku, jenže holka vypískla, za popelnicemi se zvedl kluk o dvě hlavy větší než Kryštof, sehnul se a najednou Kryštofa něco tvrdě praštilo mezi lopatky.

 

(s. 6)

 

                Marika vyvalila oči: „Marie Hejhulová? Propána. A já myslela, že Oskar je sprosťák, když o dědovi Jindrovi mluví jako o tom starým hejhulovi. A kdo má zase být ten Patočka?“

 

                „Netuším. Ale je mi to nějak povědomé,“ šeptl jí Kryštof, když je tatínek postrčil za Oskarem na pódium.

 

                Žíža s Palcátem přistrčili dopředu veliký stůl na kolečkách, zakrytý plachtou.

 

                „Především bych rád poděkoval tady Pájovi Mařákovi a panu Patočkovi za velkorysý dar, který věnovali do Housova mlýna,“ řekl dědeček. Pája a pan pokladní se uklonili tleskajícímu davu. Dědeček pomalu, slavnostně stáhl plachtu ze stolu. Ozval se nový, ještě silnější potlesk. Obléhání Tábora Kryštofovi nikdy nepřipadalo tak krásné jako teď.

 

                „Rád bych řekl, že příběh tohoto modelu je mnohem zajímavější, než byste čekali,“ mrkl dědeček na všechny na pódiu. „A ještě bych chtěl říct, že by nikdy nevznikl, kdyby tady všichni kolem mě neměli dost fantazie, odvahy a dobré vůle. Bez ohledu na to, kolik jim je let. A bez ohledu na to, kdy a za jakých okolností se do našeho příběhu odhodlali vstoupit.“

 

                Tady si pokladní Patočka otřel oči a babička se musela samým dojetím vysmrkat. Dav zatím propukl v další potlesk.

 

(s. 98)

 

Ukázka ilustrací z knihy:

 

Kryštofe hoď mi žlutou strana 67

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kryštofe hoď mi žlutou strana 9899

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

nakladatelství Meander, 2018

ISBN: 978-80-7558-051-1

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 08 Listopad 2018 09:35 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB