Petr Čermáček: Vlnolam

 

Čermáček výřez přebalOdstoupit od sebe… z moravského pánevního dna na pláže ostrova Holdoya, vystavené jen vodním či nebeským norským živlům. Dosavadní Čermáčkova poezie tím nabyla nebývalého zprostornění, ne nehodného Robinsona Jefferse či Saint-John Perse.

 

 

Cykly studničních básní hloubené volným veršem, tajícím náběhy na haiku, se tak střídají s přílivy/odlivy širokodechých verset, v nichž se sémanticky mísí – ba až vyřezává – vše předmětné, prožité, jakož načtené či snové. Metanoia… nikoli však v teologickém, nýbrž v básnickém, litanickém smyslu, takže i ty nejprivátnější deníkové záznamy ještě dlouho po návratu do svých stop se znovu a znovuČermáček přebal transformují v příboje a rozkyvy jak krouživého poklidu a bezpečí, tak děsivosti víru, v němž může být nic ve středu všeho. (Zdeněk Volf)

 

 

 

 

Ukázka z knihy:

 

 

jasminum nudiflorum

vypsat se z únavy slov

zatímco nezdolně kvetou

žluté jasmíny

rozvalené ránem

jako tichá tibetská doga

– mimovolně, naze

přes celou podestu

po nepřiznaném nočním běhu

bije psí srdce na přeskáčku

vstřebané znovu prosakuje samo sebou

nezbývá než vzít ze zásuvky sešívačku

překrýt to, připevnit, vyplnit výdřevou

nešetřit sponami, sny ani sebeklamy

už dlouho kvetou nahé tibetské jasmíny –

modlitební praporky s tvými monogramy

pomalu opadávající mezi třtiny

 

-----

 

stroboskop

celou noc

vítr tluče

mezi sny

víří sníh

jakoby

těsně kolem

vrcholků

borových korun

projížděl vlak

odkláním se

ve tváři krystalky

slzy a saze

okno za oknem

bez jediné tváře

-----

pod ocelovými oblaky

hledám v letokruzích suché i deštivé roky… možná je lze nalézt i někde pod kůží, v oční rohovce, mezi neurčitým steskem a nevyslyšenými vyznáními, oddělené širokým letním dřevem

hlavy dvou loutek s vlněnými vlasy, vyřezané rok po velikém suchu, dva roky po povodni, štíhlé šíje, drobná ústa, která se v tichu pod strop uložených krabic převalují ze strany na stranu jako bratrova hlava v dětství při snaze usnout

28. 7. 2017

 

-----

 

sbírá se v nás rákosina

chodí na chůdách, vyschlá větrem, připažená stínohra na šepsovaném poli

máváš mi, stopa tuše rychle slábne, mohl to být nekonečný kruh, obřad, ale ve zbytku světla před horizontem slídily bezové keře

o čem jsme to mluvili?

o tobě teď, o mě dávno

je to sotva slyšet

skrz ty bezy

7. 9. 2017

 

 

 

vydáno v edici HeWer (společná edice Welesu a Herberku)

ISBN: 978-80-87483-16-9

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 05 Červen 2018 07:59 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB