Tereza Boučková: Závod s časem (99 nejrychlejších fejetonů)



 

Boučková výřez přebal„Knížka Závod s časem, která má podtitul 99 nejrychlejších fejetonů, vznikla ze všech mých knížek nejrychleji, i když jsem ji fakticky psala přes dvacet let. Poskládala jsem ji z textů už napsaných a otištěných v novinách i magazínech. Některé vyšly v mém prvním knižním výběru s názvem Jen tak si trochu s­chnít.

 

 

Vybrala jsem texty, o nichž si myslím, že jsou nadčasové a dobré a obstojí bez dalšího jako literatura. Pominula jsem fejetony vyloženě politické, neboť strašně rychle zestárnou. I tak se v téhle knížce zrcadlí doba, kterou žijeme. Píšu o ní se smutkem i rozčarováním. A především s humorem a ironií!“

 

Tereza Boučková (*1957) kvůli rodinnému původu nemohla za komunismu studovat, po podpisu Charty 77 pracovala jako uklízečka, balička, pošťačka, domovnice. Svou první knihu Indiánský běh, popisující prostředí disentu, dokončila ještě před listopadem 1989. Napsala mimo jiné scénář k filmu Smradi a bestseller Rok kohouta. Její zatím poslední kniha Život je nádherný vyšla v říjnu 2016.Boučková přebal

 

 

Ukázka z knihy:

 

ZEĎ PRO EMILU

Když neustále něco uklízím, když věším prádlo, když ho sundávám, když chodím se psem a ke slepicím, když vláčím tuny nákupu, drhnu po všech vanu, přikládám do kamen, uklízím v předsíni desatery boty, když si na mě klučičí přesilovka začne otvírat pusy a muž zas někde obětavě kutá elektrické rozvody, nebo jede na kole, nebo řeší obecní společensko-politické problémy s Mílou, s nímž se asi brzy ožení, ale možná se dřív ožení s dubem.

 

Zasadil ho na bývalém poutním místě a musí ho každý den vidět, musí se s ním potěšit, říct mu pár vlídných slov, aby pěkně prosperoval… Když jsem doma tím nejlevnějším zbožím, protože jsem pořád na skladě – zdrhám.

 

Neberu roha za lidmi, s kterými se musí mluvit, protože mluvení jsem ve skladu odvykla. Zdrhám za kulturou. Když se povede, je s ní nádherný dialog. Dialog ticha.

 

V Domě U Kamenného zvonu si prohlížím výstavu fotografií Emily Medkové. Líbí se mi strašně moc, mám v umění nejradši věci jednoduché, prosté, mám ráda černobílou fotografii. Emila tvořila jen zpočátku fotky inscenované – ty mě oslovují nejmíň. Postupně se stále víc zaměřovala na zaznamenání viděného, ale jak viděného! Kolik poezie v sobě nese oprýskaná zeď! Dvě roury, které z ní čouhají! Dveře, králičí kožky jako strašidla, sešrotované železo jako polštářek, rozstřílený plech, kořeny, oblouky mostu - koho by napadlo, fotit most bez vršku? A zase oprýskaná, rozpraskaná zeď, zeď jako hlava, výbuch, tvář, oči, polibek…

 

Tu a tam jsou mezi fotografiemi malované obrazy. Přátel - vrstevníků a muže Mikuláše. Zvlášť ty Mikulášovy se na první pohled zdají být jako dominanty, ale ne, nejsou. Tvoří v tu chvíli jeden celek. Narušují Emilinu černobílou barevností a větším rozměrem, ale mají stejnou atmosféru. Kafkovskou, totalitní. Beznadějnou, i když hloubkou uměleckého výrazu zas ohromně nadějeplnou. Vybavila jsem Si hned své první čtvrtstoletí života, prožité v Praze, šedivé a zašlé. Město jako by nedýchalo, člověk jako by taky pořád nějak zadržoval dech, aby mu vyzbyl na nádech svobody, v který však vůbec nevěřil. Zavřeno, Konec iluzí – to jsou názvy posledních Emiliných cyklů. Vystihují přesně tu dobu, kdy už se nebudoval komunismus, ale jen tu ležel jeho těžký stín, jako duchna, jako inverze. Jsou to zavřené, zamčené dveře, vrstvené papíry, zmuchlané, flekaté, roztrhané.

 

Úplně poslední fotografie jejího života se jmenuje Bez názvu. Jsou na ní rozpraskané dveře s dávno opršeným lakem. Trčí pod širým nebem, v prostoru zahrady nebo krajiny. Nikam nevedou. Kolik smutku v sobě tenhle obraz nese.

 

Je mi líto, že se Emila Medková změny nedožila. Tolik lidí, kterým bych to přála, to nestihlo. Vycházím ven na Staroměstské náměstí, hlučící mezinárodním davem. Všechny domy jsou opravené, barevné. Vypadají jako kulisy, jsou zvláštně sterilní. Není tu pro Emilu jediná zeď.

 

 

nakladatelství Odeon, 2018

ISBN: 978-80-207-1841-9

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 10 Září 2018 12:46 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB