Daniel Tácha: Mejnstrým



 

Tácha výřez přebalVe své druhé knížce Mejnstrým se její autor Daniel Tácha ptá: „Je povinností plout proti hlavnímu proudu, anebo je lepší hibernace v podobě klidového stavu při útlumu všech životních procesů, život v hibernákulu s tělesnou teplotou na minimu?“

 

 

 

Děj románu Mejnstrým (nakl. Dauphin) se odehrává v jakémsi bezčasí totality a konzumu. Obyčejní hrdinové chtějí žít své obyčejné životy – všudy přítomný Mejnstrým jim však diktuje své podmínky vždy a všude. Záleží na každém jednom čtenáři, jak Mejnstrým uchopí, zda jako příběh o zanedbaném vědomí, anebo již o totálním bezvědomí naší civilizace. Byť je Mejnstrým pouhou smyšlenkou, čtenáře při jeho čtení nejednou zamrazí z toho, jak přesvědčivě líčí problémy naší současnosti včetně nejistých společných vyhlídek.

 

Novinář, copywriter a příležitostný spisovatel Daniel Tácha (*1977) po ukončení střední školy pracoval jako redaktor Lidových novin, časopisu Týden, Českého rozhlasu, České televize, Czech Business Tácha přebalWeekly, ale i mnoha dalších, zejména tiskových médií. Založil společnost Copywrite Company, jejíž specializací je příprava textů pro marketingové účely. Mejnstrým je jeho druhou knihou, v roce 2013 vydal román Josef, který podobně jako nyní Mejnstrým připomíná absurdní podoby svobody, v níž žijeme.

 

 

Ukázka z knihy:

 

VI. kapitola

 

VAROVAT A CHRÁNIT

Umělé světlo sténajících zářivek ozařuje stěny z překližky v Josefově kanceláři. Kancelářský kotec je akorát tak velký, aby se v něm Josef necítil úplně stísněně. Proto si platí několik málo čtverečních metrů navíc. Na zemi leží hrubý koberec utkaný z umělých vláken. Má neutrální tmavou barvu. Lepší je se ho nedotýkat. Ve skutečnosti je jen zrecyklovanou slepeninou odpadu.

 

Josef shodí svršky na jednu ze dvou židlí, které jsou spolu s dřevěným pracovním stolem a konferenčním stolečkem z indického palisandru jeho jediným kancelářským nábytkem. Na desce pracovního stolu jdou vidět četné rýhy od jeho používání. Na některých místech je propálen od cigaret a znát jsou i obtisky od horkých hrnků s kávou. Stůl je to ale stabilní. Je i lehký a snadno se přemisťuje.

 

Josef otevře počítač a zapne ho. Klikne na zpravodajské weby. Titulky se snaží nachytat čtenáře na články, které pravdu popisují jen zdánlivě. Lidé, kteří se jí i přesto chtějí dobrat, musejí číst mezi řádky. Mediálnímu prostoru dominují volební kampaně politických stran, které prostřednictvím jimi ovládaných médií obyvatelům mejnstrýmu předkládají své pravdy. Skutečná realita mejnstrýmová média nezajímá. Jsou navíc natolik zapletena do svých lží, že jenom vystoupit z nich by znamenalo z pohledu těch, kteří je vlastní a utvářejí, radikální řez. Opakovat lež je pro ně výhodnější než se odhodlat a i přes nesnáze začít říkat pravdu. Jejich cílem je zasáhnout co nejvíce lidí, ty spočítat a následně je coby veřejnost prodat do mejnstrýmu.

 

Předvolební výkřiky jsou o boji za demokracii a pokaždé začínají slovy „zlepšíme, je třeba, je nutné, dokážu si představit“ nebo „je to fakt tak, jak vám to říkám já“.

 

Podstatné informace Hlavní proud zamlčuje, nepodstatné zveličuje. Josef si vzpomene na slova úctyhodného muže, který kouřil tak moc, že sotva mluvil: „Co se týče účinku propagandy v médiích, tak vy nevíte, jak všechny ty v uvozovkách důležité informace víte, ale když se ráno probudíte, tak je bezpečně víte. Máte je pod kůží, aniž byste nad tím museli jakkoli dlouhosáhle přemýšlet.“

 

Současnou podobu Hlavního proudu snadněji než klasická zbraň zabije informace. Správná nebo i zavádějící… To je jedno, uvažuje Josef. Postačí, aby se jedna část obyvatel mejnstrýmu rozhodla, že není v jejím zájmu, aby informaci, kterou disponuje, sdílela s jinou částí obyvatel. Média společně s Hlavním proudem intenzivně vymývají mozky všem obyvatelům mejnstrýmu. Jedno v počátku řešitelné opomenutí ve sdílení informací může vyvolat mnoho neřešitelných problémů. Ať už se zprávy na Josefově monitoru tváří jakkoli, drtivá většina z nich je už na první pohled zřetelnou politickou a komerční propagandou. Často vykonstruovanou i z pochybných průzkumů, které při bližším pohledu vždy vycházejí jen z mylných předpokladů. Podle toho, co je v čím zájmu. V praxi to vypadá třeba tak, že když chce například banka vydělat více peněz na bezhotovostních kartách, udělá průzkum veřejného mínění, který média uvedou titulkem: „Obyvatelé Hlavního proudu si užívají výhody bezhotovostního platebního styku.“ Firmy chtějí zisk, politici moc rozhodovat. Všechno je v pořádku, myslí si Josef a zavře zpravodajské weby. Hlavní proud i nadále bezostyšně lže a jeho představitelé žvaní nesmysly. Spolu s médii dál těží ze všech těch možných krizí, které se v mejnstrýmovém podání slévají v krizi trvalou. Komunikace vázne na všech úrovních.

 

Překlikne na e-maily. V přijaté poště vidí jako odesilatele Ředitelství pořádkových oddílů. Nervózně poposedne. Ví, že pro muže z pořádkových oddílů je smrt nebem. Hlavní proud je verbuje ze svých nejzaostalejších regionů. Pocházejí z vesnic a měst se špinavými stokami místo kanalizace a přetékajícími jímkami a výkaly ve strouhách odváděnými přímo do polí. Žijí v domcích z hlíny a kamení. K nim staví další barabizny z cihel nebo dřeva pro spoustu dětí. Cesty mají mizerné nebo žádné. Vyrostli na prašných skalách na návsích svých vsí. Všechno je uráží. Mužů z pořádkových oddílů se bojí v mejnstrýmu každý, protože v povaze mají pramálo soucitu. Člověk se jim nesmí dostat do rukou živý. Rok, deset, padesát nebo sto let je pro ně plivnutí do prázdna.

 

Josef si vybaví Jedora, kterého viděl na nádraží. Vzpomene si, co o něm slyšel. Jak zahnal psa do rohu. Pes kňučel, naříkal a nespouštěl oči z železné tyče, kterou Jedor držel v napřažené ruce. Pes sotva ucítil ostrý náraz do lebky, protože v rychlém sledu přicházely další. V okamžení byl mrtvý. Z lebky mu vytékala krev na šedý hrubý beton.

 

Josef se otřepe hnusem. Představuje si, jak se nad nehybným psím tělem utvoří nepatrná mlha, která se zároveň okamžitě ztrácí v průsvitném okolí. Má za to, že sám Jedor musí vědět, že to, ale i služba u pořádkových oddílů je úplné dno slušné lidské společnosti. K tomu, aby si to ale naplno přiznal, mu prozatím schází odvaha.

 

Josef je nervózní z toho, že e-mailová zpráva bude mít souvislost s dnešní burzou. Jako by slyšel šum černých křídel, který ho leká tušením, že burza zrovna na Václaváku v den pořádání voleb bude pro mnohé z jejích účastníků burzou poslední. Bojí se, že se Hlavní proud rozhodl poslat na burzu své nejhorší hrdlořezy. Že účastníkům burz vyhlásil válku na život a na smrt, v níž si vezme zpět svou svrchovanou suverenitu a právo neomezeně vládnout nad jejich životy.

 

 

nakladatelství Dauphin, 2018

ISBN: 978-80-7272-946-3

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 02 Červenec 2018 10:31 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB