S. d. Ch.: Kniha Tutáč



 

Vojtíšek výřez přebalKniha Tutáč ještě nevyšla, a už měla za sebou svoje osudy. Osudy přepisování do minulého času a osudy odmítání. Ty první psaly osobnosti kulturního života, které ministr ve svém zápisníku zmiňuje a jež mezi jeho napsáním a vydáním zemřely. Odteď však všichni, co umřou, zůstanou už pořád naživu. Kniha Tutáč je prý laciná. Jistě, vždyť i přes svůj utopický (či dystopický?) charakter musí pro vytvoření rezonančního rámce zrcadlit aktuální kolotočářský celek české kultury. Nechápu, že to někdo nechápe.

 

 

S. d. Ch. (*1970), vlastním jménem Miloslav Vojtíšek, je autorem prozaických a dramatických textů, kolážistou, skladatelem, textařem a lídrem kapely Ruce naší Dory.

 

 

Ukázka z knihy:

Jezdím po předvolebních mítincích a pořád dokola vopakuju: Chcete lepší příští? V tom případě musí posílit naše kultura. A k tomu potřebuje faraónské pravomoci uvnitř právního státu! Silná kultura musí být jak oázou osvícené tyranie v poušti právního státu, tak ostrůvkem slepé diktatury v moři demokracie! Všude vidím jen hlavy plný infantilního zmatku. Nevnímám, coVojtíšek přebal žvaní. Zhruba každý tři minuty řeknu: Přesně tenhle problém nás pálí taky! A je potlesk.

 

Fašizující megalomanství stínového ministra kultury podrazí jeho straně nohy. To, co nebylo v české kultuře německé (nebo židovské či jiné), bylo vždy lidové, tedy rovnostářské, potažmo demokratické… píšou noviny, který se jmenujou nějak jako velkej kus papíru, jenže zapomněly, že českej fašismus byl lidovej, přestože se narodil z touhy a peněz moravskejch velkostatkářů. Neostalinisti ničemu nerozuměj.

 

Tak nic, dobrý. Hieroglyfy jsou už prej rozluštěný. Aspoň budu mít víc času, a ke všemu to rozvolňuje mý uvažování vo budoucnosti Akademie věd.

 

Večírek u Slávka Jandáka. Ukazoval mi skleník. Samý lichotky. Větří většímu ptákovi u kloaky. Pije fernet a kouří ronsonky, který nosí v kapsičce flanelový košile. To nemá prachy? Hlavně že má v Bráníku moravskej sklípek. Myslel jsem, že je to nostalgie, ale narodil se v Praze, takže je to čistá libidózní perverze. Myslím, že ho můžu potřebovat.

 

Velká kultura malého národa je možná jen slepým kulturním terorem, pane redaktore, proto náš malý národ potřebuje kulturu hlavně bohatou. To, že je naše země s jedním procentem rozpočtu na kulturu ještě stále považována za kulturní, je zázrak, se kterým jsem přišel skoncovat. Lid této země si nezaslouží kulturní zázraky, ale kulturní jistoty, ke kterým vaše debaty s emočně nevyrovnanými egocentriky rozdílných a bez výjimky mylných názorů rozhodně nepřispívají, vysvětlil jsem v televizní debatě Václavu Moravcovi a uviděl v jeho vočích žurnalistickej zvířecí strach vo flek. To je cesta.

 

Pověsit i s taškou na jeden hák! řekl jsem šatnářce v Rudolfinu tak, aby to všichni slyšeli, a zadíval se na předsedu českýho PEN klubu, kterej vomdlel. Upustil přitom tašku, ze který se mu vysypaly letáčky varující český intelektuály před důsledkama mýho případnýho nástupu do funkce. Tomu říkám předvolební kampaň!

 

Pošeptala mi brněnská herečka: Donutil půjčuje svým hereckým kolegům na úrok… Po volbách s tím něco udělám, vodpověděl jsem.

 

Zjistit, co opravdu zůstalo z českého národa

Jestli se s ním, kromě zfašizování, dá ještě něco dělat

Jestli už není pouhým pronárodem

Jestli nebyl vždycky pouhým pronárodem

Jestli se nechá přeříznout ta rajcovní rosnička z Primy

 

Dům naší kultury je vyprázdněnější, než se zdálo.

 

Přestaňme naplňovat Masarykovo heslo: Neboj se a ukradni to!, nebo tak nějak… prohlásil jsem na mítinku v Žatci. Za městem vám na světoznámé surovině bohatnou velké firmy, a vy pijete petlahvové pivo z chmelové náhražky na chodníku před výlohami zkrachovalých obchodů. Pravice vám říká, že prosperujete, a levice, že se zamyslí, jestli to vlastně není pravda. Ale já vám říkám: Okamžitě s tím udělejte krátký a nekulturní proces!

 

Kultura znamena dostatek. Bohata kultura znamena blahobyt! křičel jsem v Ostravě.

 

Na velkó kultúru, kteró já chcu pro všecky, se podívéte do Egypta! Ale né na Hurghádu! Do teho starýho! ječel jsem v Olomouci.

 

Přináším vám kulturu, která vás neomezí! sípal jsem v Chotěboři.

 

Uvědomte si, kampa a pročpa a vůbec copa kultura todlecto! zamlžil jsem v Plzni.

 

Peníze! vyštěknul jsem na Václaváku.

 

(Jedno velký moravský město jsme asi přejeli…)

 

A vyhráli jsme volby.

 

Děkuji za důvěru svým voličům, více ale děkuji za nedůvěru těm, kteří mě nevolili. Pokusím se jejich nedůvěru nezklamat! poděkoval jsem v televizi.

 

Co bude vaším prvním krokem ve funkci? ptal se mě na tiskovce zástupce Reflexu. Vrátit vašemu časopisu sebereflexi, vodpověděl jsem. A druhým krokem? přidal se zástupce Respektu: Snad ne vrátit nám seberespekt? vtipkoval. Kdepak, vodvětil jsem: druhým krokem bude opatřit si na čtení vašeho periodika ochutnávače.

 

Vyprávěl mi stranickej kolega, čerstvej ministr vnitra, co se někde dočetl: Stalin svolal schůzi a řekl: Tak, soudruzi, a teď je čas na otevřenou kritiku! A soudruzi kulaci začali otevřeně kritizovat. No, a zezadu to pomalu sbírali…

 

Ve dvě přijdou švadleny. Budou mi brát míru na faraónskou korunu. Takový ty pruhovaný cípy na ramena chci z džínoviny, aby to působilo civilnějš a hlavně lidovějš.

 

Asi jsem to s tou ignorací veřejnýho dění přeháněl. Například jsem myslel, že nás bude do vlády jmenovat Havel, ale řekli mi, že je po smrti. Ne že bych ho nějak adoroval, evropský města se podle mě prostě nebombardujou, ale s těma, co v politice tím pádem zbyli, se na drogovým večírku k výročí český státnosti v Duplexu moc nepobavim.

 

Viděla jste v některém dokumentárním filmu pracovnu Josepha Goebbelse? zeptal jsem se paní, která mě uvedla do mý směšný ministerský pracovny. Ale to byl ministr propagandy zločinecké vlády, vodpověděla. Přikývl jsem a řekl: Ano, přesně takovou pracovnu bych chtěl.

 

Sešel jsem se ve Slávii se Svěrákem a Smoljakem. Teda myslel jsem, že je to Smoljak, ale Svěrák mi řekl, že Smoljak umřel, že to je Uhlíř. (Všechno to nějak umírá) Uhlíř? Nemívals ferrari? Míval, že jo? Proč už neděláš se Šípem? Se Zdeňkem to víc nese, ne? Kdes koupil ten parádní klóbrc? Prostě, byl jsem samá vstřícnost. Nicméně Svěrák kategoricky vodmítá prodat Cimrmana Číňákům. Teda už letos…

 

Pořeš hlavně peníze. Tam se ukazuje pravda. Účty a faktury. Poněvadž všechno, kvůli čemu tenhle svět za něco stojí, začíná až za nimi. Peníze jsou jenom práh, a ten musí být v richtyku, kladl jsem na srdce ministrovi financí. Já, kupříkladu, jsem založil první transparentní černý fond, a vzduch na ministerstvu se nám vysloveně pročistil.

 

Zatímco vy jste celá léta dojil městský rozpočet patnácti eseróčky a kumuloval kapitál, já nastoluji rovnováhu. Tak kdo z nás je větší, jak říkáte, lakomá fašounská svině? zeptal jsem se toho hrabivýho kultivara, co provozuje v Praze Benátky, potom co začal s urážkama, když jsem mu utáhnul i poslední kohoutek. Vltava je všech, upřesnil jsem. Vždycky, když chci podobnou nenažranou obludu rozpálit, řeknu, že je něco všech. Nebo ještě líp, že všechno je všech.

 

Cikáni nemůžou za vaše posraný životy a Země Živitelka. Dvě fakt parádní samolepky!

 

Chci ke vchodu na ministerstvo tu zlatou kočičku s mávající tlapičkou. Ať je jasný, vo co vevnitř jde.

 

Jak všude kolem vidím, Hitler nebyl dobrý chlap, paní kurátorko, ale logo svého hnutí si udělal sám, a parádně, řekl jsem kurátorce terezínského památníku, než se jí udělalo blbě.

 

Poslal jsem Jandákovi karton camelek se vzkazem: Ronsonkama si vykuř skleník, ty držgrešle! Nadbíhám mu.

 

Oslabit silnou generaci mladých dokumentaristek Doručit květiny režisérce Třeštíkové, s přípisem: Děkuji Vám za Vaši dosavadní tvůrčí práci a přeji nekonečnou řadu tvůrčích úspěchů při jejím nekonečném pokračování Totéž Sommerové — té dokonce možná dojde, co tím chci říct

 

(…)

 

 

nakladatelství RUBATO, 2018

ISBN: 978-80-87705-66-7

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 07 Srpen 2018 12:36 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB