Jana Valdrová: Reprezentace ženství z perspektivy lingvistiky genderových a sexuálních identit



Valdrová výřez přebalAutorka analyzuje označování žen ve vyjadřovací praxi veřejného prostoru: táže se, do jaké míry si uvědomujeme vevázanost mluvního jednání do sociálního kontextu, jak se genderové normy a očekávání promítají do jazyka a jak je lze prolomit. Chceme-li utvářet svůj mluvní projev svobodně a nenechat se manipulovat stereotypy a koncepty, je kritická reflexe jazykových normativů nezbytná. V rámci analýz řeší autorka kupříkladu následující otázky:

 

 

Jak se v češtině označují ženy a jak to souvisí s jejich společenským statusem, s hierarchiemi pohlaví, sexuálním obtěžováním, domácím násilím? Jak v jazyce přežívají tzv. tradiční obrazy ženství?Valdrová přebal

 

Jak se na jazykovém obrazu světa podílí zahrnování žen pod genericky míněné maskulinum a jak se to odráží na jazykové kreativitě mluvčích?

 

Jak se projevuje konceptualizace genderu a v čí prospěch se koncepty uplatňují? Čím se vyznačuje patriarchalistická kolonizace jazyka a jazykové zpředmětňování žen?

 

Kdo v češtině reguluje zacházení se jmény a příjmeními? Mají se přechylovat ženská příjmení? Jak se jména stávají stigmatem hierarchií a odlišnosti? Jsou rodově neutrální jména vyhrazena pouze translidem?

 

Je rodově vyvážené vyjadřování v češtině možné a smysluplné? Do jaké míry jde o problém jazykového systému či úzu? Co a jak lze ve vyjadřovací praxi změnit?

 

Jaké je místo lingvistiky genderu a sexuálních identit v české jazykovědě? Proč chybí dvě výzkumné generace, co zdržuje výzkum a jak lze tento stav řešit?

 

Mgr. Jana Valdrová, Ph.D. (*1955) vystudovala germanistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a posléze pracovala jako SŠ a VŠ pedagožka. V roce 1998 obhájila disertační práci v oblasti jazykového pojednávání žen v českém a německém jazyce a stala se první českou lingvistkou, která se začala kriticky zabývat tématem obrazu femininity a maskulinity v českém jazyce.

 

 

Ukázky z knihy:

 

UKÁZKA Č. 1 (STR. 234–235)

 

Preferovaná femininita diktuje ženám povinnost být krásnými, něžnými, citlivými, obětavými průvodkyněmi mužů bez vlastních ambicí, dokonalými matkami, manželkami, hospodyňkami, strážkyněmi ohně v domácím krbu. Právě ženám se podsouvá úloha udržovat rodinnou pohodu a zodpovědnost za ni. Pro ženy se píší příručky, jak zacházet s muži, a ženám se klade otázka, zda jejich práci mimo dům toleruje manžel a rodina. Jsou to ženy, kdo hovoří o podpoře rodiny, bez níž by jejich veřejná činnost nebyla myslitelná. Snaha vyhovět genderovým normám se může projevit jako toxická femininita, kdy ženy podléhají stresu a pocitu vlastního selhání.

 

Vedle ženské role skromné pečovatelky o mužovo blaho bez ambicí na ocenění vynikne vyšší status muže, jak jej za významného přispění novináře vykonstruovala L. Klausová, manželka tehdejšího prezidenta.

 

V interview s L. Klausovou kreslí redaktor obraz dojemně prosté ženy z lidu, milující vnoučata a „babiččinu zahrádku“. Každý den čeká na „kafíčko s panem prezidentem“ a čte články, které jí „pan profesor“„položí na stoleček“. Klausová podle vlastních slov mnoha „věcem nerozumí“, na filmy se „kouká“, Klausův protikandidát v prezidentských volbách J. Švejnar podle ní „hezky vypadá a kultivovaně mluví“, ale měla z něj „zvláštní pocit“. Redaktor vytvořil portrét oddané pečovatelky a hospodyňky již v úvodu článku: „Když od ní novinář odchází, jako by opouštěl svou mámu“. Upoutávka na obálce „Vždycky jsem chtěla hezkého chlapa a mám ho“ má snad signalizovat rozmarnost jako údajně bytostně ženskou vlastnost.

 

Na mém semináři genderové lingvistiky (2008/2009) vyvolal text bezprostředně po přečtení hluboké dojetí a dojem nesmírné obětavosti manželky prezidenta. Teprve analýza jazyka článku odhalila rozpory: rozkazovačný tón v úvodu článku v kontrastu s přehrávanou submisivností a zdrobnělinami, nabitý program versus nekonečná čekání na společné kafíčko, okázalé upozaďování sebe sama oproti proklamované strašné tvrdohlavosti atd. Stylizace do role neambiciózní oddané manželky se Klausové stala dvojsečnou zbraní: po jmenování do funkce české velvyslankyně v červenci 2013 nazval slovenský deník SME Klausovou postarší tetou, což se vzápětí objevilo v googlu v počtu 85 800 nálezů (16. 1. 2014).

 

UKÁZKA Č. 2 (STR. 283–285)

 

Patriarchální jazyk kolonizoval veřejný prostor a ženám vyhradil oblast péče o soukromou sféru. Ženy zvnitřnily roli matky a hospodyňky jako složku preferovaného ženství, bytostně ženskou povinnost a sféru seberealizace. Získaly sice kvazi monopol na péči o rodinu a domácnost, staly se v ní hlavními aktérkami a muži pouhými pomocníky, avšak tato pozice jim komplikuje postavení na trhu práce a na politické scéně, při vyjednávání přístupů k rozhodování a ke zdrojům. Zvnitřněné patriarchální postoje žen vůči genderové dělbě práce signalizuje způsob vyjadřování.

 

„‚Manžel přijede třeba na večír a pomůže mi vykoupat děti. Anebo aspoň uložit, když už ne vykoupat. A to je velká pomoc. Já si pak třeba domeju nádobí. Takový ty domácí práce, co člověk odkládá‘, řekla v rozhovoru pro Novinky.cz Jana Bělobrádková.“

 

Slova manželky předsedy ilustrují podle Deníku Referendum lidoveckou instrumentalizaci žen k zajišťování nerušené práce mužů. V citátu to signalizuje způsob použití a kontextová sémantika výrazů třeba, aspoň, pomoci a velká pomoc a rodově specifické použití apelativa člověk pro označení žen v souvislosti s „domácími pracemi“ (muži domácí práce neodkládají, neboť je pro zaneprázdněnost ani nevykonávají).

 

Pojmenování odrážejí hodnocení jevů a ovlivňují postoje. Hegemonně maskulinní společnost kontroluje reprodukci tzv. tradičních vzorců ženství a mužství a vytváří normy mj. tokenizací diverzity. Když se například zásahy do pohlavních orgánů u transjedinců nazývají (z důvodu hrazení nákladů) léčbou, znamená to pro běžnou veřejnost, že jde o nemoc, poruchu aj., což nemůže být konotováno pozitivně. Nejeví se nápadným, že součástí léčby je sterilizace, prováděná v rozporu s lidskými právy a často proti vůli žadatelek a žadatelů o změnu identity – proto stále více zemí od sterilizace upouští.

 

Jindy důležité pojmy zcela chybí, což může mít za následek zkreslené vnímání skutečnosti. K definicím citové orientace uvádí Z. Sloboda: jestliže v určité společnosti chybí pojmenování pro vzájemné city stejnopohlavních osob nebo existují takové, „s nimiž se jedinec či jedinci nechtějí ztotožnit (např. pouze označení, která jsou hanlivá či stigmatizující), je složité vůbec nějakou citovou orientaci rozeznat a určit.“.

 

Vyjadřovací prostředky hegemonně maskulinních řádů jsou stále podceňovaným prostředkem k manipulaci postoji. Interdisciplinární synchronické a diachronické analýzy postupů a strategií patriarchalistické kontroly jazyka prohlubují vědění o sociální reprodukci genderových hierarchií a re/marginalizaci pohlaví, avšak i životních voleb a projevů, vzdalujících se od hegemonní maskulinity a preferované femininity. Výzkumy nemáme, ačkoliv problémových okruhů se nabízí mnoho. Kromě genderových normativů jako projevů androcentrismu zůstává stranou zájmu jazykovědné obce jazyková objektivizace žen, předčasná sexualizace dívek, toxická maskulinita a femininita, pestrost sexuálních identit ve vztahu k používání rodově striktně vymezených jazykových kategorií a další.

 

Ve smyslu citátu V. Bělohradského působí zdánlivě přirozené, a proto nezpochybňované pojmenovací praktiky jako strážci poměrů. Takto mohou být vážnou překážkou nápravy věcí. V některých kulturách slouží k ospravedlňování domácího násilí, zahalování žen, sňatků nezletilých dívek. Ženská obřízka, interpretovaná androcentrickým jazykem, se zdá být slavnostním obřadem:

 

Na moji otázku ve výuce na Univerzitě Omara Bonga v Libreville (Gabon), proč dochází k mrzačení ženských genitálií a proč je mnoho žen akceptuje jako nezbytné, odpověděly studentky, že si ženy teprve po obřízce „připadají čisté“. Že se jedná o hrubě agresivní nástroj mužské kontroly ženské sexuality, si studující uvědomili až v diskusi.

 

 

vydalo Sociologické nakladatelství (SLON), 2018

ISBN: 978-80-7419-261-6

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB