Zdeněk Svěrák: Strážce nádrže



 

Svěrák výřez přebalStarý strážce vodní nádrže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? 

 

 

Zdeněk Svěrák ke svým novým textům dodává: „Celý život nosím u sebe notýsek, kam si zapisuji nejrůznější krátké poznámky o tom, co mi přijde zajímavé, co jsem viděl, prožil nebo, co mi někdo vyprávěl. Nedávno jsem si řekl, že bych se na to měl zpětně podívat a události si připomenout, případně se z těch poznámek inspirovat. Když jsem je začal pročítat, tak jsem zjistil, že téměř 90 % je Svěrák přebalnepoužitelných, no a z toho zbytku je tato nová kniha.“

 

Herec, scenárista, spisovatel a autor písňových textů Zdeněk Svěrák se narodil 28. března 1936 v Praze. Po studiích na Vysoké škole pedagogické vystřídal několik zaměstnání: nejprve tři roky učil na Žatecku, potom byl redaktorem Československého rozhlasu a v letech 1977–1991 pracoval jako scenárista Filmového studia Barrandov. Jeho spolupráce se skladatelem Jaroslavem Uhlířem dala vzniknout čtyřem stovkám písniček. Je spoluzakladatelem a uměleckým vedoucím Divadla Járy Cimrmana. Spolu s Ladislavem Smoljakem zpracoval všechny cimrmanovské hry i řadu filmových scénářů (Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero, Na samotě u lesa, Kulový blesk,…), další scénáře napsal samostatně (Vrchní, prchni, Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, …).

 

 

Ukázka z knihy:

                Vážený pane řediteli!

 

                Inženýr Anděl mi taktně naznačil, že byste uvítal, kdybych své osobní dopisy psal na počítači nebo na psacím stroji. Počítač nevlastním ani s ním neumím pracovat, a tak píši na staré mašině Remington a prosím, abyste omluvil překlepy a to, že některá písmena nedoléhají, jak by měla. Nevím, jestli je pravda, že si Vaše paní schovává mé kresby, nebo to pan inženýr uvedl jen proto, aby mě potěšil. Je-li tomu tak, rád občas nějakou přiložím, i když si myslím, že jsem byl možná jako učitel kreslení dobrý, ale jako kreslíř spíše průměrný.

 

                V úvodu Vám chci ze srdce poblahopřát k svátku. Přeji především pevné zdraví, neboť jedině ve zdraví můžete naplno věnovat své síly rodině a celému povodí.

 

                Jak vyplývá z mého měsíčního hlášení, naše Magda je zatím v dobré kondici. Průtok je pravidelný, téměř bez výkyvů. I já se cítím dobře a zdraví mi zaplať bůh slouží. Náš pan doktor Mezera dbá, abych nic nezanedbal, a poslal mě proto na kolonoskopii.

 

                V nemocnici jsem si mohl vybrat mezi dvěma lékaři, kteří tento nezáviděníhodný průzkum tlustého střeva provádějí. Mezi doktorem Klátilem a doktorem Kašpárkem. Řekl jsem okamžitě, že chci Kašpárka, protože bude mít jistě daleko menší pomůcky než Klátil. Sestřičky se tomu smály na celou chodbu. Ale doktor Kašpárek neměl menší pomůcky. Jeho asistentka Jitka mě uvítala s úsměvem a s dlouhým hadem v rukách. Řeknu Vám, pane řediteli, jestli jste na tom vyšetření ještě nebyl, máte se nač těšit. Kromě toho, že to zatraceně bolí, zejména když se šlauch dostane do dvou pravoúhlých zatáček toho nekonečného tunelu, čekají Vás i vzrušující okamžiky. Had má na hlavě malou kamerku a světýlko. A myslím, že i nůžtičky. Když poprosíte jako já, že byste chtěl sledovat celou jeho cestu střevem, zažijete něco jako plavbu jeskyní Macocha. A je to plavba napínavá, protože se děsíte, jestli se za příštím ohybem neobjeví něco nebezpečného. A když slyšíte, jak si doktor Kašpárek ty scenérie pochvaluje, že je to nádhera a paráda a že tenhle polyp ušmikneme raz dva, přes ty slzy bolesti se i zaradujete. Někdy se sonda zašprajcuje, ale sestra Jitka vás rukou ze strany plácne přes hýždě, jako jsme bouchali do rádia, když přestalo hrát, a jede se dál.

 

                Promiňte, pane řediteli, že jdu tak do hloubky a že to napíšu tak, jak to bylo řečeno, ale když jsme skončili, doktor odhodil gumové rukavice do koše a řekl: „Tady vidíte, pane Smrček, jakou já mám výhodu. Když mě někdo pošle do prdele, já odpovídám: Tam jsem denně!“

 

                Po tomto vyšetření jsem šlapal od autobusu do těch našich kopců jako mladík a všechno se mi líbilo. I to, co jindy kritizuji: všechny ty zanedbané oprýskané domky přilepené k silnici jako zašlé korálky, i ten bordel, co mají našinci na svých dvorcích. Nevadilo mi ani to, co vyčítám rekreačním chalupám lidí z měst, kterým říkáme Pražáci, ať jsou odkudkoli. Pražáci se proti zdejšímu zvyku oplocují. Buď živým, nebo mrtvým plotem, aby se vědělo, kam až jim to patří. Dojímaly mě i opuštěné lyžařské vleky, které tu trpělivě čekají na sníh.

 

(…)

                Vážený pane generální řediteli!

 

                Hned po úvodním srdečném pozdravu Vás musím poprosit, abyste tento můj dopis výjimečně nedával číst své ctěné paní. Je ryze soukromý, a abych tak řekl, pánský a ženské oči by mohl pohoršit.

 

                Minulou sobotu zastavil před mým domkem vojenský GAZ 69 a já oknem viděl, jak z něho plukovník Dekl vytáhl plochou bednu v matné barvě khaki. Když ji položil ve světnici na stůl, poznal jsem, že se jedná o bednu na střelivo. Nápis upřesňoval, že obsahuje náboje do samopalu ráže 7,62 x 39 STV.

 

                „Smrček, uvažoval jsem, komu to dát, a padlo to na vás,“ řekl plukovník. „Jste tady sám a mohlo by se vám to hodit.“

 

                „Ale já nestřílím, pane plukovníku,“ řekl jsem.

 

                „Taky v tom není střelivo,“ mrkl na mě Dekl. „Jsou to péefka.“

 

                „Aha,“ přikývl jsem, domnívaje se, že mi chce věnovat sbírku novoročních blahopřání.

 

                Nato se ozvalo cvaknutí, jak plukovník nacvičeným hmatem otevřel oba uzávěry naráz. Když odklopil víko, ukázalo se, že bedna je plná videokazet VHS s obrázky nahých slečen a svalnatých pánů.

 

                „Krásný pornofilmy. Máte přehrávač na VHS, doufám,“ zeptal se.

 

                „To mám, ale…“ pokusil jsem se o obranu.

 

                „No tak! Já přezbrojuju na DVD, a přece to nevyhodím.“

 

                A tak se v mém slušném domku, pane generální řediteli, octla tato neslušná třaskavá nálož. Osobně si myslím, že se u plukovníka nejedná o žádné přezbrojování, ale o to, že Deklová řekla svému novopečenému křesťanovi: „Když se teď modlíš a peskuješ mě, abych nebrala boží jméno nadarmo, tak to koukej vyhodit, chlíváku!“ A myslím, že to řekla tak ostře, že pes Kája vypustil bojový plyn.

 

 

nakladatelství Grada, 2018

ISBN: 978-80-247-4184-0

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 04 Říjen 2018 15:12 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB